Biografický slovník
BOHÁČ Ladislav 14.4.1907-4.7.1978
| Ladislav BOHÁČ | |
 | |
| Narození | 14.4.1907 |
|---|---|
| Místo narození | Uherský Brod |
| Úmrtí | 4.7.1978 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
83- Divadelní interpret nebo herec 82- Dramaturg, režisér nebo choreograf |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42389 |
BOHÁČ, Ladislav, * 14. 4. 1907 Uherský Brod, † 4. 7. 1978 Praha, herec, režisér
Syn statistika a demografa Antonína B. (1882–1950), nevlastní bratr muzeologa a literárního historika Antonína B. (1926–1992). Od gymnaziálních studií se věnoval ochotnickému divadlu a tento zájem ho přivedl na dramatické oddělení pražské konzervatoře k profesoru Jaroslavu Hurtovi a k profesionální herecké dráze, kterou zahájil 1926 v Gamzově Uměleckém studiu v Praze. Krátce pak působil ve Švandově divadle, Osvobozeném divadle a Moderním studiu. 1929 nastoupil v Národním divadle, v jehož svazku setrval jako herec a režisér (1949–53 též jako ředitel, 1950 až 1951 i šéf opery) až do konce své umělecké dráhy 1975. Pouze 1968–70 byl členem a 1971–72 uměleckým vedoucím Divadla Za branou. Jeho mužný zjev, mohutný hlasový fond a dokonalý mluvený projev s kultivovanou dikcí a schopností střídání drsných i lyrických poloh jej předurčily zejména k interpretaci rolí klasického jevištního repertoáru, zatímco film těžil především z fotogeničnosti B. vzhledu a civilnosti herectví. K jeho nejvýraznějším divadelním rolím patřily např. Marcus Antonius (W. Shakespeare: Julius Caesar, 1936), Petr (K. Čapek: Matka, 1938), Faust (J. W. von Goethe: Faust, 1939), Mlynář (A. Jirásek: Lucerna, 1945), lékař Dorn (A. P. Čechov: Racek, 1960), Sluha (J. N. Nestroy: Provaz o jednom konci, 1967), Šabelskij (A. P. Čechov: Ivanov, 1970). Z režií v Národním divadle: Lucerna (A. Jirásek, 1952); Prodaná nevěsta (B. Smetana, 1953); Libuše (B. Smetana, 1953 a 1965); Hippodamie (J. Vrchlický – Z. Fibich, 1958, 1960, 1961); Fidlovačka (J. K. Tyl, 1962). Do kinematografie vstoupil impozantním způsobem. V jediném roce 1937 se ve významnějších rolích objevil v devíti filmech (student Vavřena ve Vávrově adaptaci Jiráskovy Filosofské historie; maršálův synovec a pobočník v Haasově ekranizaci Čapkovy Bílé nemoci; titulní hrdina z filmu Karel Hynek Mácha režisérky Zet Molas; bezcharakterní svůdce kramář Ferda Zuska v Rovenského dramatu podle románu Josefa Kopty Hlídač č. 47; tuberkulózní skladatel Pavel Jimeš ve Vávrově přepisu románu Marie Majerové Panenství). Filmaři si ho ve 30. a 40. letech vybírali především do rolí ušlechtilých milovníků, inteligentních mladých mužů s akademickými tituly. V poválečném období si zahrál v několika historických filmech, v nichž vedle skutečných osobností (Jan Rokycana v Janu Roháčovi z Dubé a Jakoubek ze Stříbra ve Vávrových husitských filmech Jan Hus a Jan Žižka) vytvořil temperamentní postavu italského dobrodruha a sklářského tovaryše Nikoly ve Vávrově snímku Rozina sebranec (1945). Strhující kreaci předvedl v úloze stále opilého a bezcharakterního hutníka Hudce ve Steklého sociální baladě Siréna (1947), kde měl za partnerku Marii Vášovou, po jejímž boku pak ještě ztvárnil bezohledného ředitele tiskového koncernu Kubáta v dalším Steklého filmu Kariéra (1948). Později se uplatnil před kamerou už jen okrajově v postavách ředitelů, funkcionářů, lidí pochmurných a arogantních. Často spolupracoval s rozhlasem, televizí (inscenace: Nepřítel lidu, V hodině dvanácté, Český koncert, Krutost, Obhájce, Ohnivý máj, Poslední dobrodružství, Královské usínání, seriál Muž na radnici) a dabingovým studiem. Posmrtně byla vydána jeho vzpomínková kniha Tisíc a jeden život.
D: Tisíc a jeden život, 1981, 2. vyd. 1987.
L: jtg, Profi ly našich divadelníků, in: Svět v obrazech, 1949, č. 20, s. 18; z., L. B., in: Literární noviny 6, 20. 4. 1957, č. 16, s. 5; J. Brožovská, O operní režii, in: Kultura, 1958, č. 51–52, s. 1; P. Hořec, Národ sobě – umělci národu, in: Květy, 1963, č. 27, s. 22n.; P. Bartík, L. Boháčovi: místo přání dobré vůle, in: Mladá fronta 14. 4. 1967, č. 103, s. 2; S. Pudilová, Hovory s herci, in: Záběr 2, 28. 6. 1969, č. 13, s. 8; L. B., Umění žít, in: Ahoj na sobotu, 1971, č. 51, s. 4; mfm, Životní jubileum L. B., in: Tvorba, 1972, č. 15, s. 2; mV, Za L. B., in: Tvorba, 1978, č. 28, s. 2; A. Dvořák, L. B., in: Květy, 1983, č. 48; FPH 1, s. 40n.; kop, Osudové lásky L. B., in: Květy, 1987, č. 16, s. 40; LČ, K jubileu L. B., in: Záběr 20, 6. 5. 1987, č. 9, s. 6; V. Kudělka, To byl český milovník, in: Kinorevue 2, 1992, č. 4, s. 5; Encyklopédia filmu, Bratislava 1993, s. 93n.; V. Kudělka, Hvězdy nad Barrandovem 1: To byl český milovník, 1994, s. 73n.; K. Čáslavský – V. Merhaut, Hvězdy českého filmu 1, 1995, s. 52n.; ND a jeho předchůdci, s. 35; Český hraný film 2, 1930–1945; tamtéž 3, 1945–1960, 2000 (rejstřík); Tomeš 1, s. 111n.
Miloš Fikejz
Olga Scheinpflugová a Ladislav Boháč v divadelním dramatu Romeo a Julie (1938)
Zdenka Sulanová a Ladislav Boháč ve filmu Madla zpívá Evropě (1940)
