Verze z 31. 10. 2018, 19:36, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

BLACHUT Beno 14.6.1913-10.1.1985

Z Personal
Beno BLACHUT
Narození 14.6.1913
Místo narození Vítkovice (Ostrava)
Úmrtí 10.1.1985
Místo úmrtí Praha
Povolání 78- Hudební interpret

BLACHUT, Beno, * 14. 6. 1913 Vítkovice (Ostrava), † 10. 1. 1985 Praha, operní pěvec

V letech 1927–33 pracoval jako kotlář Vítkovických železáren. 1935–39 studoval na pražské konzervatoři u Louise Kadeřábka zpěv a u Ferdinanda Pujmana operní herectví. První angažmá získal v Olomouci (1939–41), kde debutoval už 25. 12. 1938 v roli Jeníka v Prodané nevěstě. 1941 vystoupil v téže roli pohostinsky v Národním divadle v Praze, dále zpíval Ladislava ve Smetanových Dvou vdovách a Prince v Dvořákově Rusalce. 1. 8. 1941 byl do Národního divadla angažován a členem první české scény zůstal po celý život. Nejprve se uplatňoval v lyrickém oboru, pak přebíral i role určené hrdinnému tenoru a postupně opouštěl mozartovský repertoár. V rolích smetanovského repertoáru se stal nedostižným vzorem (např. Dalibor, kterého zpíval poprvé 18. 9. 1945). Stejně však vynikal ve Dvořákově Dimitriji, jedné z nejtěžších partií českého operního repertoáru. Přispěl k novodobé zpěvnější interpretaci janáčkovských rolí, především jako Laca v Její pastorkyni a Boris v Kátě Kabanové. Vynikajícím způsobem ztvárnil také realistické typy postav, např. Andreje v Suchoňově Krútňavě. V pěveckém i hereckém pojetí rolí českého repertoáru vytvořil měřítko (např. Jirka v Dvořákově Čertovi a Káče, Mánek ve Foersterově Evě, Ctirad ve Fibichově Šárce, Honza v Ostrčilově Honzově království aj.). K B. největším přednostem patřily kultura pěveckého projevu, skvěle vybudovaná kantiléna a vynikající výslovnost, široký výrazový rejstřík. Po 1960 přibral do svého repertoáru i role komického charakteru v oboru buffo tenor (Janáčkův Brouček ve Výletech pana Broučka, učitel Benda ve Dvořákově Jakobínu, Michálek ve Smetanově Čertově stěně, Argan v Pauerově Zdravém nemocném). Věnoval se také soustavně písňovému repertoáru a kantátové a oratorní tvorbě (B. Smetana: Večerní písně; A. Dvořák: Biblické písně; Svatá Ludmila; Svatební košile; Stabat mater; L. Janáček: Zápisník zmizelého; Glagolská mše; Otčenáš; J. J. Ryba: Česká vánoční mše aj.) a podílel se na kompletních nahrávkách českých oper (B. Smetana: Dalibor – vzácná nahrávka z roku 1950; Hubička; Libuše; A. Dvořák: Rusalka; Vanda; Dimitrij – historická nahrávka 1946; L. Janáček: Její pastorkyňa; Věc Makropulos; Káťa Kabanová; Příhody Lišky Bystroušky; L. van Beethoven: Fidelio; F. Škroup: Columbus – průřez operou; K. Kovařovic: Psohlavci; M. P. Musorgskij: Boris Godunov – historická nahrávka 1949). Pro rozhlas natočil scény z oper Richarda Wagnera (Lohengrin, Tristan, Siegfried). Schopnost spojení hereckého a pěveckého projevu osvědčil i v televizní inscenaci opery Krakatit Václava Kašlíka. Pohostinsky vystupoval ve Vídni a Poznani (1948), Amsterdamu (1959), Helsinkách (1960), Benátkách, Sofii aj. Se souborem Národního divadla absolvoval zájezdy do Moskvy, Berlína, Edinburghu (1964, 1970) a Bruselu. Na základě svých prvních poválečných úspěchů dostával nabídky ze zahraničí, které však narazily na odpor poúnorového režimu, proto B. zůstal věrný Národnímu divadlu. 1949 a 1952 byl jmenován laureátem Státní ceny, 1958 zasloužilým umělcem, 1963 národním umělcem, 1977 zasloužilým členem Národního divadla. Je pohřben v Praze na Vyšehradě. Pěvcův vnuk, teatrolog stejného jména, založil v Praze Společnost Beno Blachuta, z jejíž iniciativy byl 2005 vydán komplet historických nahrávek s Dvořákovým Dimitrijem (B. B. v titulní roli) a Musorgského Borisem Godunovem (B. B. v roli Grigorije).

