BLAŽKE Jaromír 24.8.1910-3.8.1966: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 3.8.1966
 
| datum úmrtí = 3.8.1966
 
| místo úmrtí = Brno
 
| místo úmrtí = Brno
| povolání = 19- Ekonom nebo statistik
+
| povolání = 19- Ekonom nebo statistik<br />44- Právník
44- Právník
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 5, Praha 2006, s. 561-562
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 3. 10. 2019, 18:26

Jaromír BLAŽKE
Narození 24.8.1910
Místo narození Uherský Brod
Úmrtí 3.8.1966
Místo úmrtí Brno
Povolání 19- Ekonom nebo statistik
44- Právník
Citace Biografický slovník českých zemí 5, Praha 2006, s. 561-562
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41803

BLAŽKE, Jaromír, * 24. 8. 1910 Uherský Brod, † 3. 8. 1966 Brno, právník, pedagog

Pocházel z chudé rodiny zámečníka. Vychodil obecnou školu a 1928 maturoval na gymnáziu v rodišti. Na střední škole 1927–28 vstoupil do KSČ. 1929 se vyučil zámečníkem. 1929–34 vystudoval Právnickou fakultu MU. Zapojoval se do veřejného a do politického života, např. 1933–34 byl zvolen předsedou brněnské Jednoty nemajetných a pokrokových studentů a Komunistické studentské frakce (Kostufra). Jako aktivní komunista nemohl vstoupit do státní služby a na dobu 1934–40 přijal místo advokátního koncipienta u JUDr. Vladislava Dokládala v Lipníku nad Bečvou. 1935 složil rigorózní zkoušky a byl promován titulem JUDr. Oženil se 1936 a s manželkou měli pět dětí. Otevřel si samostatnou advokátní kancelář ve Velké Bíteši, kde působil 1940 až 1945. Během německé okupace pracoval v odboji, organizoval hlavně ilegální NV na Velkobítešsku a stal se jeho předsedou ve Velké Bíteši. B. byl sledován a 1942 tři měsíce vězněn gestapem v Jihlavě. Po osvobození se B. profesní a politické aktivity propojily. 1945 otevřel samostatnou advokátní kancelář v Brně. Vedle advokátní praxe zasedal v zemském průmyslovém referátu v Brně, byl jmenován národním správcem družstevní centrály Moragro, byl i radním v Ústředním NV v Brně, předsedal rozhodčímu soudu Plodinové bursy, byl zvolen místopředsedou moravské advokátní komory a zastával funkce v předsednictvu krajského výboru KSČ. Po únoru 1948 se výrazně angažoval v tzv. akčních výborech NF v několika institucích, dále pracoval v ideologické sekci právní rady při ústředním výboru KSČ a přednášel v kursech Právnické školy pro pracující a v Dělnické škole MV. Brzy také nastoupil na strmou dráhu vysokoškolského učitele. 1947–49 působil jako pověřený profesor na Vysoké škole sociální v Brně. Na Právnickou fakultu MU přišel v únoru 1948 nejprve jako předseda tzv. akčního výboru NF. Od začátku studijního roku 1948/49 tam konal, už po formální stránce řádně, suplentské přednášky jako pověřený profesor a 1. 3. 1949 byl jmenován řádným profesorem exponovaných oborů právní filozofie a občanského práva s platností od 1. 10. 1948. Stalo se tak po ministerské intervenci bez ohledu na prakticky neexistující pedagogickou praxi a vědeckou činnost. Na stejné fakultě 1949/50 zastával i funkci děkana (posledního před zrušením Právnické fakulty MU); přednášel a cvičil občanské právo a právní filozofii a také společenské nauky a rodinné právo. Po zrušení brněnské fakulty byl jako jediný z jejích profesorů v říjnu 1950 přeložen na Právnickou fakultu UK do Prahy, kde se na krátkou dobu stal vedoucím katedry občanského práva. Od 1. 8. 1953 přijal místo profesora zemědělsko-družstevního práva na VŠZ v Brně. Zaměřil se na otázky zemědělsko-družstevního práva a vlastnictví půdy a vedl tam katedru statistiky a práva. Tehdy se začal zabývat technickou normalizací, a to nejen v zemědělské prvovýrobě. Pojímal ji jako specifický právnický obor a soustavně ji propagoval na přednáškách, seminářích, školeních, kursech, konferencích a v článcích (Učebnice technické normalizace, 1968). Dal podnět ke zřízení Studijního střediska technické normalizace při VUT v Brně, které pak i vedl. Současně tam byl pověřován přednáškami z technické normalizace, právních předpisů a z bezpečnosti práce. Dále připravil učebnici Obecná teorie technické normalizace, která vyšla rovněž v německém, ruském a maďarském překladu, pracoval na přípravě právních předpisů o technické normalizaci a ve sboru expertů Úřadu pro normalizaci, normalizační komisi Ústřední rady ČVTS a v redakční radě časopisu Normalizace. Ačkoliv se tradiční právo u B. dostávalo postupně na vedlejší kolej, napsal v padesátých letech studii o náhradě škody a dodnes ceněnou drobnější práci o společných závazcích. Podílel se také na kodifikačních pracích vedených ministerstvem spravedlnosti v politické kodifikační komisi, spoluvytvářel kodex rodinného práva v československo- -polské komisi a předsedal kodifikační komisi pro občanský zákoník, také byl přizván Ústřední radou odborů k pracím na kodexu pracovního práva. Napsal několik komentářů k právním předpisům a učebních textů pro posluchače právnických fakult a VŠZ. Zasedal v komisích pro obhajobu habilitačních a kandidátských disertačních prací.

B. nebyl vědcem, ale schopným propagátorem vědeckých výsledků. Z jeho učebních textů, studií a popularizačních článků vyplývá, že dokázal postihnout jádro problému a že své logicky uspořádané myšlenky dokázal sdělit čtenářům přitažlivou formou, což nebylo pro texty v dané době typické. B. podpořil nové trendy ve vědě; zasloužil se o koncepci a o rozvoj československé technické normalizace, využívání matematických metod a o vytvoření sociologického pracoviště na filozofické fakultě brněnské univerzity, a to v době, kdy kybernetika a sociologie byly často posuzovány jako buržoazní pavědy.

D: S. Šuba, Životní jubileum prof. Dr. J. B., in: Sborník VŠZ v Brně. Acta universitatis agriculturae, 1960, řada A, č. 2, s. 237n. (kde soupis B. publikací); výběr: Majetkové právo manželské, 1953; Náhrada škody v novém československém právu, 1954; Učebnice občanského a rodinného práva, 1954; Obecná teorie technické normalizace, 1958; Komentář k zákonu o technické normalizaci, 1959.

L: S. Šuba, c. d.

P: Archiv MZLU Brno, osobní spis J. B. č. 45/28.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Ladislav Vojáček, Gustav Novotný