BLACHUT Beno 14.6.1913-10.1.1985: Porovnání verzí
(BLACHUT_Beno_14.6.1913-10.1.1985) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 14.6.1913 | | datum narození = 14.6.1913 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Vítkovice (Ostrava) |
| datum úmrtí = 10.1.1985 | | datum úmrtí = 10.1.1985 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
− | + | '''BLACHUT, Beno,''' ''* 14. 6. 1913 Vítkovice (Ostrava), † 10. 1. 1985 Praha, operní pěvec'' | |
− | + | ||
+ | V letech 1927–33 pracoval jako kotlář Vítkovických železáren. | ||
+ | 1935–39 studoval na pražské konzervatoři u Louise | ||
+ | Kadeřábka zpěv a u Ferdinanda Pujmana operní herectví. | ||
+ | První angažmá získal v Olomouci (1939–41), kde debutoval | ||
+ | už 25. 12. 1938 v roli Jeníka v ''Prodané'' ''nevěstě''. 1941 vystoupil | ||
+ | v téže roli pohostinsky v Národním divadle v Praze, | ||
+ | dále zpíval Ladislava ve Smetanových ''Dvou'' ''vdovách'' a Prince | ||
+ | v Dvořákově ''Rusalce''. 1. 8. 1941 byl do Národního divadla | ||
+ | angažován a členem první české scény zůstal po celý život. | ||
+ | Nejprve se uplatňoval v lyrickém oboru, pak přebíral i role | ||
+ | určené hrdinnému tenoru a postupně opouštěl mozartovský | ||
+ | repertoár. V rolích smetanovského repertoáru se stal | ||
+ | nedostižným vzorem (např. Dalibor, kterého zpíval poprvé | ||
+ | 18. 9. 1945). Stejně však vynikal ve Dvořákově Dimitriji, | ||
+ | jedné z nejtěžších partií českého operního repertoáru. Přispěl | ||
+ | k novodobé zpěvnější interpretaci janáčkovských rolí, především | ||
+ | jako Laca v ''Její'' ''pastorkyni'' a Boris v ''Kátě'' ''Kabanové''. | ||
+ | Vynikajícím způsobem ztvárnil také realistické typy postav, | ||
+ | např. Andreje v Suchoňově ''Krútňavě''. V pěveckém i hereckém | ||
+ | pojetí rolí českého repertoáru vytvořil měřítko (např. | ||
+ | Jirka v Dvořákově ''Čertovi a'' ''Káče'', Mánek ve Foersterově | ||
+ | ''Evě'', Ctirad ve Fibichově Šárce, Honza v Ostrčilově ''Honzově'' | ||
+ | ''království'' aj.). K B. největším přednostem patřily kultura | ||
+ | pěveckého projevu, skvěle vybudovaná kantiléna a vynikající | ||
+ | výslovnost, široký výrazový rejstřík. Po 1960 přibral do svého | ||
+ | repertoáru i role komického charakteru v oboru buffo tenor | ||
+ | (Janáčkův Brouček ve ''Výletech'' ''pana'' ''Broučka'', učitel Benda ve | ||
+ | Dvořákově ''Jakobínu'', Michálek ve Smetanově ''Čertově'' ''stěně'', | ||
+ | Argan v Pauerově ''Zdravém'' ''nemocném''). Věnoval se také soustavně | ||
+ | písňovému repertoáru a kantátové a oratorní tvorbě | ||
+ | (B. Smetana: ''Večerní'' ''písně''; A. Dvořák: ''Biblické'' ''písně''; ''Svatá'' | ||
+ | ''Ludmila''; ''Svatební'' ''košile''; ''Stabat'' ''mater''; L. Janáček: ''Zápisník'' | ||
+ | ''zmizelého''; ''Glagolská'' ''mše''; ''Otčenáš''; J. J. Ryba: ''Česká'' ''vánoční'' | ||
+ | ''mše'' aj.) a podílel se na kompletních nahrávkách českých oper | ||
+ | (B. Smetana: ''Dalibor'' – vzácná nahrávka z roku 1950; ''Hubička''; | ||
+ | ''Libuše''; A. Dvořák: ''Rusalka''; ''Vanda''; ''Dimitrij'' – historická | ||
+ | nahrávka 1946; L. Janáček: ''Její'' ''pastorkyňa''; ''Věc'' ''Makropulos''; | ||
+ | ''Káťa'' ''Kabanová''; ''Příhody'' ''Lišky'' ''Bystroušky''; L. van Beethoven: | ||
+ | ''Fidelio''; F. Škroup: ''Columbus'' – průřez operou; K. Kovařovic: | ||
+ | ''Psohlavci''; M. P. Musorgskij: ''Boris'' ''Godunov'' – historická | ||
+ | nahrávka 1949). Pro rozhlas natočil scény z oper Richarda | ||
+ | Wagnera (Lohengrin, Tristan, Siegfried). Schopnost spojení | ||
+ | hereckého a pěveckého projevu osvědčil i v televizní inscenaci | ||
+ | opery ''Krakatit'' Václava Kašlíka. Pohostinsky vystupoval | ||
+ | ve Vídni a Poznani (1948), Amsterdamu (1959), Helsinkách | ||
+ | (1960), Benátkách, Sofii aj. Se souborem Národního divadla | ||
