BLACHUT Beno 14.6.1913-10.1.1985: Porovnání verzí

Z Personal
(BLACHUT_Beno_14.6.1913-10.1.1985)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 14.6.1913
 
| datum narození = 14.6.1913
| místo narození = Ostrava-Vítkovice
+
| místo narození = Vítkovice (Ostrava)
 
| datum úmrtí = 10.1.1985
 
| datum úmrtí = 10.1.1985
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Beno BLACHUT
+
}}
  
== Literatura ==
+
'''BLACHUT, Beno,''' ''* 14. 6. 1913 Vítkovice (Ostrava), † 10. 1. 1985 Praha, operní pěvec''
Churáň, 35; Churáň II/1, 52;    
+
 
 +
V letech 1927–33 pracoval jako kotlář Vítkovických železáren.
 +
1935–39 studoval na pražské konzervatoři u Louise
 +
Kadeřábka zpěv a u Ferdinanda Pujmana operní herectví.
 +
První angažmá získal v Olomouci (1939–41), kde debutoval
 +
už 25. 12. 1938 v roli Jeníka v ''Prodané'' ''nevěstě''. 1941 vystoupil
 +
v téže roli pohostinsky v Národním divadle v Praze,
 +
dále zpíval Ladislava ve Smetanových ''Dvou'' ''vdovách'' a Prince
 +
v Dvořákově ''Rusalce''. 1. 8. 1941 byl do Národního divadla
 +
angažován a členem první české scény zůstal po celý život.
 +
Nejprve se uplatňoval v lyrickém oboru, pak přebíral i role
 +
určené hrdinnému tenoru a postupně opouštěl mozartovský
 +
repertoár. V rolích smetanovského repertoáru se stal
 +
nedostižným vzorem (např. Dalibor, kterého zpíval poprvé
 +
18. 9. 1945). Stejně však vynikal ve Dvořákově Dimitriji,
 +
jedné z nejtěžších partií českého operního repertoáru. Přispěl
 +
k novodobé zpěvnější interpretaci janáčkovských rolí, především
 +
jako Laca v ''Její'' ''pastorkyni'' a Boris v ''Kátě'' ''Kabanové''.
 +
Vynikajícím způsobem ztvárnil také realistické typy postav,
 +
např. Andreje v Suchoňově ''Krútňavě''. V pěveckém i hereckém
 +
pojetí rolí českého repertoáru vytvořil měřítko (např.
 +
Jirka v Dvořákově ''Čertovi a'' ''Káče'', Mánek ve Foersterově
 +
''Evě'', Ctirad ve Fibichově Šárce, Honza v Ostrčilově ''Honzově''
 +
''království'' aj.). K B. největším přednostem patřily kultura
 +
pěveckého projevu, skvěle vybudovaná kantiléna a vynikající
 +
výslovnost, široký výrazový rejstřík. Po 1960 přibral do svého
 +
repertoáru i role komického charakteru v oboru buffo tenor
 +
(Janáčkův Brouček ve ''Výletech'' ''pana'' ''Broučka'', učitel Benda ve
 +
Dvořákově ''Jakobínu'', Michálek ve Smetanově ''Čertově'' ''stěně'',
 +
Argan v Pauerově ''Zdravém'' ''nemocném''). Věnoval se také soustavně
 +
písňovému repertoáru a kantátové a oratorní tvorbě
 +
(B. Smetana: ''Večerní'' ''písně''; A. Dvořák: ''Biblické'' ''písně''; ''Svatá''
 +
''Ludmila''; ''Svatební'' ''košile''; ''Stabat'' ''mater''; L. Janáček: ''Zápisník''
 +
''zmizelého''; ''Glagolská'' ''mše''; ''Otčenáš''; J. J. Ryba: ''Česká'' ''vánoční''
 +
''mše'' aj.) a podílel se na kompletních nahrávkách českých oper
 +
(B. Smetana: ''Dalibor'' – vzácná nahrávka z roku 1950; ''Hubička'';
 +
''Libuše''; A. Dvořák: ''Rusalka''; ''Vanda''; ''Dimitrij'' – historická
 +
nahrávka 1946; L. Janáček: ''Její'' ''pastorkyňa''; ''Věc'' ''Makropulos'';
 +
''Káťa'' ''Kabanová''; ''Příhody'' ''Lišky'' ''Bystroušky''; L. van Beethoven:
 +
''Fidelio''; F. Škroup: ''Columbus'' – průřez operou; K. Kovařovic:
 +
''Psohlavci''; M. P. Musorgskij: ''Boris'' ''Godunov'' – historická
 +
nahrávka 1949). Pro rozhlas natočil scény z oper Richarda
 +
Wagnera (Lohengrin, Tristan, Siegfried). Schopnost spojení
 +
hereckého a pěveckého projevu osvědčil i v televizní inscenaci
 +
opery ''Krakatit'' Václava Kašlíka. Pohostinsky vystupoval
 +
ve Vídni a Poznani (1948), Amsterdamu (1959), Helsinkách
 +
(1960), Benátkách, Sofii aj. Se souborem Národního divadla
 +
absolvoval zájezdy do Moskvy, Berlína, Edinburghu (1964,
 +
1970) a Bruselu. Na základě svých prvních poválečných
 +
úspěchů dostával nabídky ze zahraničí, které však narazily
 +
na odpor poúnorového režimu, proto B. zůstal věrný Národnímu
 +
divadlu. 1949 a 1952 byl jmenován laureátem Státní
 +
ceny, 1958 zasloužilým umělcem, 1963 národním umělcem,
 +
1977 zasloužilým členem Národního divadla. Je pohřben
 +
v Praze na Vyšehradě. Pěvcův vnuk, teatrolog stejného jména,
 +
založil v Praze Společnost Beno Blachuta, z jejíž iniciativy
 +
byl 2005 vydán komplet historických nahrávek s Dvořákovým
 +
Dimitrijem (B. B. v titulní roli) a Musorgského ''Borisem''
 +
''Godunovem'' (B. B. v roli Grigorije).
 +
 
