BONDINI Pasquale 1731-30.10.1789: Porovnání verzí

Aktuální verze z 4. 10. 2019, 15:24

Pasquale BONDINI
Narození	1731
Místo narození	Ascoli Piceno (Itálie)
Úmrtí	30.10.1789
Místo úmrtí	Brunico (Itálie)
Povolání	78- Hudební interpret 81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti
Citace	Biografický slovník českých zemí 6, Praha 2007, s. 46
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42563

BONDINI, Pasquale (též BANDINI, BONTINI, BONDEIRI), * 1731 Ascoli Piceno (Itálie), † 30. 10. 1789 Brunico (Itálie), operní zpěvák, impresário, divadelní ředitel

Pocházel z rodiny lékaře. Nejpozději 1773 se oženil s italskou operní zpěvačkou Caterinou, roz. Saporiti (bývá někdy mylně zaměňována se svou mladší sestrou Teresou), členkou drážďanské (1773–78, 1779–85) a B. pražské operní společnosti (1784–89), interpretkou sopránových komických rolí (Zuzanka v prvním pražském provedení Mozartovy Figarovy svatby, 1786; Zerlina v premiéře Dona Giovanniho, 1787). Jejich dcera Marie-Anna, provdaná Barilli, která se rovněž věnovala zpěvu, později působila v italské operní společnosti v Paříži (podílela se tam mj. na prvním provedení Figarovy svatby v italštině 1807/08).

Do českých zemí B. přišel jako operní zpěvák (bas buff o). Působil ve společnostech A. Mingottiho (Praha 1760), B. Vigny (Olomouc a Brno 1761), G. Molinariho (Praha 1762/63) a G. Bustelliho (od 1764 Praha, Drážďany, Braunschweig). 1765 vstoupil do drážďanských dvorních služeb, 1776–78 byl Bustelliho oficiálním zástupcem pro vedení opery. 1777 získal privilegium k provádění německých her v Drážďanech a v Lipsku a založil vlastní, saským dvorem částečně subvencovanou společnost (Churfürstliche Sächsische Privilegirten Deutschen Schauspieler), v jejímž repertoáru byly činohry, singspiely a melodramy. Od 1782 se společnost specializovala na činohru. Zároveň se B. až do impresáriovy smrti 1781 podílel na vedení Bustelliho operní společnosti a poté sestavil vlastní společnost, s níž zahájil 12. 9. 1781 provoz divadla v Thunovském paláci na Malé Straně. Základem repertoáru se stala opera buffa (D. Cimarosa, G. Paisiello). V létě společnost hostovala v Lipsku a do Prahy naopak na letní měsíce přijížděla drážďanská společnost německých herců (1782–94). V letech 1784–88 byl B. také nájemcem Nosticova divadla. Zřídil tzv. Druhou Bondiniho činoherní společnost, kterou 1784 vedl F. J. Bulla, 1784–86 pak trojice režisérů (K. F. Zimdar, F. H. Höpfler a K. T. Emrich). Do českých divadelních dějin se 1785 zapsala uvedením několika českých představení (G. Stephanie, ml.: Odběhlec z lásky synovské, překlad K. Bulla; P. Weidmann: Neslýchaná náhoda strašlivého hromobití, překlad V. Mertlík; P. Weidmann: Štěpán Fedynger neb Sedlská vojna, překlad V. Thám; K. Ch. Engel: Vděčný syn, překlad V. Thám). Později byly pro činohru krátkodobě angažovány další společnosti (C. v. Morocz 1786, A. F. v. Hofmann 1786–88). Na podzim 1788 požádal B. z rodinných důvodů drážďanský dvůr o dovolenou. Ve vedení činohry v Drážďanech jej zastoupil F. Seconda, v Praze D. Guardasoni, který tamní operní soubor de facto od počátku vedl. B. odjel z Prahy do Itálie v létě 1789 a během cesty náhle zemřel.

B. spojoval vlastnosti impresária, uplatňujícího osobní přístup k hercům, s obchodní zdatností. Jeho zásluhou se Praha znovu přiřadila k důležitým centrům pěstujícím italskou operu, která získala oblibu širokých vrstev obecenstva. Uvedl Mozartovu Figarovu svatbu (1786), podílel se na pozvání Mozarta k jeho první návštěvě Prahy v lednu 1787 a objednal u něj kompozici Dona Giovanniho, jehož světovou premiéru uskutečnila B. operní společnost za Mozartova vedení v Nosticově divadle 29. 10. 1787. Také ve sféře činohry zprostředkoval B. pražskému divadelnictví i kultuře řadu podnětů, ať už kontakty s významnými uměleckými osobnostmi nebo novinky dramaturgické a tvůrčí.

L: Das Pragerblättchen, 1785, passim; O. Teuber, Geschichte des Prager Theaters 1, 1883, s. 244n., 270n., 336, 353n.; tamtéž 2, 1885, passim; R. Schirmer (ed.), Schauspielerleben im achtzehnten Jahrhundert. Erinnerungen von Joseph Anton Christ, München – Leipzig 1912, s. 127n.; H. Gersdorf, Die Wandlungen des Theatergeschmacks im letzten Viertel des 18. Jahrhunderts, dargestellt an den Dresden – Leipziger Bühnenzuständen, disertace, Leipzig 1923, passim; T. Volek, Mozart a Praha, 1973, s. 31, 36n.; týž, Italská opera a další druhy zpívaného divadla, in: F. Černý (ed.), Divadlo v Kotcích, 1992, s. 43n.; F. L. Büttner, Das deutsche Schauspiel im Kleinen Hoftheater zu Dresden unter der Direktion B. von 1777 bis 1789, disertace, Berlin 1961; O. Landmann, Die Dresdner italienische Oper zwischen Hasse und Weber, Dresden 1976, s. 130n. a passim; T. Volek, Význam pražské operní tradice pro vznik Mozartovy opery Don Giovanni, in: V. Ptáčková (ed.), Mozartův Don Giovanni v Praze, 1987, s. 41n.; J. Berkovec, Musicalia v pražském periodickém tisku 18. století, 1989, s. 51n., 56n., 61n., 67n.; Z. Pilková, Pražští mozartovští pěvci v drážďanských pramenech, in: Hudební věda 28, 1991, s. 299n.; ADB 1, s. 1876n.; Dějiny českého divadla 1–2, 1968–69, passim; J. Vondráček, Dějiny českého divadla 1771–1824, 1, 1956, s. 48n., 64n., 166n.

P: Starší divadlo v českých zemích – Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, 2005, rukopis.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Alena Jakubcová