+ | absolvoval zájezdy do Moskvy, Berlína, Edinburghu (1964, | ||
+ | 1970) a Bruselu. Na základě svých prvních poválečných | ||
+ | úspěchů dostával nabídky ze zahraničí, které však narazily | ||
+ | na odpor poúnorového režimu, proto B. zůstal věrný Národnímu | ||
+ | divadlu. 1949 a 1952 byl jmenován laureátem Státní | ||
+ | ceny, 1958 zasloužilým umělcem, 1963 národním umělcem, | ||
+ | 1977 zasloužilým členem Národního divadla. Je pohřben | ||
+ | v Praze na Vyšehradě. Pěvcův vnuk, teatrolog stejného jména, | ||
+ | založil v Praze Společnost Beno Blachuta, z jejíž iniciativy | ||
+ | byl 2005 vydán komplet historických nahrávek s Dvořákovým | ||
+ | Dimitrijem (B. B. v titulní roli) a Musorgského ''Borisem'' | ||
+ | ''Godunovem'' (B. B. v roli Grigorije). | ||
+ | |||
+ | '''D:''' operní role: Jeník, B. Smetana, Prodaná nevěsta, 1937 (v ND poprvé | ||
+ | 1941); Alfredo, G. Verdi, La Traviata, 1940; Ladislav Podhajský, B. Smetana, | ||
+ | Dvě vdovy, 1941; Princ, A. Dvořák, Rusalka, 1941; Vít, B. Smetana, | ||
+ | Tajemství, 1941; Ernesto, G. Donizetti, Don Pasquale, 1941; Columbus, | ||
+ | F. Škroup, Columbus, 1941 (nově 1962); Lukáš, B. Smetana, Hubička, | ||
+ | 1942; Laca, L. Janáček, Její pastorkyňa, 1942 (nově 1955); Jano, V. Novák, | ||
+ | Dědův odkaz, 1943; Florestan, L. v. Beethoven, Fidelio, 1944 (nově | ||
+ | 1951); Canio, R. Leoncavallo, Komedianti, 1944; Šťáhlav, B. Smetana, Libuše, | ||
+ | 1945; Dalibor, B. Smetana, Dalibor, 1945; Mánek, B. Foerster, Eva, | ||
+ | 1945; Kozina, K. Kovařovic, Psohlavci, 1946; Lenský, P. I. Čajkovskij, Evžen | ||
+ | Oněgin, 1946; Boris, L. Janáček, Káťa Kabanová, 1947 (1957); Don | ||
+ | José, G. Bizet, Carmen, 1947; Radames, G. Verdi, Aida, 1948; Dimitrij, | ||
+ | A. Dvořák, Dimitrij, 1948 (1963); Honza, O. Ostrčil, Honzovo království, | ||
+ | 1949; Belmonte, W. A. Mozart, Únos ze serailu, 1949; Bohdan Sobinin, | ||
+ | M. I. Glinka, Ivan Susanin, 1949; Ctirad, Z. Fibich, Šárka, 1950; Grigorij, | ||
+ | M. P. Musorgskij, Boris Godunov, 1951; Andrej, E. Suchoň, Krútňava; | ||
+ | Faust, Ch. Gounod, Faust a Markétka; Albert Gregor, L. Janáček, Věc Makropulos; | ||
+ | Heřman, P. I. Čajkovskij, Piková dáma, 1957; Walther von Stolzing, | ||
+ | R. Wagner, Mistři pěvci norimberští, 1958; Erik, R. Wagner, Bludný Holanďan, | ||
+ | 1959; Aigisthos, R. Strauss, Elektra, 1961; Filka Morozov, L. Janáček, | ||
+ | Z mrtvého domu, 1964; Othello, G. Verdi, Othello, 1965; Ismael, G. Verdi, | ||
+ | Nabucco, 1965; Jirka, A. Dvořák, Čert a Káča, 1966; Šujskij, M. P. Musorgskij, | ||
+ | Boris Godunov, 1967; Brouček, L. Janáček, Výlety pana Broučka, 1968; | ||
+ | Benda, A. Dvořák, Jakobín, 1968; Argan, J. Pauer, Zdravý nemocný, 1970; | ||
+ | Skřivánek, B. Smetana, Tajemství, 1973; Michálek, B. Smetana, Čertova stěna, | ||
+ | 1974; Jurodivý, M. P. Musorgskij, Boris Godunov, 1974; Basilio, W. A. | ||
+ | Mozart, Figarova svatba, 1978. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' HS 1, s. 103; ND a jeho předchůdci, s. 30n. (se soupisem rolí a bibliografií | ||
+ | časopiseckých a novinových článků); ČBS, s. 51; Tomeš 1, s. 104; | ||
+ | K. J. Kutsch – L. Riemens, Großes Sängerlexikon 1, Bern – München 1999, | ||
+ | s. 328; Slezsko 1, s. 20n.; O. Kebertová, Váš B. B., 1998; M. Palák, Český pěvec | ||
+ | B. B., in: Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, 2003. | ||
+ | P: Zpravodaj Společnosti B. B.; Městská knihovna v Praze (soubor výstřižků). | ||
+ | |||
+ | Vlasta Reittererová | ||
+ | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:78- Hudební interpret]] | [[Kategorie:78- Hudební interpret]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1913]] | [[Kategorie:1913]] | ||
− | [[Kategorie:Ostrava | + | [[Kategorie:Ostrava]] |
