BOHÁČEK Miroslav 10.9.1899-12.1.1982: Porovnání verzí

Z Personal
(BOHÁČEK_Miroslav_10.9.1899-12.1.1982)
 
Řádka 10: Řádka 10:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
−
}}<br/><br/>Miroslav BOHÁČEK
+
}}
 +
 
 +
'''BOHÁČEK, Miroslav,''' ''* 10. 9. 1899 Praha, † 12. 1. 1982 Praha, právní historik, kodikolog, pedagog, odborný spisovatel''
 +
 
 +
Pocházel z rodiny vrchního magistrátního rady. Po absolvování
 +
gymnázia (1918) vystudoval Právnickou fakultu UK, kde
 +
byl 21. 3. 1923 promován titulem JUDr. Mezitím 1919–20
 +
pracoval ve vysokoškolském odboru ministerstva školství
 +
a národní osvěty v Praze. Odtud přešel na Právnickou fakultu
 +
UK, kde 1920–27 působil jako asistent. 1921–22
 +
pobýval na studijní stáži na Královské univerzitě v Palermu,
 +
kde navštěvoval semináře významného romanisty profesora
 +
Salvatora Riccobona, a za pražských studií ho výrazně ovlivnili
 +
mj. profesoři Leopold Heyrovský, Josef Vančura a Otakar
 +
Sommer a B. se pod jejich vedením vážně zajímal o římské
 +
právo. 1925 se oženil s učitelkou Libuší Moravcovou, měli
 +
dceru Libuši, pozdější japanistku. Na Právnické fakultě UK
 +
se B. 20. 1. 1926 habilitoval pro obor římského práva spisem
 +
''Ademptio'' ''legati''. 1927–33 vyučoval jako mimořádný
 +
profesor římské a mezinárodní soukromé právo na Právnické
 +
fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, kde napsal a vydal
 +
významnou práci o berytských naukách a dvě učebnice
 +
římského práva. Pak přešel na Právnickou fakultu UK, kde
 +
byl jmenován řádným profesorem římského práva až 1945
 +
s účinností od 1. 5. 1941. 1949 byl donucen vzdát se činnosti
 +
vysokoškolského učitele z politických důvodů, od 1950/51
 +
ji nevykonával a 1952 musel opustit univerzitu. 1952–54
 +
působil ve Státním historickém ústavu vydavatelském (Historickém
 +
ústavu ČSAV) a 1955–70 jako vědecký pracovník
 +
Komise pro soupis a studium rukopisů ČSAV v Praze.
 +
 
 +
B. se vypracoval ve vynikajícího znalce římského práva, především
 +
soukromého, a obrátil svou pozornost na vlivy římského
 +
práva na pozdější právní vývoj ve středověku, tedy na
 +
recepci římského práva. Již B. raný vědecký zájem směřoval
 +
zejména k problematice recepce římského práva v českých
 +
zemích (''Římské'' ''právní'' ''prvky'' ''v právní'' ''knize'' ''brněnského'' ''písaře''
 +
''Jana'', 1924). Kromě monografických prací přispíval svými
 +
studiemi do odborných časopisů, napsal i četná právnická pojednání
 +
v italštině týkající se mj. římského práva obligačního,
 +
věcného, dědického a trestního a publikoval je v zahraničí.
 +
1936–42 spoluredigoval právnický časopis ''Všehrd'' a 1942–44
 +
časopis ''Naše'' ''věda''. Druhou část B. díla od 1951 tvoří cenné
 +
kodikologické práce spojené se soupisy rukopisů v archivech
 +
a v zámeckých a klášterních knihovnách. Tato bádání, která
 +
přinesla nejeden nový hodnotný nález pro právní dějiny
 +
českých zemí – pro recepci římského práva a dějiny kanonického
 +
práva –, B. často podnikal ve spolupráci s profesorem
 +
Františkem Čádou, právním historikem, kolegou a přítelem.
 +
B. byl 13. 5. 1946 zvolen mimořádným členem první třídy
 +
ČAVU, přijal členství v Učené společnosti Šafaříkově a byl
 +
též socio aggregato dell Instituto di studi legislativi, čili řádným
 +
členem Ústavu legislativních studií v Římě.
 +
 
