BOSKOVIC ČERNOHORSKÝ Tas z ?1430/1432-25.8.1482

Z Personal
Tas z BOSKOVIC ČERNOHORSKÝ
Narození asi 1430/1432
Úmrtí 25.8.1482
Místo úmrtí Vyškov
Povolání 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
49- Náboženský nebo církevní činitel
Citace Biografický slovník českých zemí 6, Praha 2007, s. 84-86

z BOSKOVIC ČERNOHORSKÝ, Tas (též Protasius, Protáz), * asi 1430/1432 ?, † 25. 8. 1482 Vyškov, biskup, diplomat, humanista

Příslušník starého moravského panského rodu. Prvorozený potomek moravského podkomořího Beneše Černohorského z Boskovic († 1475) a Machny ze Šternberka. Od 1446 B. studoval na univerzitě ve Vídni, poté na severoitalských univerzitách – 1450 ve Ferraře, pak v Pavii a v Padově. Byl žákem humanistů Galeotta Marzia a Guarina Veronského. Původně stoupenec podobojí, později konvertoval ke katolictví. 1451 jeho otec pod vlivem františkánského kazatele Jana Kapistrána v Brně veřejně vyznal hříchy, zřekl se kalicha a slíbil poslušnost katolické církvi. Brzy poté udělil Kapistrán rozhřešení celé rodině. V Itálii získal B. kněžské svěcení, ale už za studií se stal olomouckým kanovníkem, od 1450 proboštem olomoucké kapituly. 1453–82 byl proboštem brněnské kapituly, 1468–72 správcem biskupství v Transylvánii, 1457 zvolen olomouckým biskupem. 21. 11. 1457 volbu potvrdil papež Kalixt III. a 27. 7. 1459 byl pak B. konsekrován v olomoucké katedrále vratislavským biskupem Joštem z Rožmberka za přítomnosti českého krále Jiřího z Poděbrad, královny Johany z Rožmitálu a části české a moravské nobility. Jeho intronizace proběhla 3. 2. 1460. Po svém zvolení se rozhodl obnovit mocenské postavení olomouckého biskupství. Snažil se získat zpět zastavené biskupské a kapitulní statky. 1458 odcestoval do Říma, kde žádal některé výhody nezbytné k hospodářskému pozdvižení biskupství. 10. 2. 1460 se ujal správy biskupských statků. 1461 získal zpět Blansko, 1465 Hukvaldy a Šostýn (Schauenstein), 1468 Vyškov a Mírov. 1465 dal sepsat majetek biskupství. Při převzetí biskupského úřadu se zavázal podporovat kališnického krále Jiřího z Poděbrad, pokud to nebude odporovat katolické víře a církvi. 7. 5. 1458 asistoval při jeho korunovaci. Jako diplomat v Jiřího službách absolvoval řadu jednání a poselství. V létě 1459 se účastnil jednání s vyslanci císaře Fridricha III. a uherského krále Matyáše Korvína ve Znojmě a v Brně, v červnu 1460 spolu se svým otcem Benešem z Boskovic, Jindřichem z Kolovrat a Prokopem z Rabštejna sněmu ve Vídni, na jaře 1462 sněmu v Hlohově, 1465 jednání s králem Matyášem v Trnavě a v únoru 1466 sněmu ve Vratislavi. V dubnu 1467 podlehl nátlaku papežství a hrozbám ztráty statků a přiklonil se na stranu katolického uherského krále Matyáše Korvína. 14. 4. 1467 se účastnil sněmu panské jednoty na Zelené Hoře, krátce poté se podílel na ustavení obranného spolku moravských královských měst Brna, Olomouce, Znojma a Jihlavy proti králi Jiřímu. 4. 6. 1467 uzavřel tento spolek dohodu s předákem opozičního českého panstva Zdeňkem ze Šternberka. Změnou postoje si vysloužil výtku a posléze odsouzení ze strany Ctibora Tovačovského z Cimburka, který ho v dopisech z července 1467 obvinil z věrolomnosti. B. se hájil tím, že je vázán poslušností k církvi a papeži. Na začátku 1468 se účastnil sněmu katolických stavů ve Vratislavi, odtud se spolu s papežským diplomatem Gabrielem Rangonim z Verony vypravil za králem Matyášem do Varadína (dnes Oradea). Znovu se za ním vydal 31. 3. 1468 spolu se Zdeňkem ze Šternberka do Trnavy a odtud jej doprovázel do Bratislavy. Také v Matyášových službách působil jako diplomat. 9. 4. 1468 odjel do Krakova, kde jednal s polským králem Kazimírem IV., v polovině května se vrátil do Uher. 3. 5. 1469 se v Olomouci účastnil volby Matyáše Korvína českým králem a poté, co ho v květnu 1471 kutno horský sněm odmítl přijmout za českého krále, podílel se v Jihlavě na ceremoniích, jimiž byl Matyáš znovu potvrzen českým králem. Spolu se Zdeňkem ze Šternberka přivedl Matyáše před papežského legáta Laurencia Roverellu a latinsky tlumočil žádost o potvrzení královského titulu. V červenci 1471 B. vedl diplomatické poselstvo ke králi Kazimírovi do Krakova, které vyjednávalo o Matyášově nástupnictví v Českém království. 1478–79 se podílel na přípravách mírové smlouvy mezi Matyášem a Vladislavem Jagellonským, která byla slavnostně přijata v červenci 1479 v Olomouci.

