Verze z 19. 12. 2016, 14:31, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „{{Infobox - osoba | jméno = Ivan BORTEL | obrázek = No male portrait.png | velikost obrázku = | popisek obrázku = | rodné jméno = | datum narozen…“)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

BORTEL Ivan 15.9.1943-18.5.1970

Z Personal
Ivan BORTEL
Narození 15.9.1943
Místo narození Horná Lehota u Bánské Bystrice (Slovensko)
Úmrtí 18.5.1970
Místo úmrtí u jezera Llabganuco (Peru)
Povolání 28- Strojař nebo elektrotechnik
72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury

BORTEL, Ivan, * 15. 9. 1943 Horná Lehota u Banské Bystrice (Slovensko), † 18. 5. 1970 u jezera Llanganuco (Peru), horolezec

Pocházel z rodiny státního úředníka, otec zastával 1960 až 1963 funkci náměstka ministra vnitřního obchodu ČSSR. B. absolvoval Jedenáctiletou střední školu v Banské Bystrici, 1960 s rodiči odešel do Prahy, kde vystudoval strojní fakultu ČVUT (ing. 1965). Po studiích pracoval nejdříve v pražské Aritmě a od 1968 ve Výzkumném ústavu strojírenské technologie a ekonomiky (VÚSTE).

Původně se věnoval plavání, od příchodu do Prahy se ale soustředil na horolezectví. Se sportovním klubem Slávie VŠ se účastnil nejprve výprav do pískovcových skal Českého ráje, pak (stále častěji) jezdil do Vysokých Tater; tam jsou nejvíce oceňovány B. výstupy přímou cestou (diretissimou) na Malý Kežmarský štít (1965) a prvovýstup severní stěnou na Stredohrot (1968). K těmto oblastem přibyly později i Alpy, kde několikrát podnikl výstup na Mt. Blanc. Za zvláště obtížný byl považován B. prvovýstup cestou Rubáš v severní stěně Grand Jorasses (1968). 1969 se účastnil expedice do Turecka, kde podnikl prvovýstup severním pilířem na Kaçkar Daği (3 937 m). Následujícího roku plánoval horolezecký svaz expedici na Mt. McKinley na Aljašce, ale z politických i finančních důvodů musel změnit směr a skupina československých horolezců přistála 29. 4. 1970 v peruánské Limě. B. byl nejzkušenějším členem expedice, která měla jako hlavní cíl zdolání jižního vrcholu hory Huandoy (6 120 m). Od počátku se setkávala s mnohými obtížemi – potřebná výstroj přišla pozdě, řada přepravních beden byla vykradená, do hor odjeli českoslovenští horolezci až 11. 5. 1970. Bez velkých průtahů začali budovat předsunutý tábor, při návratu z něj na základnu (18. 5.) se ale B. zřítil do třicetimetrové průrvy a na místě zahynul. Smuteční obřad, který se konal o čtyři dny později ve městě Yungay, jako by předznamenal tragédii československé peruánské expedice – všichni ostatní členové zahynuli v oblasti Huascaránu pod kamennou lavinou, která se zřítila při zemětřesení 31. 5. 1970.

L: nekrology in: Československý sport 26. 5. 1970; Krásy Slovenska 47, 1970, č. 11, s. 522n.; dále: J. Suchl, Cesta končí pod Huascaránem, in: Vteřiny mezi životem a smrtí, 1987, s. 151n.; SBS 1, s. 302; L. Vejražka – J. Hladík, Huascarán: cesta končí, cesta začíná, 1995, passim; L. Vejražka, Huascarán: osudová hora, in: National geographic (česká verze) 2003, č. 7; BL 31, s. 518.

P: pomník expedice u jezera Llanganuco (Peru, postaven 1972); B. jméno je zapsáno i na symbolickém hřbitově zahynulých horolezců na Hrubé Skále.

Miloslav Martínek