[[Kategorie:1985]] | [[Kategorie:1985]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 12. 8. 2016, 15:49
Beno BLACHUT | |
Narození | 14.6.1913 |
---|---|
Místo narození | Vítkovice (Ostrava) |
Úmrtí | 10.1.1985 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 78- Hudební interpret |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41699 |
BLACHUT, Beno, * 14. 6. 1913 Vítkovice (Ostrava), † 10. 1. 1985 Praha, operní pěvec
V letech 1927–33 pracoval jako kotlář Vítkovických železáren. 1935–39 studoval na pražské konzervatoři u Louise Kadeřábka zpěv a u Ferdinanda Pujmana operní herectví. První angažmá získal v Olomouci (1939–41), kde debutoval už 25. 12. 1938 v roli Jeníka v Prodané nevěstě. 1941 vystoupil v téže roli pohostinsky v Národním divadle v Praze, dále zpíval Ladislava ve Smetanových Dvou vdovách a Prince v Dvořákově Rusalce. 1. 8. 1941 byl do Národního divadla angažován a členem první české scény zůstal po celý život. Nejprve se uplatňoval v lyrickém oboru, pak přebíral i role určené hrdinnému tenoru a postupně opouštěl mozartovský repertoár. V rolích smetanovského repertoáru se stal nedostižným vzorem (např. Dalibor, kterého zpíval poprvé 18. 9. 1945). Stejně však vynikal ve Dvořákově Dimitriji, jedné z nejtěžších partií českého operního repertoáru. Přispěl k novodobé zpěvnější interpretaci janáčkovských rolí, především jako Laca v Její pastorkyni a Boris v Kátě Kabanové. Vynikajícím způsobem ztvárnil také realistické typy postav, např. Andreje v Suchoňově Krútňavě. V pěveckém i hereckém pojetí rolí českého repertoáru vytvořil měřítko (např. Jirka v Dvořákově Čertovi a Káče, Mánek ve Foersterově Evě, Ctirad ve Fibichově Šárce, Honza v Ostrčilově Honzově království aj.). K B. největším přednostem patřily kultura pěveckého projevu, skvěle vybudovaná kantiléna a vynikající výslovnost, široký výrazový rejstřík. Po 1960 přibral do svého repertoáru i role komického charakteru v oboru buffo tenor (Janáčkův Brouček ve Výletech pana Broučka, učitel Benda ve Dvořákově Jakobínu, Michálek ve Smetanově Čertově stěně, Argan v Pauerově Zdravém nemocném). Věnoval se také soustavně písňovému repertoáru a kantátové a oratorní tvorbě (B. Smetana: Večerní písně; A. Dvořák: Biblické písně; Svatá Ludmila; Svatební košile; Stabat mater; L. Janáček: Zápisník zmizelého; Glagolská mše; Otčenáš; J. J. Ryba: Česká vánoční mše aj.) a podílel se na kompletních nahrávkách českých oper (B. Smetana: Dalibor – vzácná nahrávka z roku 1950; Hubička; Libuše; A. Dvořák: Rusalka; Vanda; Dimitrij – historická nahrávka 1946; L. Janáček: Její pastorkyňa; Věc Makropulos; Káťa Kabanová; Příhody Lišky Bystroušky; L. van Beethoven: Fidelio; F. Škroup: Columbus – průřez operou; K. Kovařovic: Psohlavci; M. P. Musorgskij: Boris Godunov – historická nahrávka 1949). Pro rozhlas natočil scény z oper Richarda Wagnera (Lohengrin, Tristan, Siegfried). Schopnost spojení hereckého a pěveckého projevu osvědčil i v televizní inscenaci opery Krakatit Václava Kašlíka. Pohostinsky vystupoval ve Vídni a Poznani (1948), Amsterdamu (1959), Helsinkách (1960), Benátkách, Sofii aj. Se souborem Národního divadla absolvoval zájezdy do Moskvy, Berlína, Edinburghu (1964, 1970) a Bruselu. Na základě svých prvních poválečných úspěchů dostával nabídky ze zahraničí, které však narazily na odpor poúnorového režimu, proto B. zůstal věrný Národnímu divadlu. 1949 a 1952 byl jmenován laureátem Státní ceny, 1958 zasloužilým umělcem, 1963 národním umělcem, 1977 zasloužilým členem Národního divadla. Je pohřben v Praze na Vyšehradě. Pěvcův vnuk, teatrolog stejného jména, založil v Praze Společnost Beno Blachuta, z jejíž iniciativy byl 2005 vydán komplet historických nahrávek s Dvořákovým Dimitrijem (B. B. v titulní roli) a Musorgského Borisem Godunovem (B. B. v roli Grigorije).
