StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie BORKOVSKÝ Ivan 8.9.1897-17.3.1976

Ivan BORKOVSKÝ
Narození	8.9.1897
Místo narození	Čortovec u Horodenky (Ukrajina)
Úmrtí	17.3.1976
Místo úmrtí	Praha
Povolání	52- Archeolog
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42642

BORKOVSKÝ, Ivan (pův. jm. Borkovskyj), * 8. 9. 1897 Čortovec u Horodenky (Ukrajina), † 17. 3. 1976 Praha, archeolog

Pocházel z ukrajinské šlechtické rodiny v rakouské Haliči. Do Prahy se dostal po skončení první světové války jako důstojník a emigrant. Po kratším pedagogickém studiu absolvoval archeologii na Filozofické fakultě UK, kde promoval 1929. Zprvu se věnoval pozdní době kamenné, ale účast na výzkumech Pražského hradu (kde začínal 1926 jako asistent K. Gutha a stal se pak jeho pokračovatelem) ho přivedla k raně středověké archeologii. Pro Státní archeologický ústav (kde pracoval od 1923 jako volontér, od 1940 jako řádný pracovník) provedl v Praze řadu významných výzkumů (zejména časně slovanské pohřebiště na Loretánském náměstí). Ve 30. letech B. spravoval i archeologickou sbírku muzea J. A. Jíry, na jejímž základě rozpoznal tzv. pražský typ časně slovanské keramiky, dokládající přítomnost Slovanů v Čechách už v 6. století n. l.; kniha o tom vydaná 1940 ovšem vyvolala ostrou reakci okupační moci a musela být stažena.

Pracoviště Archeologického ústavu ČSAV pro výzkum Pražského hradu vedl od 1954 až do konce života a jeho jméno je s poznáním vývoje Hradu trvale spjato. V řadě publikací postupně vytvořil obraz jeho nejstarší podoby, k němuž podstatně přispěl např. objevem nejstaršího kostela P. Marie (o jehož identifikaci polemizoval s J. Cibulkou), studiem nejstaršího opevnění a nakonec i zpracováním výzkumů svatojiřského kostela a kláštera. Kromě Hradu prováděl i v poválečných letech ještě další, převážně raně středověké výzkumy v Praze (zejména v Anežském či v Anenském klášteře na Starém Městě). Z jeho mimopražských akcí mělo zásadní význam prozkoumání Levého Hradce (do 1954). Za zásluhy obdržel vědeckou cenu hlavního města Prahy za rok 1954, titul DrSc. získal 1961. V letech 1968–75 byl předsedou Československé společnosti archeologické při ČSAV. Je pokládán za zakladatele moderně pojaté české středověké archeologie, jejíž první generaci badatelů prakticky vychoval, přestože vysokoškolským učitelem se nikdy nestal.

D: Staroslovanská keramika ve střední Evropě, 1940; O počátcích Pražského hradu a o nejstarším kostele v Praze, 1949; Kostel Panny Marie na Pražském hradě, in: PA 44, 1953, s. 129n.; Přemyslovská hradiště jako pramen historického poznání, in: tamtéž 47, 1956, s. 348n.; Objev rotundy a templářského kostela sv. Vavřince. Výzkum v kostele sv. Anny v Praze I, in: ČNM 126, hist., 1957, s. 7n.; K otázce nejstarších kostelů na Pražském hradě, in: PA 51, 1960, s. 332n.; Hrobka Boleslava II. v basilice sv. Jiří na Pražském hradě, in: tamtéž 52, 1961, s. 532n.; Od počátků pravěkého osídlení k Praze slovanské, in: Dějiny Prahy, 1964; Levý Hradec, 1965; Pražský hrad v době přemyslovských knížat, 1969; Svatojiřská bazilika a klášter na Pražském hradě, 1975.

L: J. Filip, I. B., in: AR 19, 1967, s. 429n., s. 535n. (bibliografie); Kudělka – Šimeček, s. 59n.; Z. Smetánka, I. B., in: PA 68, 1977, 219n.; I. B., in: Památky a příroda 2, 1977, s. 574n.; Kutnar, s. 870n.; K. Sklenář, Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů, 2005, s. 84n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Karel Sklenář