BLASKOVICS Jozef 12.6.1910-6.7.1990: Porovnání verzí

Aktuální verze z 3. 10. 2019, 18:22

Jozef BLASKOVICS
Narození	12.6.1910
Místo narození	Imeľ (Slovensko)
Úmrtí	6.7.1990
Místo úmrtí	Praha
Povolání	55- Jazykovědec 54- Etnograf
Citace	Biografický slovník českých zemí 5, Praha 2006, s. 542
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136363

BLASKOVICS, Jozef (též József ), * 12. 6. 1910 Imeľ (Slovensko), † 6. 7. 1990 Praha, jazykovědec, turkolog, hungarolog, vysokoškolský pedagog

Středoškolské vzdělání získal na gymnáziu v Komárně. Pak odešel do Budapešti, kde na Filozofické fakultě univerzity Lóránda Eötvöse studoval turečtinu u profesorů J. Németha a L. Feketeho. 1929 nastoupil B. učitelskou praxi na Slovensku (Topoľníky, Trhová Hradská, Galanta). 1948–49 působil jako odborný pracovník v Univerzitní knihovně v Bratislavě, kde se věnoval zejména zpracovávání sbírky orientálních rukopisů. Dílo později vydal tiskem. Pak odešel do Prahy a 1950 se stal odborným asistentem na katedře věd Asie a Afriky na Filozofické fakultě UK. Tam téhož roku získal titul PhDr., 1961 titul kandidáta věd a 1962 se habilitoval.

B. se postupně vypracoval na jednoho z předních československých turkologů. Moderní tureckou literaturu a jazyk začal také přednášet na po válce nově zřízené katedře filozofické fakulty UK v Praze. Obor turkologie obohatil o nové poznatky nejen v rámci Československa, ale také v rámci celoevropském a světovém. Přispěl ke studiu charakteru osmanské správy 17. století na území Uher, věnoval se studiu jazykových vlivů osmanských Turků na domácí obyvatelstvo, zabýval se odbornou analýzou starých tureckých listin. Výsledky svých bádání zpracoval v mnohých vědeckých pracích i formou učebnic a studií. Publikoval v českých, slovenských a zahraničních sbornících a odborných periodikách (Historický časopis, Historické štúdie, Archiv orientální, Orientalia Pragensia, Asian and African Studies aj.). Pro potřeby semináře turečtiny na Filozofické fakultě UK napsal dějiny moderní turecké literatury.

Jako hungarolog zpracoval a k tisku připravil řadu příruček, spolu s L. Hradským například učebnici maďarštiny Maďarština pro samouky (1963), konverzační příručku Česko-maďarské rozhovory (1964) či Maďarsko-český a Česko-maďarský kapesní slovník (1968, 1978). Maďarštinu a turečtinu vyučoval také v kursech na Státní jazykové škole v Praze a v Maďarském kulturním středisku.

B. byl členem orientalistické společnosti při akademii věd v Rumunsku, od 1957 členem korespondentem turecké jazykové společnosti Türk Dil Kumuru v Ankaře.

D: výběr: Dějiny nové turecké literatury, 1953; Učebnice maďarštiny, 1954; Učebnice maďarštiny, 1–2, 1955–57; Cvičebnice maďarštiny, 1958; Učebnice turečtiny, 1970; Érsekújvár és vidéke a török hódoltság korában, Budapešť 1989 (1991); Rimaszombat és vidéke a török hódoltság korában, Budapešť 1989.

L: Seznam osob University Karlovy, 1967, s. 354; J. Ecker, Univerzitná knižnica v Bratislave 1561–1980, Bratislava 1980, s. 442; A cseh/szlovákiai magyar irodalom lexikona, Bratislava, 1997, s. 37n.; BLS 1, s. 445; J. Filipský a kol., Čeští a slovenští orientalisté…, 1999, s. 80n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Alena Táborecká