D: operní role: Jeník, B. Smetana, Prodaná nevěsta, 1937 (v ND poprvé 1941); Alfredo, G. Verdi, La Traviata, 1940; Ladislav Podhajský, B. Smetana, Dvě vdovy, 1941; Princ, A. Dvořák, Rusalka, 1941; Vít, B. Smetana, Tajemství, 1941; Ernesto, G. Donizetti, Don Pasquale, 1941; Columbus, F. Škroup, Columbus, 1941 (nově 1962); Lukáš, B. Smetana, Hubička, 1942; Laca, L. Janáček, Její pastorkyňa, 1942 (nově 1955); Jano, V. Novák, Dědův odkaz, 1943; Florestan, L. v. Beethoven, Fidelio, 1944 (nově 1951); Canio, R. Leoncavallo, Komedianti, 1944; Šťáhlav, B. Smetana, Libuše, 1945; Dalibor, B. Smetana, Dalibor, 1945; Mánek, B. Foerster, Eva, 1945; Kozina, K. Kovařovic, Psohlavci, 1946; Lenský, P. I. Čajkovskij, Evžen Oněgin, 1946; Boris, L. Janáček, Káťa Kabanová, 1947 (1957); Don José, G. Bizet, Carmen, 1947; Radames, G. Verdi, Aida, 1948; Dimitrij, A. Dvořák, Dimitrij, 1948 (1963); Honza, O. Ostrčil, Honzovo království, 1949; Belmonte, W. A. Mozart, Únos ze serailu, 1949; Bohdan Sobinin, M. I. Glinka, Ivan Susanin, 1949; Ctirad, Z. Fibich, Šárka, 1950; Grigorij, M. P. Musorgskij, Boris Godunov, 1951; Andrej, E. Suchoň, Krútňava; Faust, Ch. Gounod, Faust a Markétka; Albert Gregor, L. Janáček, Věc Makropulos; Heřman, P. I. Čajkovskij, Piková dáma, 1957; Walther von Stolzing, R. Wagner, Mistři pěvci norimberští, 1958; Erik, R. Wagner, Bludný Holanďan, 1959; Aigisthos, R. Strauss, Elektra, 1961; Filka Morozov, L. Janáček, Z mrtvého domu, 1964; Othello, G. Verdi, Othello, 1965; Ismael, G. Verdi, Nabucco, 1965; Jirka, A. Dvořák, Čert a Káča, 1966; Šujskij, M. P. Musorgskij, Boris Godunov, 1967; Brouček, L. Janáček, Výlety pana Broučka, 1968; Benda, A. Dvořák, Jakobín, 1968; Argan, J. Pauer, Zdravý nemocný, 1970; Skřivánek, B. Smetana, Tajemství, 1973; Michálek, B. Smetana, Čertova stěna, 1974; Jurodivý, M. P. Musorgskij, Boris Godunov, 1974; Basilio, W. A. Mozart, Figarova svatba, 1978.
L: HS 1, s. 103; ND a jeho předchůdci, s. 30n. (se soupisem rolí a bibliografií časopiseckých a novinových článků); ČBS, s. 51; Tomeš 1, s. 104; K. J. Kutsch – L. Riemens, Großes Sängerlexikon 1, Bern – München 1999, s. 328; Slezsko 1, s. 20n.; O. Kebertová, Váš B. B., 1998; M. Palák, Český pěvec B. B., in: Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, 2003. P: Zpravodaj Společnosti B. B.; Městská knihovna v Praze (soubor výstřižků).
Vlasta Reittererová