BOLEŠKA Otto 23.3.1880-20.3.1917: Porovnání verzí
(BOLEŠKA_Otto_23.3.1880-20.3.1917) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 23.3.1880 | | datum narození = 23.3.1880 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Praha |
| datum úmrtí = 20.3.1917 | | datum úmrtí = 20.3.1917 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 83- Divadelní interpret nebo herec | | povolání = 83- Divadelní interpret nebo herec | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | |||
+ | '''BOLEŠKA, Otto''' ''(též Otakar), * 23. 3. 1880 Praha, † 20. 3. 1917 Praha, herec'' | ||
+ | |||
+ | Pocházel ze zámožnější pražské rodiny. Po neúspěchu ve | ||
+ | studiích se rozhodl pro hereckou dráhu, kterou nastoupil | ||
+ | 1897 v Prostějově u divadelní společnosti A. Dobrovolného. | ||
+ | Jeho herecký debut se však nezdařil a po třech měsících | ||
+ | byl propuštěn. Po krátkém čase se znovu pokusil prosadit | ||
+ | u společnosti V. Choděry, později u F. Liera a J. Štěkra. 1900 | ||
+ | se stal členem Národního divadla v Lublani, kde působil do | ||
+ | 1907. Během lublaňského angažmá hostoval o prázdninách | ||
+ | s českými herci působícími v Lublani ve Švandově divadle | ||
+ | na Smíchově a ve vlastní režii zde uvedl mj. Ibsenův ''Spolek'' | ||
+ | ''mladých''. Po otevření Městského divadla na Královských | ||
+ | Vinohradech byl B. angažován pro obor komických a charakterních | ||
+ | rolí. Jeho herecké úspěchy ho 1911 přivedly na | ||
+ | scénu pražského Národního divadla, kde po pohostinském | ||
+ | vystoupení v roli Chudého krále v Kvapilově ''Princezně Pampelišce'' | ||
+ | se stal členem činohry ND. Působil zde až do svého | ||
+ | dobrovolného odchodu ze života. | ||
+ | |||
+ | Po prvních hereckých pokusech v lyrických a milovnických | ||
+ | rolích, které vyzněly zcela nepřesvědčivě, se snažil prosadit | ||
+ | v oboru drastické komiky. Teprve v Lublani se mu podařilo | ||
+ | nejen prokázat herecký talent, ale i rozšířit své herecké | ||
+ | výrazové prostředky o polohy postihující hlubší vnitřní charakteristiky zobrazovaných postav. Od drastické komiky | ||
+ | a černého humoru se postupně probojovával k jemné ironii, | ||
+ | k chápajícímu postižení postav vykolejených, ušlápnutých | ||
+ | a zakřiknutých. K jeho úspěšným výkonům patřily mj. epileptický | ||
+ | hrdina Amandus z Halbého ''Mládí'' či psychicky rozvrácený | ||
+ | Oswald z Ibsenových ''Strašidel''. K. H. Hilar vytušil | ||
+ | jeho herecké možnosti a obsadil ho do hlavní role Bahrova | ||
+ | Pavouka, která se stala vrcholem jeho herecké tvorby. V ND | ||
+ | se B. prosadil zejména v komických postavách Kvapilova | ||
+ | shakespearovského cyklu (mj. Piskálek v ''Snu noci svatojanské'', | ||
+ | Zmrzlík ve ''Večeru'' ''tříkrálovém'', Grumio v ''Zkrocení zlé ženy'', | ||
+ | Jaques v ''Jak'' ''se vám'' ''líbí''). Zde se zařadil k hercům povojanovské | ||
+ | generace a v náznaku již zachytil nástup nového stylu, | ||
+ | jehož dynamická zkratkovitost byla předzvěstí expresionistického | ||
+ | herectví. B. byl manželem herečky Anny Iblové. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' role: Lord Harry Babberley, J. Brandon-Thomas: Charleyova teta, 1899; | ||
+ | Max, I. Cankar: Král na Betanjově, 1900; Amand, M. Halbé: Mládí, 1903; | ||
+ | Akim, L. N. Tolstoj: Vláda tmy, 1905; Satin, M. Gorkij: Na dně života, 1905; | ||