 +
'''D:''' operní role: Jeník, B. Smetana, Prodaná nevěsta, 1937 (v ND poprvé
 +
1941); Alfredo, G. Verdi, La Traviata, 1940; Ladislav Podhajský, B. Smetana,
 +
Dvě vdovy, 1941; Princ, A. Dvořák, Rusalka, 1941; Vít, B. Smetana,
 +
Tajemství, 1941; Ernesto, G. Donizetti, Don Pasquale, 1941; Columbus,
 +
F. Škroup, Columbus, 1941 (nově 1962); Lukáš, B. Smetana, Hubička,
 +
1942; Laca, L. Janáček, Její pastorkyňa, 1942 (nově 1955); Jano, V. Novák,
 +
Dědův odkaz, 1943; Florestan, L. v. Beethoven, Fidelio, 1944 (nově
 +
1951); Canio, R. Leoncavallo, Komedianti, 1944; Šťáhlav, B. Smetana, Libuše,
 +
1945; Dalibor, B. Smetana, Dalibor, 1945; Mánek, B. Foerster, Eva,
 +
1945; Kozina, K. Kovařovic, Psohlavci, 1946; Lenský, P. I. Čajkovskij, Evžen
 +
Oněgin, 1946; Boris, L. Janáček, Káťa Kabanová, 1947 (1957); Don
 +
José, G. Bizet, Carmen, 1947; Radames, G. Verdi, Aida, 1948; Dimitrij,
 +
A. Dvořák, Dimitrij, 1948 (1963); Honza, O. Ostrčil, Honzovo království,
 +
1949; Belmonte, W. A. Mozart, Únos ze serailu, 1949; Bohdan Sobinin,
 +
M. I. Glinka, Ivan Susanin, 1949; Ctirad, Z. Fibich, Šárka, 1950; Grigorij,
 +
M. P. Musorgskij, Boris Godunov, 1951; Andrej, E. Suchoň, Krútňava;
 +
Faust, Ch. Gounod, Faust a Markétka; Albert Gregor, L. Janáček, Věc Makropulos;
 +
Heřman, P. I. Čajkovskij, Piková dáma, 1957; Walther von Stolzing,
 +
R. Wagner, Mistři pěvci norimberští, 1958; Erik, R. Wagner, Bludný Holanďan,
 +
1959; Aigisthos, R. Strauss, Elektra, 1961; Filka Morozov, L. Janáček,
 +
Z mrtvého domu, 1964; Othello, G. Verdi, Othello, 1965; Ismael, G. Verdi,
 +
Nabucco, 1965; Jirka, A. Dvořák, Čert a Káča, 1966; Šujskij, M. P. Musorgskij,
 +
Boris Godunov, 1967; Brouček, L. Janáček, Výlety pana Broučka, 1968;
 +
Benda, A. Dvořák, Jakobín, 1968; Argan, J. Pauer, Zdravý nemocný, 1970;
 +
Skřivánek, B. Smetana, Tajemství, 1973; Michálek, B. Smetana, Čertova stěna,
 +
1974; Jurodivý, M. P. Musorgskij, Boris Godunov, 1974; Basilio, W. A.
 +
Mozart, Figarova svatba, 1978.
 +
 
