Biografický slovník
BORECKÁ ze Schöpfů Františka 3.10.1862-19.10.1946
| Františka BORECKÁ ze Schöpfů | |
 | |
| Narození | 3.10.1862 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 19.10.1946 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 83- Divadelní interpret nebo herec |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 6, Praha 2007, s. 54 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42608 |
BORECKÁ ze Schöpfů, Františka (vl. jm. ze Schöpfů Barbora Františka), * 3. 10. 1862 Praha, † 19. 10. 1946 Praha, tanečnice, pedagožka
Základy tance získala u J. Belkeové, baletní mistryně Stavovského divadla. Od dětství tančila v dětských rolích v Aréně v Pštrosce a v Prozatímním divadle, kde se stala žačkou M. Hentzové a 1877 tam byla angažována jako sólistka. 1881–99 patřila k předním členům Národního divadla, byla první českou primabalerínou po sérii italských sólistek. Zpočátku vystupovala jako Barbora Františka ze Schöpfů, jméno Borecká používala od 1894 po sňatku s Jaromírem B. (1869–1951), básníkem, libretistou, překladatelem a uměleckým kritikem, ředitelem Národní a univerzitní knihovny v Praze.
B. patřila v éře Augustina Bergera k mnohostranně nadaným tanečnicím půvabného elegantního zjevu, její výkony nepostrádaly lehkost. Kromě sólových rolí účinkovala, jak bylo v té době obvyklé, také ve sboru v tanečních vložkách oper, zpěvoher a dalších divadelních inscenací. 1889 úspěšně nahradila v hlavních rolích nemocnou sólistku G. Paltrinieri-Bergerovou. Léta 1892–93 patřila k obdobím jejího největšího uměleckého nasazení. V posledním roce svého angažmá účinkovala především v tanečních částech nebaletních inscenací, s jevištěm se rozloučila v dubnu 1899 vystoupením ve Smetanově Prodané nevěstě (během kariéry v ní vystoupila více než dvěstěpadesátkrát). V Národním divadle tančila celkem ve 117 titulech.
V následujících letech se věnovala taneční výchově, během první světové války spolupracovala s Červeným křížem. 1919–33 vyučovala na dramatickém oddělení pražské konzervatoře.
D: výběr rolí: Naris (K. Kovařovic, Hašiš), 1883; Civilizace, Indická bajadérka (R. Marenco, Excelsior), 1885; Myrta (A. Ch. Adam, Giselle), 1885; Dcera Krále gnomů, Nereida (P. L. Hertel, Flik a Flok), 1886; Amor (R. Marenco, Amor), 1886; Amor (L. Delibes, Sylvia), 1888, 1895; Pifea (C. Dall’Argine, Brahma), 1896; Fantaska, Undina (P. L. Hertel, Fantaska), 1889; Tarantulla, Halja, Princezna Bajaja (J. Kàan z Albestů, Bajaja), 1897.
L: OSN 28, s. 121; HS 1, s. 120; L. Novák, Opera a balet staré gardy Národního divadla, 1938, s. 200; L. Hájek, Paměti Augustina Bergra, 1942, s. 117; ND a jeho předchůdci, s. 40; Český taneční slovník, 2001, s. 375; Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století (encyklopedie), 2006, s. 70.
P: Archiv ND Praha (www.narodni-divadlo.cz), Divadelní oddělení NM Praha (korespondence).
Marie Makariusová