+ | Oswald, H. Ibsen: Strašidla, 1906; Lancelot, W. Shakespeare: Kupec benátský, | ||
+ | 1906; Peeping, J. Vrchlický: Godiva, 1907; Lord Darlington, O. Wilde: | ||
+ | Vějíř lady Windermerové, 1907; Laci, S. Przybyszewski: Zlaté rouno, 1907; | ||
+ | de Chauvelin, V. Dyk: Ropucha, 1908; Pan z Wehrhalmu, G. Hauptmann: | ||
+ | Bobří kožich, 1908; Markýz de Porcellet, O. Mirbeau: Obchod je obchod, | ||
+ | 1909; Doktor Oestermark, A. Strindberg: Kamarádi, 1909; Starý Hilse, | ||
+ | G. Hauptmann: Tkalci, 1909; Jaroslav Havelka, J. Štolba: Na letním bytě, | ||
+ | 1910; Anastasius rytíř z Negrelli, H. Bahr: Pavouk, 1911; Blažej, V. Štech: | ||
+ | Habada a Jordán, 1911; Pachtýř Andres, H. Ibsen: Spolek mladých, 1911; | ||
+ | Chudý král, J. Kvapil: Princezna Pampeliška, 1911; Knut Brovik, H. Ibsen: | ||
+ | Stavitel Solnes, 1911; Piskálek, W. Shakespeare: Sen noci svatojánské, 1912; | ||
+ | Gremio, týž: Zkrocení zlé ženy, 1913; Milinský, K. S. Macháček: Ženichové, | ||
+ | 1914; Androkles, G. B. Shaw: Androkles a lev, 1915; Lékárník, W. Shakespeare: | ||
+ | Romeo a Julie, 1915; Jaques, týž: Jak se vám líbí, 1915; Farář Hora, | ||
+ | F. Šrámek: Léto, 1915; Pan Franc, A. Jirásek: Lucerna, 1916; Červenka, | ||
+ | J. Štolba: Vodní družstvo, 1916; Ondřej Zmrzlík, W. Shakespeare: Večer | ||
+ | tříkrálový, 1916; Theodotus, týž: Caesar a Kleopatra, 1917. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' -jbz-, Švandovo divadlo na Smíchově, in: Divadlo 6, 1908/09, s. 33; K. H. | ||
+ | Hilar, Herecké medailony – O. B., in: Divadlo 7, 1909/10, s. 34n.; Slovenski | ||
+ | gledališi lexikon I., Ljubjana 1972, s. 65; ND a jeho předchůdci, s. 198. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' úplná bibliografie B. rolí v ND na www.narodni-divadlo.cz. | ||
+ | |||
+ | Alice Dubská | ||
+ | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]] | [[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1880]] | [[Kategorie:1880]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1917]] | [[Kategorie:1917]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 7. 10. 2016, 09:04
Otto BOLEŠKA | |
Narození | 23.3.1880 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 20.3.1917 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 83- Divadelní interpret nebo herec |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42547 |
BOLEŠKA, Otto (též Otakar), * 23. 3. 1880 Praha, † 20. 3. 1917 Praha, herec
Pocházel ze zámožnější pražské rodiny. Po neúspěchu ve studiích se rozhodl pro hereckou dráhu, kterou nastoupil 1897 v Prostějově u divadelní společnosti A. Dobrovolného. Jeho herecký debut se však nezdařil a po třech měsících byl propuštěn. Po krátkém čase se znovu pokusil prosadit u společnosti V. Choděry, později u F. Liera a J. Štěkra. 1900 se stal členem Národního divadla v Lublani, kde působil do 1907. Během lublaňského angažmá hostoval o prázdninách s českými herci působícími v Lublani ve Švandově divadle na Smíchově a ve vlastní režii zde uvedl mj. Ibsenův Spolek mladých. Po otevření Městského divadla na Královských Vinohradech byl B. angažován pro obor komických a charakterních rolí. Jeho herecké úspěchy ho 1911 přivedly na scénu pražského Národního divadla, kde po pohostinském vystoupení v roli Chudého krále v Kvapilově Princezně Pampelišce se stal členem činohry ND. Působil zde až do svého dobrovolného odchodu ze života.
