Verze z 3. 10. 2019, 19:57, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

BOCZKOWSKI Hyppolit 14.5.1884-9.11.1939

Z Personal
Hippolit BOCZKOWSKI
Narození 14.5.1884
Místo narození Dobrynske (Ukrajina)
Úmrtí 9.11.1939
Místo úmrtí Praha
Povolání 57- Sociolog
68- Redaktor nebo žurnalista
Citace Biografický slovník českých zemí 5, Praha 2006, s. 578
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41732

BOCZKOWSKI, Hyppolit (též BOČKOVSKYJ, Olgerd Ippolit), * 14. 5. 1884 Dobrynske (Ukrajina), † 9. 11. 1939 Praha, sociolog, publicista, politik

Do Čech emigroval z Ruska v období první ruské revoluce 1905 ještě jako student. Věnoval se národnostním problémům v různých evropských i mimoevropských oblastech. Postupně se stal jedním z nejvýznamnějších reprezentantů ukrajinské emigrace a patřil mezi uznávané veličiny i v rámci velké emigrační vlny 20. a 30. let, kdy působil jako docent sociologie na Ukrajinské hospodářské akademii v Poděbradech. V meziválečném období byl jedním z vůdců zahraničního oddělení Ukrajinské sociálnědemokratické dělnické strany, které mělo své ústředí v Praze. V době osvobozeneckých snah na Ukrajině 1919–20 byl tajemníkem ukrajinské diplomatické mise v Praze a sehrál hlavní roli při prosazování záměru získat pro myšlenku nezávislé Ukrajiny podporu politických představitelů nově vzniklého československého státu. Jako první z pražských Ukrajinců navázal osobní kontakt s prezidentem Masarykem. 1933 stál v čele Hladového komitétu a napsal proslulý Otevřený dopis francouzskému politiku Edouardu Herriotovi, popírajícímu existenci hladomoru na sovětské Ukrajině. Již před první světovou válkou i během ní přispíval intenzivně do českého periodického tisku, zejména do Slovanského přehledu, v němž do 1907 uveřejňoval vedle svých článků informace o politickém dění ve slovanském světě, poznámky o knihách a nekrology. Jeho příspěvky se objevovaly rovněž v Národním obzoru, Studentské revui, Moravsko-slezské revui, Právu lidu, vídeňských Dělnických listech aj. Od 20. let se těžiště jeho publicistiky přesunulo na stránky ukrajinského emigrantského tisku.

D: Finsko a finská otázka, 1911; Ukrajina a ukrajinská otázka, 1915; T. G. Masaryk. Nacional’na problema ta ukrajins’ke pytannaja, 1930; Borot’ba narodiv za nacional’ne vyzvolennja, 1932.

L: Encyklopedija ukrajinoznavstva 1, 1955; Encyclopedia of Ukraine 1, 1985.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jiří Vacek