Biografický slovník
BORCHERSOVÁ Marie Anna ?1752-17.12.1786: Porovnání verzí
m (Holoubková přesunul stránku BORCHERSOVÁ Karoline 1752-17.12.1786 na BORCHERSOVÁ Marie Anna ?1752-17.12.1786 bez založení přesměrování) |
|
(Žádný rozdíl)
| |
Verze z 11. 10. 2016, 16:04
| Marie Anna BORCHERSOVÁ | |
 | |
| Narození | ?1752 |
|---|---|
| Místo narození | Regensburg ? (Německo) |
| Úmrtí | 17.12.1786 |
| Místo úmrtí | Hamburg (Německo) |
| Povolání | 83- Divadelní interpret nebo herec |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=78586 |
BORCHERSOVÁ, Marie Anna (roz. Spatzová), * ? 1752 Regensburg ? (Německo), † 17. 12. 1786 Hamburg (Německo), herečka
V dosavadní literatuře byla mylně uváděna s křestním jménem Karoline, to však patřilo její starší sestře, později provdané Schmidové. Na divadle vystupovala také pod jménem Josepha. 11. 10. 1769 se provdala za Františka Xavera Franka, komika souboru Jana Josefa Bruniana v pražském Divadle v Kotcích, a měla s ním tři děti. 1770 v Praze v témže souboru debutovala. 22. 8. 1775 její manžel zemřel. V pražském angažmá vytrvala až do dubna 1777. Pak nastoupila u herecké společnosti Abela Seylera, působící v Porýní. V tomto souboru se setkala se svým druhým manželem Davidem Borchersem, tehdy již renomovaným hercem. Po dvou úspěšných sezonách změnili manželé B. angažmá, 1779 nastoupili k Ackermannově společnosti do Hamburku. Zde se – patrně 1781 – jejich manželství rozpadlo. Podle Allgemeine Deutsche Biographie Borchers tehdy svou „mladou a krásnou“ manželku vsadil do karetní hry a prohrál; 1781 ze souboru uprchl, hostoval ve Vídni a 1782 se stal ředitelem v Linci. B. hrála v Hamburku do 1782. Pak přijala angažmá v souboru pražského Nosticova divadla pod vedením čtyřčlenného direktoria v čele s Carlem Wahrem. Působila v něm 1783 až do ukončení jeho činnosti. Poté ji znovu přijal Friedrich Ludwig Schröder ke svému divadlu do Hamburku.
Divadlo hrála od svých 17 let, zemřela ve 34 letech, a proto mohla po celou kariéru podržet svůj původní obor mladistvých něžných milovnic, dovádivých dívek, koketek a naivek. Pro hereckou dráhu byla vybavena pěknou, upoutávající postavou a jazykově čistým mluvním projevem. Chyběl jí mohutnější hlas, což jí bránilo ve zdařilém zvládání patetických a heroických rolí. Ve svém vlastním oboru byla však ve všech svých angažmá vysoce oceňována. Již 1771 byl v Praze kritikou nadšeně chválen její výkon v roli Klementiny v sentimentální hře Tobiase Philippa Geblera Klementine, oder Das Testament, v níž hrála dívku, která ve starší přítelkyni objeví svou hledanou matku. U Seylera byl 1777 jako výtečný hodnocen její výkon v roli Sophie v Gemmingenově přepracování Diderotovy hry Der Hausvater nebo v titulní roli Grossmannovy veselohry Henriette, oder Sie ist schon verheiratet. V Hamburku zaujala časem pozici první milovnice souboru, excelovala zde např. 1782 jako mladá indická vdova Lanassa (Karl Martin Plümicke: Lanassa). Také při svém krátkém druhém pražském angažmá byla první představitelkou něžných milovnic ve veselohrách i v truchlohrách. Debutovala zde v památném zahajovacím představení Nosticova divadla jako Emilie v Lessingově Emilii Galotti 21. 4. 1783. V Hamburku naposledy vystoupila 10. 3. 1786 v roli Charlotte (Colley Cibber – Friedrich Ludwig Schröder: Der Weibliche Betrüger). Když kronikář hamburské scény zaznamenával její úmrtí, napsal, že ji zastihlo v okamžiku, kdy dospívala k herecké dokonalosti.
L: J. H. F. Müller, Theatral-Neuigkeiten, Wien 1773, s. 174; H. F. Schütze, Hamburgische Th eater-Geschichte, Hamburg 1794 (nové vyd. Leipzig 1975); O. Teuber, Geschichte des Prager Theaters 1, 1883, s. 314 n., 2, 1885, s. 115; Gallerie von Teutschen Schauspielern und Schauspielerinnen (ed. R. M. Werner), Berlin 1910, s. 17 n., 272; ODS, s. 296; W. S. Bender – S. Bushuven – M. Hueßmann, Th eaterperiodica des 18. Jahrhunderts, 1, 2, München 1994, 1997.
Adolf Scherl