Po prvních hereckých pokusech v lyrických a milovnických rolích, které vyzněly zcela nepřesvědčivě, se snažil prosadit v oboru drastické komiky. Teprve v Lublani se mu podařilo nejen prokázat herecký talent, ale i rozšířit své herecké výrazové prostředky o polohy postihující hlubší vnitřní charakteristiky zobrazovaných postav. Od drastické komiky a černého humoru se postupně probojovával k jemné ironii, k chápajícímu postižení postav vykolejených, ušlápnutých a zakřiknutých. K jeho úspěšným výkonům patřily mj. epileptický hrdina Amandus z Halbého Mládí či psychicky rozvrácený Oswald z Ibsenových Strašidel. K. H. Hilar vytušil jeho herecké možnosti a obsadil ho do hlavní role Bahrova Pavouka, která se stala vrcholem jeho herecké tvorby. V ND se B. prosadil zejména v komických postavách Kvapilova shakespearovského cyklu (mj. Piskálek v Snu noci svatojanské, Zmrzlík ve Večeru tříkrálovém, Grumio v Zkrocení zlé ženy, Jaques v Jak se vám líbí). Zde se zařadil k hercům povojanovské generace a v náznaku již zachytil nástup nového stylu, jehož dynamická zkratkovitost byla předzvěstí expresionistického herectví. B. byl manželem herečky Anny Iblové.
D: role: Lord Harry Babberley, J. Brandon-Thomas: Charleyova teta, 1899; Max, I. Cankar: Král na Betanjově, 1900; Amand, M. Halbé: Mládí, 1903; Akim, L. N. Tolstoj: Vláda tmy, 1905; Satin, M. Gorkij: Na dně života, 1905; Oswald, H. Ibsen: Strašidla, 1906; Lancelot, W. Shakespeare: Kupec benátský, 1906; Peeping, J. Vrchlický: Godiva, 1907; Lord Darlington, O. Wilde: Vějíř lady Windermerové, 1907; Laci, S. Przybyszewski: Zlaté rouno, 1907; de Chauvelin, V. Dyk: Ropucha, 1908; Pan z Wehrhalmu, G. Hauptmann: Bobří kožich, 1908; Markýz de Porcellet, O. Mirbeau: Obchod je obchod, 1909; Doktor Oestermark, A. Strindberg: Kamarádi, 1909; Starý Hilse, G. Hauptmann: Tkalci, 1909; Jaroslav Havelka, J. Štolba: Na letním bytě, 1910; Anastasius rytíř z Negrelli, H. Bahr: Pavouk, 1911; Blažej, V. Štech: Habada a Jordán, 1911; Pachtýř Andres, H. Ibsen: Spolek mladých, 1911; Chudý král, J. Kvapil: Princezna Pampeliška, 1911; Knut Brovik, H. Ibsen: Stavitel Solnes, 1911; Piskálek, W. Shakespeare: Sen noci svatojánské, 1912; Gremio, týž: Zkrocení zlé ženy, 1913; Milinský, K. S. Macháček: Ženichové, 1914; Androkles, G. B. Shaw: Androkles a lev, 1915; Lékárník, W. Shakespeare: Romeo a Julie, 1915; Jaques, týž: Jak se vám líbí, 1915; Farář Hora, F. Šrámek: Léto, 1915; Pan Franc, A. Jirásek: Lucerna, 1916; Červenka, J. Štolba: Vodní družstvo, 1916; Ondřej Zmrzlík, W. Shakespeare: Večer tříkrálový, 1916; Theodotus, týž: Caesar a Kleopatra, 1917.
L: -jbz-, Švandovo divadlo na Smíchově, in: Divadlo 6, 1908/09, s. 33; K. H. Hilar, Herecké medailony – O. B., in: Divadlo 7, 1909/10, s. 34n.; Slovenski gledališi lexikon I., Ljubjana 1972, s. 65; ND a jeho předchůdci, s. 198.
P: úplná bibliografie B. rolí v ND na www.narodni-divadlo.cz.
Alice Dubská