BOČEK Vítězslav 24.12.1901-6.5.1961: Porovnání verzí

Z Personal
(BOČEK_Vítězslav_24.12.1901-6.5.1961)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 24.12.1901
 
| datum narození = 24.12.1901
−
| místo narození =  
+
| místo narození = Kutná Hora
 
| datum úmrtí = 6.5.1961
 
| datum úmrtí = 6.5.1961
−
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Praha
 
| povolání = 83- Divadelní interpret nebo herec
 
| povolání = 83- Divadelní interpret nebo herec
 
63- Spisovatel
 
63- Spisovatel
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
−
}}<br/><br/>Vítězslav BOČEK
+
}}
 +
 
 +
'''BOČEK, Vítězslav,''' ''* 24. 12. 1901 Kutná Hora, † 6. 5. 1961 Praha, herec, spisovatel''
 +
 
 +
Narodil se v řemeslnické rodině. 1921 odešel před maturitou
 +
z obchodní akademie v Chrudimi k divadelní společnosti
 +
J. O. Martina (Divadlo měst českého severovýchodu),
 +
kde dostal první herecké příležitosti v kvalitním repertoáru.
 +
1923–24 se účastnil vzestupu společnosti J. Burdy (Burdova
 +
činohra), 1924–25 byl členem činohry Národního divadla
 +
moravskoslezského v Ostravě, 1925–30 Slovenského národního
 +
divadla v Bratislavě a od 1930 působil do 1948 v Městském
 +
divadle v Praze na Vinohradech. Po únoru 1948 přešel
 +
s režisérem B. Stejskalem do Divadla státního filmu, jehož
 +
soubor se 1951 spojil s tehdejším Divadlem hlavního města
 +
Prahy v Karlíně. Svou kariéru ukončil v angažmá 1954–61
 +
u Městských divadel pražských.
 +
 
 +
Ve významného divadelního herce vyzrál pod vedením
 +
prof. J. Hurta a V. Jiřikovského v Bratislavě. B. výkony patřily
 +
podle kritik k nejlepším na Slovensku. V opozici k dobovým
 +
avantgardním proudům se orientoval na civilně realistické,
 +
úsporné až strohé herecké prostředky, založené na precizní
 +
dikci a hloubce psychologické charakteristiky. Ve 30. letech
 +
dostal četné příležitosti v inscenacích J. Bora (Aljoša Karamazov),
 +
B. Stejskala a F. Salzra; s J. Frejkou nenašel společný
 +
jazyk a v Karlíně posléze patřil k jeho oponentům. V Divadle
 +
státního filmu byl předním hercem a pod režiséry B. Stejskalem
 +
a A. Radokem hrál své životní role (Galén v Čapkově
 +
''Bílé'' ''nemoci'', otec v Tylově ''Paní'' ''Marjánce''). Vleklá jaterní choroba
 +
znemožnila B. výrazněji ovlivnit herecký styl souboru
 +
Městských divadel pražských. 1937 ho přítel H. Haas přivedl
 +
do filmových ateliérů. B. debutoval v Haasově filmu ''Kvočna''
 +
a 1938 hrál Syna i v jeho adaptaci ''Bílé'' ''nemoci''. Jedinou titulní
 +
roli ztvárnil ve filmu režiséra L. Broma ''Vyděrač'' podle
 +
románu E. Hostovského (1937–38). B. interpretace složité
 +
postavy patřila k vrcholným psychologickým výkonům meziválečného
 +
českého filmu. Jeho herecký, nenápadně občanský
 +
výraz a vnitřní lyrismus se filmařům nehodily, a tak se
 +
do 1958 uplatňoval jen jako epizodista. Velký prostor mu
 +
nabídl zejména za protektorátu rozhlas. V polovině 20. let
 +
napsal pod pseudonymem Tipan B. provokativní parodie na
 +
sentimentální texty pro ochotnická a zájezdová jeviště (''Když''
 +
''jsem'' ''plela'' ''len aneb'' ''Hrůzostrašné'' ''mordy'' ''v pralese'' ''na Podhůře'',
 +
''Tak už'' ''neplač,'' ''Thalie!'' a ''Umřely'' ''nožičky''). Na počátku 30. let
 +
se věnoval detektivnímu žánru. Románem Záhada vyhaslých
 +
očí (1932) se zařadil k nejlepším autorům původních českých
 +
detektivek první vlny, a to vedle románů E. Vachka, E. Fikera
 +
a povídek K. Čapka. Román Bezhlavý kapucín (1933) na
 +
detektivní osnově atypicky líčil starosvětský hororový příběh,
 +
ovlivněný E. A. Poem, A. C. Doylem a L. Klímou.
 +
 
