Biografický slovník
BOHÁČ Ladislav 14.4.1907-4.7.1978: Porovnání verzí
(BOHÁČ_Ladislav_14.4.1907-4.7.1978) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 14.4.1907 | | datum narození = 14.4.1907 | ||
| − | | místo narození = Uherský Brod | + | | místo narození = Uherský Brod |
| datum úmrtí = 4.7.1978 | | datum úmrtí = 4.7.1978 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| Řádka 10: | Řádka 10: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''BOHÁČ, Ladislav,''' ''* 14. 4. 1907 Uherský Brod, † 4. 7. 1978 Praha, herec, režisér'' | ||
| + | |||
| + | Syn statistika a demografa Antonína B. (1882–1950), | ||
| + | nevlastní bratr muzeologa a literárního historika Antonína | ||
| + | B. (1926–1992). Od gymnaziálních studií se věnoval | ||
| + | ochotnickému divadlu a tento zájem ho přivedl na dramatické | ||
| + | oddělení pražské konzervatoře k profesoru Jaroslavu | ||
| + | Hurtovi a k profesionální herecké dráze, kterou zahájil 1926 | ||
| + | v Gamzově Uměleckém studiu v Praze. Krátce pak působil | ||
| + | ve Švandově divadle, Osvobozeném divadle a Moderním | ||
| + | studiu. 1929 nastoupil v Národním divadle, v jehož svazku | ||
| + | setrval jako herec a režisér (1949–53 též jako ředitel, 1950 | ||
| + | až 1951 i šéf opery) až do konce své umělecké dráhy 1975. | ||
| + | Pouze 1968–70 byl členem a 1971–72 uměleckým vedoucím | ||
| + | Divadla Za branou. Jeho mužný zjev, mohutný hlasový fond | ||
| + | a dokonalý mluvený projev s kultivovanou dikcí a schopností | ||
| + | střídání drsných i lyrických poloh jej předurčily zejména | ||
| + | k interpretaci rolí klasického jevištního repertoáru, zatímco | ||
| + | fi lm těžil především z fotogeničnosti B. vzhledu a civilnosti | ||
| + | herectví. K jeho nejvýraznějším divadelním rolím patřily | ||
| + | např. Marcus Antonius (W. Shakespeare: ''Julius'' ''Caesar'', | ||
| + | 1936), Petr (K. Čapek: ''Matka'', 1938), Faust (J. W. von Goethe: | ||
| + | ''Faust'', 1939), Mlynář (A. Jirásek: ''Lucerna'', 1945), lékař | ||
| + | Dorn (A. P. Čechov: ''Racek'', 1960), Sluha (J. N. Nestroy: | ||
| + | ''Provaz'' ''o jednom'' ''konci'', 1967), Šabelskij (A. P. Čechov: ''Ivanov'', | ||
| + | 1970). Z režií v Národním divadle: ''Lucerna'' (A. Jirásek, | ||
| + | 1952); ''Prodaná'' ''nevěsta'' (B. Smetana, 1953); ''Libuše'' (B. Smetana, | ||
| + | 1953 a 1965); ''Hippodamie'' (J. Vrchlický – Z. Fibich, | ||
| + | 1958, 1960, 1961); ''Fidlovačka'' (J. K. Tyl, 1962). Do kinematografie vstoupil impozantním způsobem. V jediném | ||
| + | roce 1937 se ve významnějších rolích objevil v devíti filmech | ||
| + | (student Vavřena ve Vávrově adaptaci Jiráskovy ''Filosofské'' | ||
| + | ''historie''; maršálův synovec a pobočník v Haasově ekranizaci | ||
| + | Čapkovy ''Bílé'' ''nemoci''; titulní hrdina z filmu ''Karel'' ''Hynek'' | ||
| + | ''Mácha'' režisérky Zet Molas; bezcharakterní svůdce kramář | ||
| + | Ferda Zuska v Rovenského dramatu podle románu Josefa | ||
| + | Kopty ''Hlídač'' ''č. 47''; tuberkulózní skladatel Pavel Jimeš ve | ||
| + | Vávrově přepisu románu Marie Majerové ''Panenství''). Filmaři | ||
| + | si ho ve 30. a 40. letech vybírali především do rolí ušlechtilých | ||
| + | milovníků, inteligentních mladých mužů s akademickými | ||
| + | tituly. V poválečném období si zahrál v několika historických | ||
| + | filmech, v nichž vedle skutečných osobností (Jan | ||
| + | Rokycana v ''Janu'' ''Roháčovi'' ''z Dubé'' a Jakoubek ze Stříbra ve | ||
| + | Vávrových husitských filmech ''Jan'' ''Hus'' a ''Jan'' ''Žižka'') vytvořil | ||
| + | temperamentní postavu italského dobrodruha a sklářského | ||
| + | tovaryše Nikoly ve Vávrově snímku ''Rozina'' ''sebranec'' (1945). | ||
| + | Strhující kreaci předvedl v úloze stále opilého a bezcharakterního | ||
