BOHDANECKÝ Josef 1.3.1846-11.9.1920

Z Personal
Josef BOHDANECKÝ
Narození 1.3.1846
Místo narození Vráž u Písku
Úmrtí 11.9.1920
Místo úmrtí Staré Sedlo (č. o. Orlík nad Vltavou)
Povolání 23- Lesník nebo myslivec
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42410

BOHDANECKÝ, Josef, * 1. 3. 1846 Vráž u Písku, † 11. 9. 1920 Staré Sedlo (č. o. Orlík nad Vltavou) u Písku, lesník, pedagog, odborný spisovatel

Pocházel ze starobylého českého lesnického rodu, z rodiny Karla B. (1803–1884), nadlesního v Čížové a pozdějšího knížecího lesmistra na lobkovickém velkostatku Drhovle u Písku. B. 1861–63 vstoupil do přípravné lesnické praxe na velkostatcích Drhovle a Orlík a 1863–65 vystudoval německou spolkovou lesnickou školu v Bělé pod Bezdězem. Potom 1865–66 praktikoval jako taxátor u svého otce na velkostatku Drhovle, avšak již 1. 6. 1866 vstoupil do služeb knížete Karla Schwarzenberga jako lesní adjunkt na velkostatku Orlík. Seznamoval se tam se všemi odvětvími lesního hospodářství. Stal se účetním (1868), lesním geometrem (1875), 1878 složil vyšší státní zkoušku pro samostatné lesní hospodáře, aby nakonec vedl Lesní úřad orlického velkostatku s titulem nadlesní a kontrolor (1880) a lesmistr (1883 až 1911). Teprve jako lesmistr se 1888 oženil s vlastní sestřenicí Rosálií, k čemuž potřeboval dispens od papeže a povolení od pražského místodržitelství. Měli syna Karla, pozdějšího lesníka. Po pětačtyřicetiletém nepřetržitém lesnickém působení na Orlicku B. v srpnu 1911 odešel do výslužby.

V rozsáhlých lesích velkostatku Orlík B. vyzkoušel a zavedl prostorovou výchovu porostů a důkladné probírky smrčin, jimiž dosahoval zvýšeného přírůstu porostů, dále se mu dařilo pěstovat silnější stavební a pilařskou kmenovinu, čímž docílil vyššího výnosu z prodeje dříví. Svých dvacet pokusných ploch a známou probírkovou metodu – zvanou též „Bohdaneckého“ nebo „orlická“ – několikrát předváděl účastníkům exkursí České lesnické jednoty (1890, 1893, 1899, 1900) a Mezinárodního svazu lesnických výzkumných ústavů (1903). I dnes ji hodnotíme jako významný český přínos evropské lesnické vědě. Svými výbornými výsledky vzbudila velkou pozornost zvláště v Německu a v Rakousku. O jeho metodě jednaly sjezdy, citovali ji autoři knih a odborných článků a rozebíraly ji učebnice pěstění lesů. Dále B. do převážně smrkových monokultur a borů přimísil jedli, modřín, dub, buk, javor, jasan i akát. Varoval před drobením velkých lesních celků při pozemkové reformě. Bál se především poklesu hmotových zásob v našich lesích.

Dále B. 1888–94 odborně řídil první českou dvouletou lesnickou školu v Písku. Od 1879 publikoval příspěvky o hospodářské úpravě a o pěstění lesů, o probírkách a o prosvětlovacích sečích mj. ve Spolkovém časopisu pro lesnictví, myslivost a přírodovědu, Háji, Lověně a v Lesu a lovu. Působil jako zpravodaj České lesnické jednoty, komisař při státních zkouškách pro samostatné lesní hospodáře a v komisi pro vyměřování pozemkové daně. Za „orlickou“ expozici na Zemské jubilejní výstavě v Praze 1891 dostali vlastník orlického velkostatku zlatou a B. stříbrnou medaili. Stal se 2. 12. 1898 rytířem Řádu Františka Josefa. Byl pochován 14. 9. 1920 do rodinné hrobky na hřbitově ve Starém Sedle.

D: soupis in: J. Nožička, O rodu a životě J. B., in: Lesnický časopis, 1967, s. 480n.; M. Schwarz, Berühmte schwarzenbergische Forstleute, Murau 1985, s. 182n.

L: HSN 1, s. 290; J. E. Chadt, České lesnické písemnictví, 1920, s. 19; Československý háj 11, 1934, s. 182; R. Friese (ed.), Památník českých lesnických škol v Písku k jubileu padesátiletého trvání, 1934, s. 211n.; J. Nožička, c. d.; týž, Přehled vývoje našich lesů, 1957, s. 387n.; J. Nožička – J. Pařez, J. B., in: Communicationes instituti forestalis Čechosloveniae 5, 1967, s. 233n.; M. Schwarz, c. d.

Gustav Novotný