 +
'''D:''' bibliografie B. prací: J. Kejř, In memoriam M. B., in: Studie o rukopisech
 +
21, 1982, s. 216n. (kde bibliografie B. kodikologických prací); D. Straňák
 +
a kol., Život a působení profesora M. B., 2000, s. 107n.; výběr: Ademptio
 +
legati. Příspěvek k nauce o zrušení odkazů podle práva římského, Bratislava
 +
1925; Berytské nauky v Justiniánské kompilaci, 1931; Nástin přednášek
 +
o právu římském. Práva věcná, 1932, a totéž, Právo dědické, 1933; Actio
 +
negatoria. K dějinám zápůrčí žaloby, 1938; Nástin přednášek o soukromém
 +
právu římském. I. Úvod – Práva věcná, 1945, II. Právo obligační, 1946, III.
 +
Část všeobecná, 1947; Soupis rukopisů Slezské studijní knihovny v Opavě,
 +
1955; Žerotínské rukopisy bludovské, 1958; Literatura středověkých právních
 +
škol v rukopisech kapitulní knihovny olomoucké, 1960; Nové svědectví
 +
o původní podobě Gratianova Dekretu, 1962; Einfl üsse des römischen
 +
Rechts in Böhmen und Mähren, 1975; Beschreibung der mittelalterlichen
 +
Handschriften der Wissenschaftlichen Staatsbibliothek von Olmütz, 1994
 +
až 1998.
 +
 
 +
'''L:''' AČP, s. 38; KSN 1, s. 594; ISN 3, s. 29; ČBS 1, s. 112; D. Straňák a kol.,
 +
c. d.; ČAVU s. 44n. (kde další literatura).
 +
 
 +
'''P:''' Písemná pozůstalost je uložena v Archivu AV ČR v Praze (41 kartonů).
 +
 
 +
Dalibor Janiš
  
−
== Literatura ==
 
−
KSN I, 594; PDČSD II, 383; KK I, 89; MČE I, 500; SBS I, 279; OSN Dod I-1, 662; ČBS, 56; PHS 26, 289; FAA 167; Tomeš I, 112;  a žáků,Praha 2004,s.59n.
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:58- Teoretik nebo historik státu a práva]]
 
[[Kategorie:58- Teoretik nebo historik státu a práva]]
 
[[Kategorie:61- Pedagog]]
 
[[Kategorie:61- Pedagog]]
−
 
 
[[Kategorie:1899]]
 
[[Kategorie:1899]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:1982]]
 
[[Kategorie:1982]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 17. 9. 2016, 10:15

Miroslav BOHÁČEK
Narození 10.9.1899
Místo narození Praha
Úmrtí 12.1.1982
Místo úmrtí Praha
Povolání

58- Teoretik nebo historik státu a práva

61- Pedagog
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42396

BOHÁČEK, Miroslav, * 10. 9. 1899 Praha, † 12. 1. 1982 Praha, právní historik, kodikolog, pedagog, odborný spisovatel