 +
'''L:''' Kulturní adresář Praha 1936, s. 39n.; L. Bartošek, Náš film. Kapitoly z dějin
 +
(1896–1945), 1985, s. 262n., 338n., pozn. 317; FPH 1, s. 38n.; Česká
 +
divadla. Encyklopedie divadelních souborů, 2000, passim; Český hraný film
 +
2, 1930–1945, 1998, rejstřík; tamtéž 3, 1945–1960, 2001, rejstřík; Divadlo
 +
na Vinohradech 1907–1997, 1997, s. 52, 60.
 +
 
 +
Martin Kučera
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]]
 
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]]
 
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
 
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
−
 
 
[[Kategorie:1901]]
 
[[Kategorie:1901]]
 +
[[Kategorie:Kutná Hora]]
 
[[Kategorie:1961]]
 
[[Kategorie:1961]]
 +
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 19. 8. 2016, 13:30

Vítězslav BOČEK
Narození 24.12.1901
Místo narození Kutná Hora
Úmrtí 6.5.1961
Místo úmrtí Praha
Povolání

83- Divadelní interpret nebo herec

63- Spisovatel
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41932

BOČEK, Vítězslav, * 24. 12. 1901 Kutná Hora, † 6. 5. 1961 Praha, herec, spisovatel

Narodil se v řemeslnické rodině. 1921 odešel před maturitou z obchodní akademie v Chrudimi k divadelní společnosti J. O. Martina (Divadlo měst českého severovýchodu), kde dostal první herecké příležitosti v kvalitním repertoáru. 1923–24 se účastnil vzestupu společnosti J. Burdy (Burdova činohra), 1924–25 byl členem činohry Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, 1925–30 Slovenského národního divadla v Bratislavě a od 1930 působil do 1948 v Městském divadle v Praze na Vinohradech. Po únoru 1948 přešel s režisérem B. Stejskalem do Divadla státního filmu, jehož soubor se 1951 spojil s tehdejším Divadlem hlavního města Prahy v Karlíně. Svou kariéru ukončil v angažmá 1954–61 u Městských divadel pražských.

Ve významného divadelního herce vyzrál pod vedením prof. J. Hurta a V. Jiřikovského v Bratislavě. B. výkony patřily podle kritik k nejlepším na Slovensku. V opozici k dobovým avantgardním proudům se orientoval na civilně realistické, úsporné až strohé herecké prostředky, založené na precizní dikci a hloubce psychologické charakteristiky. Ve 30. letech dostal četné příležitosti v inscenacích J. Bora (Aljoša Karamazov), B. Stejskala a F. Salzra; s J. Frejkou nenašel společný jazyk a v Karlíně posléze patřil k jeho oponentům. V Divadle státního filmu byl předním hercem a pod režiséry B. Stejskalem a A. Radokem hrál své životní role (Galén v Čapkově Bílé nemoci, otec v Tylově Paní Marjánce). Vleklá jaterní choroba znemožnila B. výrazněji ovlivnit herecký styl souboru Městských divadel pražských. 1937 ho přítel H. Haas přivedl do filmových ateliérů. B. debutoval v Haasově filmu Kvočna a 1938 hrál Syna i v jeho adaptaci Bílé nemoci. Jedinou titulní roli ztvárnil ve filmu režiséra L. Broma Vyděrač podle románu E. Hostovského (1937–38). B. interpretace složité postavy patřila k vrcholným psychologickým výkonům meziválečného českého filmu. Jeho herecký, nenápadně občanský výraz a vnitřní lyrismus se filmařům nehodily, a tak se do 1958 uplatňoval jen jako epizodista. Velký prostor mu nabídl zejména za protektorátu rozhlas. V polovině 20. let napsal pod pseudonymem Tipan B. provokativní parodie na sentimentální texty pro ochotnická a zájezdová jeviště (Když jsem plela len aneb Hrůzostrašné mordy v pralese na Podhůře, Tak už neplač, Thalie! a Umřely nožičky). Na počátku 30. let se věnoval detektivnímu žánru. Románem Záhada vyhaslých očí (1932) se zařadil k nejlepším autorům původních českých detektivek první vlny, a to vedle románů E. Vachka, E. Fikera a povídek K. Čapka. Román Bezhlavý kapucín (1933) na detektivní osnově atypicky líčil starosvětský hororový příběh, ovlivněný E. A. Poem, A. C. Doylem a L. Klímou.

L: Kulturní adresář Praha 1936, s. 39n.; L. Bartošek, Náš film. Kapitoly z dějin (1896–1945), 1985, s. 262n., 338n., pozn. 317; FPH 1, s. 38n.; Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, 2000, passim; Český hraný film 2, 1930–1945, 1998, rejstřík; tamtéž 3, 1945–1960, 2001, rejstřík; Divadlo na Vinohradech 1907–1997, 1997, s. 52, 60.

Martin Kučera

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=BOČEK_Vítězslav_24.12.1901-6.5.1961&oldid=94243“