D: operní role: Jeník, B. Smetana, Prodaná nevěsta, 1937 (v ND poprvé 1941); Alfredo, G. Verdi, La Traviata, 1940; Ladislav Podhajský, B. Smetana, Dvě vdovy, 1941; Princ, A. Dvořák, Rusalka, 1941; Vít, B. Smetana, Tajemství, 1941; Ernesto, G. Donizetti, Don Pasquale, 1941; Columbus, F. Škroup, Columbus, 1941 (nově 1962); Lukáš, B. Smetana, Hubička, 1942; Laca, L. Janáček, Její pastorkyňa, 1942 (nově 1955); Jano, V. Novák, Dědův odkaz, 1943; Florestan, L. v. Beethoven, Fidelio, 1944 (nově 1951); Canio, R. Leoncavallo, Komedianti, 1944; Šťáhlav, B. Smetana, Libuše, 1945; Dalibor, B. Smetana, Dalibor, 1945; Mánek, B. Foerster, Eva, 1945; Kozina, K. Kovařovic, Psohlavci, 1946; Lenský, P. I. Čajkovskij, Evžen Oněgin, 1946; Boris, L. Janáček, Káťa Kabanová, 1947 (1957); Don José, G. Bizet, Carmen, 1947; Radames, G. Verdi, Aida, 1948; Dimitrij, A. Dvořák, Dimitrij, 1948 (1963); Honza, O. Ostrčil, Honzovo království, 1949; Belmonte, W. A. Mozart, Únos ze serailu, 1949; Bohdan Sobinin, M. I. Glinka, Ivan Susanin, 1949; Ctirad, Z. Fibich, Šárka, 1950; Grigorij, M. P. Musorgskij, Boris Godunov, 1951; Andrej, E. Suchoň, Krútňava; Faust, Ch. Gounod, Faust a Markétka; Albert Gregor, L. Janáček, Věc Makropulos; Heřman, P. I. Čajkovskij, Piková dáma, 1957; Walther von Stolzing, R. Wagner, Mistři pěvci norimberští, 1958; Erik, R. Wagner, Bludný Holanďan, 1959; Aigisthos, R. Strauss, Elektra, 1961; Filka Morozov, L. Janáček, Z mrtvého domu, 1964; Othello, G. Verdi, Othello, 1965; Ismael, G. Verdi, Nabucco, 1965; Jirka, A. Dvořák, Čert a Káča, 1966; Šujskij, M. P. Musorgskij, Boris Godunov, 1967; Brouček, L. Janáček, Výlety pana Broučka, 1968; Benda, A. Dvořák, Jakobín, 1968; Argan, J. Pauer, Zdravý nemocný, 1970; Skřivánek, B. Smetana, Tajemství, 1973; Michálek, B. Smetana, Čertova stěna, 1974; Jurodivý, M. P. Musorgskij, Boris Godunov, 1974; Basilio, W. A. Mozart, Figarova svatba, 1978.

L: HS 1, s. 103; ND a jeho předchůdci, s. 30n. (se soupisem rolí a bibliografií časopiseckých a novinových článků); ČBS, s. 51; Tomeš 1, s. 104; K. J. Kutsch – L. Riemens, Großes Sängerlexikon 1, Bern – München 1999, s. 328; Slezsko 1, s. 20n.; O. Kebertová, Váš B. B., 1998; M. Palák, Český pěvec B. B., in: Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, 2003.

P: Zpravodaj Společnosti B. B.; Městská knihovna v Praze (soubor výstřižků).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Vlasta Reittererová