 +
'''L:''' HS 1, s. 103; ND a jeho předchůdci, s. 30n. (se soupisem rolí a bibliografií
 +
časopiseckých a novinových článků); ČBS, s. 51; Tomeš 1, s. 104;
 +
K. J. Kutsch – L. Riemens, Großes Sängerlexikon 1, Bern – München 1999,
 +
s. 328; Slezsko 1, s. 20n.; O. Kebertová, Váš B. B., 1998; M. Palák, Český pěvec
 +
B. B., in: Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, 2003.
 +
P: Zpravodaj Společnosti B. B.; Městská knihovna v Praze (soubor výstřižků).
 +
 
 +
Vlasta Reittererová
 +
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:78- Hudební interpret]]
 
[[Kategorie:78- Hudební interpret]]
 
 
[[Kategorie:1913]]
 
[[Kategorie:1913]]
[[Kategorie:Ostrava-Vítkovice]]
+
[[Kategorie:Ostrava]]
 
[[Kategorie:1985]]
 
[[Kategorie:1985]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 12. 8. 2016, 16:49

Beno BLACHUT
Narození 14.6.1913
Místo narození Vítkovice (Ostrava)
Úmrtí 10.1.1985
Místo úmrtí Praha
Povolání 78- Hudební interpret

BLACHUT, Beno, * 14. 6. 1913 Vítkovice (Ostrava), † 10. 1. 1985 Praha, operní pěvec

V letech 1927–33 pracoval jako kotlář Vítkovických železáren. 1935–39 studoval na pražské konzervatoři u Louise Kadeřábka zpěv a u Ferdinanda Pujmana operní herectví. První angažmá získal v Olomouci (1939–41), kde debutoval už 25. 12. 1938 v roli Jeníka v Prodané nevěstě. 1941 vystoupil v téže roli pohostinsky v Národním divadle v Praze, dále zpíval Ladislava ve Smetanových Dvou vdovách a Prince v Dvořákově Rusalce. 1. 8. 1941 byl do Národního divadla angažován a členem první české scény zůstal po celý život. Nejprve se uplatňoval v lyrickém oboru, pak přebíral i role určené hrdinnému tenoru a postupně opouštěl mozartovský repertoár. V rolích smetanovského repertoáru se stal nedostižným vzorem (např. Dalibor, kterého zpíval poprvé 18. 9. 1945). Stejně však vynikal ve Dvořákově Dimitriji, jedné z nejtěžších partií českého operního repertoáru. Přispěl k novodobé zpěvnější interpretaci janáčkovských rolí, především jako Laca v Její pastorkyni a Boris v Kátě Kabanové. Vynikajícím způsobem ztvárnil také realistické typy postav, např. Andreje v Suchoňově Krútňavě. V pěveckém i hereckém pojetí rolí českého repertoáru vytvořil měřítko (např. Jirka v Dvořákově Čertovi a Káče, Mánek ve Foersterově Evě, Ctirad ve Fibichově Šárce, Honza v Ostrčilově Honzově království aj.). K B. největším přednostem patřily kultura pěveckého projevu, skvěle vybudovaná kantiléna a vynikající výslovnost, široký výrazový rejstřík. Po 1960 přibral do svého repertoáru i role komického charakteru v oboru buffo tenor (Janáčkův Brouček ve Výletech pana Broučka, učitel Benda ve Dvořákově Jakobínu, Michálek ve Smetanově Čertově stěně, Argan v Pauerově Zdravém nemocném). Věnoval se také soustavně písňovému repertoáru a kantátové a oratorní tvorbě (B. Smetana: Večerní písně; A. Dvořák: Biblické písně; Svatá Ludmila; Svatební košile; Stabat mater; L. Janáček: Zápisník zmizelého; Glagolská mše; Otčenáš; J. J. Ryba: Česká vánoční mše aj.) a podílel se na kompletních nahrávkách českých oper (B. Smetana: Dalibor – vzácná nahrávka z roku 1950; Hubička; Libuše; A. Dvořák: Rusalka; Vanda; Dimitrij – historická nahrávka 1946; L. Janáček: Její pastorkyňa; Věc Makropulos; Káťa Kabanová; Příhody Lišky Bystroušky; L. van Beethoven: Fidelio; F. Škroup: Columbus – průřez operou; K. Kovařovic: Psohlavci; M. P. Musorgskij: Boris Godunov – historická nahrávka 1949). Pro rozhlas natočil scény z oper Richarda Wagnera (Lohengrin, Tristan, Siegfried). Schopnost spojení hereckého a pěveckého projevu osvědčil i v televizní inscenaci opery Krakatit Václava Kašlíka. Pohostinsky vystupoval ve Vídni a Poznani (1948), Amsterdamu (1959), Helsinkách (1960), Benátkách, Sofii aj. Se souborem Národního divadla absolvoval zájezdy do Moskvy, Berlína, Edinburghu (1964, 1970) a Bruselu. Na základě svých prvních poválečných úspěchů dostával nabídky ze zahraničí, které však narazily na odpor poúnorového režimu, proto B. zůstal věrný Národnímu divadlu. 1949 a 1952 byl jmenován laureátem Státní ceny, 1958 zasloužilým umělcem, 1963 národním umělcem, 1977 zasloužilým členem Národního divadla. Je pohřben v Praze na Vyšehradě. Pěvcův vnuk, teatrolog stejného jména, založil v Praze Společnost Beno Blachuta, z jejíž iniciativy byl 2005 vydán komplet historických nahrávek s Dvořákovým Dimitrijem (B. B. v titulní roli) a Musorgského Borisem Godunovem (B. B. v roli Grigorije).