| + | hutníka Hudce ve Steklého sociální baladě ''Siréna'' | ||
| + | (1947), kde měl za partnerku Marii Vášovou, po jejímž boku | ||
| + | pak ještě ztvárnil bezohledného ředitele tiskového koncernu | ||
| + | Kubáta v dalším Steklého filmu ''Kariéra'' (1948). Později se | ||
| + | uplatnil před kamerou už jen okrajově v postavách ředitelů, | ||
| + | funkcionářů, lidí pochmurných a arogantních. Často | ||
| + | spolupracoval s rozhlasem, televizí (inscenace: ''Nepřítel'' ''lidu'', | ||
| + | ''V hodině'' ''dvanácté'', ''Český'' ''koncert'', ''Krutost'', ''Obhájce'', ''Ohnivý'' | ||
| + | ''máj'', ''Poslední'' ''dobrodružství'', ''Královské'' ''usínání'', seriál ''Muž na'' | ||
| + | ''radnici'') a dabingovým studiem. Posmrtně byla vydána jeho | ||
| + | vzpomínková kniha ''Tisíc a'' ''jeden'' ''život''. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Tisíc a jeden život, 1981, 2. vyd. 1987. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' jtg, Profi ly našich divadelníků, in: Svět v obrazech, 1949, č. 20, s. 18; z., | ||
| + | L. B., in: Literární noviny 6, 20. 4. 1957, č. 16, s. 5; J. Brožovská, O operní | ||
| + | režii, in: Kultura, 1958, č. 51–52, s. 1; P. Hořec, Národ sobě – umělci národu, | ||
| + | in: Květy, 1963, č. 27, s. 22n.; P. Bartík, L. Boháčovi: místo přání dobré | ||
| + | vůle, in: Mladá fronta 14. 4. 1967, č. 103, s. 2; S. Pudilová, Hovory s herci, | ||
| + | in: Záběr 2, 28. 6. 1969, č. 13, s. 8; L. B., Umění žít, in: Ahoj na sobotu, | ||
| + | 1971, č. 51, s. 4; mfm, Životní jubileum L. B., in: Tvorba, 1972, č. 15, s. 2; | ||
| + | mV, Za L. B., in: Tvorba, 1978, č. 28, s. 2; A. Dvořák, L. B., in: Květy, 1983, | ||
| + | č. 48; FPH 1, s. 40n.; kop, Osudové lásky L. B., in: Květy, 1987, č. 16, s. 40; | ||
| + | LČ, K jubileu L. B., in: Záběr 20, 6. 5. 1987, č. 9, s. 6; V. Kudělka, To byl | ||
| + | český milovník, in: Kinorevue 2, 1992, č. 4, s. 5; Encyklopédia filmu, Bratislava | ||
| + | 1993, s. 93n.; V. Kudělka, Hvězdy nad Barrandovem 1: To byl český | ||
| + | milovník, 1994, s. 73n.; K. Čáslavský – V. Merhaut, Hvězdy českého filmu 1, | ||
| + | 1995, s. 52n.; ND a jeho předchůdci, s. 35; Český hraný film 2, 1930–1945; | ||
| + | tamtéž 3, 1945–1960, 2000 (rejstřík); Tomeš 1, s. 111n. | ||
| + | |||
| + | Miloš Fikejz | ||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]] | [[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]] | ||
[[Kategorie:82- Dramaturg, režisér nebo choreograf]] | [[Kategorie:82- Dramaturg, režisér nebo choreograf]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1907]] | [[Kategorie:1907]] | ||
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Uherský Brod]] |
[[Kategorie:1978]] | [[Kategorie:1978]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 15. 9. 2016, 17:13
| Ladislav BOHÁČ | |
 | |
| Narození | 14.4.1907 |
|---|---|
| Místo narození | Uherský Brod |
| Úmrtí | 4.7.1978 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
83- Divadelní interpret nebo herec 82- Dramaturg, režisér nebo choreograf |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42389 |
BOHÁČ, Ladislav, * 14. 4. 1907 Uherský Brod, † 4. 7. 1978 Praha, herec, režisér
Syn statistika a demografa Antonína B. (1882–1950), nevlastní bratr muzeologa a literárního historika Antonína B. (1926–1992). Od gymnaziálních studií se věnoval ochotnickému divadlu a tento zájem ho přivedl na dramatické oddělení pražské konzervatoře k profesoru Jaroslavu Hurtovi a k profesionální herecké dráze, kterou zahájil 1926 v Gamzově Uměleckém studiu v Praze. Krátce pak působil ve Švandově divadle, Osvobozeném divadle a Moderním studiu. 