Pocházel z rodiny vrchního magistrátního rady. Po absolvování gymnázia (1918) vystudoval Právnickou fakultu UK, kde byl 21. 3. 1923 promován titulem JUDr. Mezitím 1919–20 pracoval ve vysokoškolském odboru ministerstva školství a národní osvěty v Praze. Odtud přešel na Právnickou fakultu UK, kde 1920–27 působil jako asistent. 1921–22 pobýval na studijní stáži na Královské univerzitě v Palermu, kde navštěvoval semináře významného romanisty profesora Salvatora Riccobona, a za pražských studií ho výrazně ovlivnili mj. profesoři Leopold Heyrovský, Josef Vančura a Otakar Sommer a B. se pod jejich vedením vážně zajímal o římské právo. 1925 se oženil s učitelkou Libuší Moravcovou, měli dceru Libuši, pozdější japanistku. Na Právnické fakultě UK se B. 20. 1. 1926 habilitoval pro obor římského práva spisem Ademptio legati. 1927–33 vyučoval jako mimořádný profesor římské a mezinárodní soukromé právo na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, kde napsal a vydal významnou práci o berytských naukách a dvě učebnice římského práva. Pak přešel na Právnickou fakultu UK, kde byl jmenován řádným profesorem římského práva až 1945 s účinností od 1. 5. 1941. 1949 byl donucen vzdát se činnosti vysokoškolského učitele z politických důvodů, od 1950/51 ji nevykonával a 1952 musel opustit univerzitu. 1952–54 působil ve Státním historickém ústavu vydavatelském (Historickém ústavu ČSAV) a 1955–70 jako vědecký pracovník Komise pro soupis a studium rukopisů ČSAV v Praze.

B. se vypracoval ve vynikajícího znalce římského práva, především soukromého, a obrátil svou pozornost na vlivy římského práva na pozdější právní vývoj ve středověku, tedy na recepci římského práva. Již B. raný vědecký zájem směřoval zejména k problematice recepce římského práva v českých zemích (Římské právní prvky v právní knize brněnského písaře Jana, 1924). Kromě monografických prací přispíval svými studiemi do odborných časopisů, napsal i četná právnická pojednání v italštině týkající se mj. římského práva obligačního, věcného, dědického a trestního a publikoval je v zahraničí. 1936–42 spoluredigoval právnický časopis Všehrd a 1942–44 časopis Naše věda. Druhou část B. díla od 1951 tvoří cenné kodikologické práce spojené se soupisy rukopisů v archivech a v zámeckých a klášterních knihovnách. Tato bádání, která přinesla nejeden nový hodnotný nález pro právní dějiny českých zemí – pro recepci římského práva a dějiny kanonického práva –, B. často podnikal ve spolupráci s profesorem Františkem Čádou, právním historikem, kolegou a přítelem. B. byl 13. 5. 1946 zvolen mimořádným členem první třídy ČAVU, přijal členství v Učené společnosti Šafaříkově a byl též socio aggregato dell Instituto di studi legislativi, čili řádným členem Ústavu legislativních studií v Římě.

D: bibliografie B. prací: J. Kejř, In memoriam M. B., in: Studie o rukopisech 21, 1982, s. 216n. (kde bibliografie B. kodikologických prací); D. Straňák a kol., Život a působení profesora M. B., 2000, s. 107n.; výběr: Ademptio legati. Příspěvek k nauce o zrušení odkazů podle práva římského, Bratislava 1925; Berytské nauky v Justiniánské kompilaci, 1931; Nástin přednášek o právu římském. Práva věcná, 1932, a totéž, Právo dědické, 1933; Actio negatoria. K dějinám zápůrčí žaloby, 1938; Nástin přednášek o soukromém právu římském. I. Úvod – Práva věcná, 1945, II. Právo obligační, 1946, III. Část všeobecná, 1947; Soupis rukopisů Slezské studijní knihovny v Opavě, 1955; Žerotínské rukopisy bludovské, 1958; Literatura středověkých právních škol v rukopisech kapitulní knihovny olomoucké, 1960; Nové svědectví o původní podobě Gratianova Dekretu, 1962; Einfl üsse des römischen Rechts in Böhmen und Mähren, 1975; Beschreibung der mittelalterlichen Handschriften der Wissenschaftlichen Staatsbibliothek von Olmütz, 1994 až 1998.

L: AČP, s. 38; KSN 1, s. 594; ISN 3, s. 29; ČBS 1, s. 112; D. Straňák a kol., c. d.; ČAVU s. 44n. (kde další literatura).

P: Písemná pozůstalost je uložena v Archivu AV ČR v Praze (41 kartonů).

Dalibor Janiš

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=BOHÁČEK_Miroslav_10.9.1899-12.1.1982&oldid=94373“