Patřil k významným humanistům a vzdělancům, vynikal dokonalou znalostí latiny i češtiny. Vlastnil sbírku iluminovaných italských rukopisů, část z nich se později vrátila do Itálie. Moravský humanista Martin z Tišnova ho oslavil v obsáhlém latinském veršovaném panegyriku. Během studií v Itálii navázal styky se zaalpskými humanisty, např. Albrechtem von Eyb, který na něj později vzpomínal v díle Margarita poetica, a básníkem Janem Pannoniem, synovcem varadínského biskupa Jana Vitéze, a pozdějším biskupem v Pětikostelí. Styky a někdejší přátelství s Pannoniem dokládá jejich vzájemná korespondence z 1461. Z ní je také patrný Tasův vztah k uherskému humanistovi, biskupu Janu Vitézovi, s nímž se setkal 1465 v Trnavě. Kromě korespondence nebyla B. jiná literární činnost spolehlivě prokázána. Soudobé zmínky naznačovaly autorství latinského gramatického spisu, sepsaného podle vzoru Laurentia Vally, a nedochovaného právního spisu, jehož pouhý zlomek se objevil v Tovačovské knize. B. zemřel na mor a byl pohřben v kryptě olomoucké katedrály sv. Václava. Náhrobek z červeného mramoru zobrazuje biskupa klečícího před Ukřižovaným Kristem a nese latinský text: „Roku jak výše zesnul ctihodný otec pán pan Protas z Boskovic a z Černé Hory, biskup olomouckého kostela, modlete se za něho.“

L: J. E. Horky, Prothasius Bischof zu Olmütz und seine Neffen, in: Archiv für Geographie, Historie, Staats- und Kriegskunst 10, 1819; A. V. Šembera, Historie pánů z Bozkovic a hradu Bozkova v Moravě, 1836; týž, Páni z Boskovic a potomní držitelé hradu boskovického na Moravě, Vídeň 1870; OSN 4, s. 427; J. Truhlář, Počátky humanismu v Čechách, 1892, passim; týž, Humanismus a humanisté v Čechách za krále Vladislava II., 1894, rejstřík; F. Palacký, Dějiny národu českého, 1968, passim; R. Urbánek, České dějiny, díl 3. Věk poděbradský, 1930, rejstřík; J. Dřímal, Biskup Vilém z Kolína, in: ČMM 55, 1931, s. 1n.; F. Šmahel, Humanismus v době poděbradské, 1963, rejstřík; J. Skutil, Bartoloměj Paprocký z Hlohol o pánech z Boskovic, in: Boskovice v dějinách, 1969, s. 29n.; F. Čáda, Zlomky ztraceného spisu olomouckého biskupa Tasa, in: Studie o rukopisech 12, 1973, s. 5n.; J. Skutil, Dvě rodiny pánů Černohorských z Boskovic, in: Listy Genealogické a heraldické společnosti v Praze. Acta genealogica ac heraldica, sešit 2, 1974– 1976, s. 19n.; J. Macek, K dějinám Olomouce na konci 15. století (Spory o olomoucké biskupství), in: Okresní archiv v Olomouci 1986, s. 53n.; P. Čornej, Království dvojího lidu. České dějiny let 1436–1526 v soudobé korespondenci, 1989, passim; J. Válka, Dějiny Moravy, 1. díl. Středověká Morava, 1991, rejstřík; I. Hlobil – E. Petrů, Humanismus a raná renesance na Moravě, 1992, rejstřík; P. Wörster, Humanismus in Olmütz, Marburg 1994; A. Roubic, Olomoucké biskupství ve druhé polovině 15. století, in: Morava na prahu nové doby, 1995, s. 94n.; L. Jan – R. Procházka – B. Samek, Sedm set let brněnské kapituly, 1996, passim; Z. Měřínský, Černohorští z B. na vídeňské universitě v pozdním středověku a raném novověku, in: Nový Mars Moravicus, 1999, s. 285n.; J. Macek, Víra a zbožnost jagellonského věku, 2001, rejstřík; A. Kalous, Služba Boskovických u Matyáše Korvína, in: Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Historica 33, 2005.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jiří Šmeral