1929 nastoupil v Národním divadle, v jehož svazku setrval jako herec a režisér (1949–53 též jako ředitel, 1950 až 1951 i šéf opery) až do konce své umělecké dráhy 1975. Pouze 1968–70 byl členem a 1971–72 uměleckým vedoucím Divadla Za branou. Jeho mužný zjev, mohutný hlasový fond a dokonalý mluvený projev s kultivovanou dikcí a schopností střídání drsných i lyrických poloh jej předurčily zejména k interpretaci rolí klasického jevištního repertoáru, zatímco fi lm těžil především z fotogeničnosti B. vzhledu a civilnosti herectví. K jeho nejvýraznějším divadelním rolím patřily např. Marcus Antonius (W. Shakespeare: Julius Caesar, 1936), Petr (K. Čapek: Matka, 1938), Faust (J. W. von Goethe: Faust, 1939), Mlynář (A. Jirásek: Lucerna, 1945), lékař Dorn (A. P. Čechov: Racek, 1960), Sluha (J. N. Nestroy: Provaz o jednom konci, 1967), Šabelskij (A. P. Čechov: Ivanov, 1970). Z režií v Národním divadle: Lucerna (A. Jirásek, 1952); Prodaná nevěsta (B. Smetana, 1953); Libuše (B. Smetana, 1953 a 1965); Hippodamie (J. Vrchlický – Z. Fibich, 1958, 1960, 1961); Fidlovačka (J. K. Tyl, 1962). Do kinematografie vstoupil impozantním způsobem. V jediném roce 1937 se ve významnějších rolích objevil v devíti filmech (student Vavřena ve Vávrově adaptaci Jiráskovy Filosofské historie; maršálův synovec a pobočník v Haasově ekranizaci Čapkovy Bílé nemoci; titulní hrdina z filmu Karel Hynek Mácha režisérky Zet Molas; bezcharakterní svůdce kramář Ferda Zuska v Rovenského dramatu podle románu Josefa Kopty Hlídač č. 47; tuberkulózní skladatel Pavel Jimeš ve Vávrově přepisu románu Marie Majerové Panenství). Filmaři si ho ve 30. a 40. letech vybírali především do rolí ušlechtilých milovníků, inteligentních mladých mužů s akademickými tituly. V poválečném období si zahrál v několika historických filmech, v nichž vedle skutečných osobností (Jan Rokycana v Janu Roháčovi z Dubé a Jakoubek ze Stříbra ve Vávrových husitských filmech Jan Hus a Jan Žižka) vytvořil temperamentní postavu italského dobrodruha a sklářského tovaryše Nikoly ve Vávrově snímku Rozina sebranec (1945). Strhující kreaci předvedl v úloze stále opilého a bezcharakterního hutníka Hudce ve Steklého sociální baladě Siréna (1947), kde měl za partnerku Marii Vášovou, po jejímž boku pak ještě ztvárnil bezohledného ředitele tiskového koncernu Kubáta v dalším Steklého filmu Kariéra (1948). Později se uplatnil před kamerou už jen okrajově v postavách ředitelů, funkcionářů, lidí pochmurných a arogantních. Často spolupracoval s rozhlasem, televizí (inscenace: Nepřítel lidu, V hodině dvanácté, Český koncert, Krutost, Obhájce, Ohnivý máj, Poslední dobrodružství, Královské usínání, seriál Muž na radnici) a dabingovým studiem. Posmrtně byla vydána jeho vzpomínková kniha Tisíc a jeden život.
D: Tisíc a jeden život, 1981, 2. vyd. 1987.
L: jtg, Profi ly našich divadelníků, in: Svět v obrazech, 1949, č. 20, s. 18; z., L. B., in: Literární noviny 6, 20. 4. 1957, č. 16, s. 5; J. Brožovská, O operní režii, in: Kultura, 1958, č. 51–52, s. 1; P. Hořec, Národ sobě – umělci národu, in: Květy, 1963, č. 27, s. 22n.; P. Bartík, L. Boháčovi: místo přání dobré vůle, in: Mladá fronta 14. 4. 1967, č. 103, s. 2; S. Pudilová, Hovory s herci, in: Záběr 2, 28. 6. 1969, č. 13, s. 8; L. B., Umění žít, in: Ahoj na sobotu, 1971, č. 51, s. 4; mfm, Životní jubileum L. B., in: Tvorba, 1972, č. 15, s. 2; mV, Za L. B., in: Tvorba, 1978, č. 28, s. 2; A. Dvořák, L. B., in: Květy, 1983, č. 48; FPH 1, s. 40n.; kop, Osudové lásky L. B., in: Květy, 1987, č. 16, s. 40; LČ, K jubileu L. B., in: Záběr 20, 6. 5. 1987, č. 9, s. 6; V. Kudělka, To byl český milovník, in: Kinorevue 2, 1992, č. 4, s. 5; Encyklopédia filmu, Bratislava 1993, s. 93n.; V. Kudělka, Hvězdy nad Barrandovem 1: To byl český milovník, 1994, s. 73n.; K. Čáslavský – V. Merhaut, Hvězdy českého filmu 1, 1995, s. 52n.; ND a jeho předchůdci, s. 35; Český hraný film 2, 1930–1945; tamtéž 3, 1945–1960, 2000 (rejstřík); Tomeš 1, s. 111n.
Miloš Fikejz