D: operní role: Jeník, B. Smetana, Prodaná nevěsta, 1937 (v ND poprvé 1941); Alfredo, G. Verdi, La Traviata, 1940; Ladislav Podhajský, B. Smetana, Dvě vdovy, 1941; Princ, A. Dvořák, Rusalka, 1941; Vít, B. Smetana, Tajemství, 1941; Ernesto, G. Donizetti, Don Pasquale, 1941; Columbus, F. Škroup, Columbus, 1941 (nově 1962); Lukáš, B. Smetana, Hubička, 1942; Laca, L. Janáček, Její pastorkyňa, 1942 (nově 1955); Jano, V. Novák, Dědův odkaz, 1943; Florestan, L. v. Beethoven, Fidelio, 1944 (nově 1951); Canio, R. Leoncavallo, Komedianti, 1944; Šťáhlav, B. Smetana, Libuše, 1945; Dalibor, B. Smetana, Dalibor, 1945; Mánek, B. Foerster, Eva, 1945; Kozina, K. Kovařovic, Psohlavci, 1946; Lenský, P. I. Čajkovskij, Evžen Oněgin, 1946; Boris, L. Janáček, Káťa Kabanová, 1947 (1957); Don José, G. Bizet, Carmen, 1947; Radames, G. Verdi, Aida, 1948; Dimitrij, A. Dvořák, Dimitrij, 1948 (1963); Honza, O. Ostrčil, Honzovo království, 1949; Belmonte, W. A. Mozart, Únos ze serailu, 1949; Bohdan Sobinin, M. I. Glinka, Ivan Susanin, 1949; Ctirad, Z. Fibich, Šárka, 1950; Grigorij, M. P. Musorgskij, Boris Godunov, 1951; Andrej, E. Suchoň, Krútňava; Faust, Ch. Gounod, Faust a Markétka; Albert Gregor, L. Janáček, Věc Makropulos; Heřman, P. I. Čajkovskij, Piková dáma, 1957; Walther von Stolzing, R. Wagner, Mistři pěvci norimberští, 1958; Erik, R. Wagner, Bludný Holanďan, 1959; Aigisthos, R. Strauss, Elektra, 1961; Filka Morozov, L. Janáček, Z mrtvého domu, 1964; Othello, G. Verdi, Othello, 1965; Ismael, G. Verdi, Nabucco, 1965; Jirka, A. Dvořák, Čert a Káča, 1966; Šujskij, M. P. Musorgskij, Boris Godunov, 1967; Brouček, L. Janáček, Výlety pana Broučka, 1968; Benda, A. Dvořák, Jakobín, 1968; Argan, J. Pauer, Zdravý nemocný, 1970; Skřivánek, B. Smetana, Tajemství, 1973; Michálek, B. Smetana, Čertova stěna, 1974; Jurodivý, M. P. Musorgskij, Boris Godunov, 1974; Basilio, W. A. Mozart, Figarova svatba, 1978.

L: HS 1, s. 103; ND a jeho předchůdci, s. 30n. (se soupisem rolí a bibliografií časopiseckých a novinových článků); ČBS, s. 51; Tomeš 1, s. 104; K. J. Kutsch – L. Riemens, Großes Sängerlexikon 1, Bern – München 1999, s. 328; Slezsko 1, s. 20n.; O. Kebertová, Váš B. B., 1998; M. Palák, Český pěvec B. B., in: Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, 2003. P: Zpravodaj Společnosti B. B.; Městská knihovna v Praze (soubor výstřižků).

Vlasta Reittererová