Verze z 4. 10. 2019, 15:03, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

BOCHOŘÁK Vladimír 14.1.1887-11.7.1973

Z Personal
Vladimír BOCHOŘÁK
Narození 14.1.1887
Místo narození Kroměříž
Úmrtí 11.7.1973
Místo úmrtí Brno
Povolání 63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 6, Praha 2007, s. 27-28
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42507

BOCHOŘÁK, Vladimír, * 14. 1. 1887 Kroměříž, † 11. 7. 1973 Brno, prozaik, pedagog

Narodil se jako poslední ze sedmi dětí sedmašedesátiletému Františku B., původně sezonnímu zedníku, živícímu se v zimě jako příštipkář. Pocházel z otcova druhého manželství uzavřeného 1876, kdy již otec měl obchod s krátkým zbožím. Ten po jeho smrti vedla B. matka a živila tak své děti. B. vychodil gymnázium v rodišti, maturoval 1905 a odešel do Prahy. Tam se zapsal na filozofickou fakultu na obor čeština- němčina, od 1906 pokračoval ve studiích v Lipsku. 1910 složil profesorské zkoušky, 1911 obhájil doktorskou disertaci na téma Lenau’s dichterische Entwicklung. Téhož roku procestoval Německo, Dánsko a jižní Švédsko a odešel do Brna, kde se stal středoškolským profesorem. Od 1912 vyučoval v Lipníku nad Bečvou, od 1913 opět v Brně. Téhož roku se ve Vyškově oženil s Helenou Dittrichovou (1894–1980), pozdější grafičkou, malířkou a spisovatelkou, a procestoval s ní znovu severské země. 1919 učil rok v Kyjově, 1920 opět v Brně. Tam na obchodní akademii zůstal (kromě dobrovolného důchodu od 1. 2. 1942 do září 1945) až do odchodu do penze 1947. Ve dvacátých letech se svou ženou procestoval Evropu, Ameriku a Malou Asii. V cizině se zabýval studiem obchodního školství. Za tímto účelem obdržel 1924 a 1926 stipendia do Švýcar a 1930 roční stipendium Columbijské univerzity v New Yorku. O svých zkušenostech psal do odborných časopisů a znalosti zúročoval i při psaní oborových učebnic, zejména ve 1932 vydané Umění prodávati – učebnice pro prodavačský dorost. 1932–33 redigoval v Brně časopis Učme se prodávati! Od 1941, kdy byla jeho manželka postižena oční chorobou, spolupracoval s ní na jejím románovém díle. To dobově zaujalo především svými švédskými motivy, v moderní české próze neobvyklými. V románové historické fresce Příboj (1947), která vznikala v době okupace, shrnuli švédskou historii Brna 17. století. Osnovu čerpali z tzv. Diaria, deníku neznámého pisatele z roku 1646. B. v knize zúročil vyhledané historické doklady, jimiž se v době svého pobytu na lipské univerzitě zabýval: zajížděl do Drážďan, kde studoval památky k švédským událostem v Brně, ve Švédsku 1911 navštěvoval muzea a vyhledával tam brunensia. Knihu ilustrovala Helena B. černými dřevoryty. Pokusem o zobrazení nedávné minulosti let 1938–45 se stal jejich dvousvazkový generační román smíšených česko-německých manželství rodiny Bronů a Tomanů, odehrávající se na Vyškovsku, Těšínsku, v Brně, ale také v Německu a USA Nalomená větev (1947). Ke švédským událostem starého Brna, dokumentům švédských pochodů na Moravě i k tradovaným vyprávěním z rodného domu Heleny B. ve Vyškově, který třicetiletá válka také zasáhla, se manželé vrátili i ve své poslední próze, románu Ve znamení kola a draka (1958). Třicet kapitol knihy, pojednávajících o událostech roku 1645, ilustrovala Helena B. třiceti dřevoryty. 1969 otiskli v Rovnosti na pokračování historickou prózu Smršť nad Žuráněm, líčící události roku 1805, který těžce dolehl na Moravu. Ve spolupráci s Helenou B. se podílel i na divadelních hrách Jana (1941), Cyril Binarov, Povětrná Florka (vesměs v rukopisech).

D: bibliografie (s Helenou B.): Příboj, 1947; Nalomená větev, 2 sv., 1947; Ve znamení kola a draka, 1958; ostatní práce: Obchodní školy ve Švýcarsku (2 sv., 1927, 1929); Umění prodávati (učebnice, 1932; 1933 s titulem Učebnice nauky o prodeji v drobném).

L: Gf (G. Francl), Román nepokořeného města, in: Lidová demokracie (Brno) 6. 12. 1958; L. Kuchař, Švédský elixír, in: Lidová demokracie (Brno) 8. 2. 1959; lk, Pětaosmdesátiny V. B., in: Lidová demokracie 20. 1. 1972; KSN 1, s. 600; LČL 1, s. 262.

P: Biografický archiv ÚČL, Praha.

Marcella Husová