BOUČEK Josef 22.10.1932-14.8.1995: Porovnání verzí

Verze z 28. 12. 2018, 11:21

Josef BOUČEK
Narození	22.10.1932
Místo narození	Praha
Úmrtí	14.8.1995
Místo úmrtí	Praha
Povolání	63- Spisovatel 82- Dramaturg, režisér nebo choreograf
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42782

BOUČEK, Josef, * 22. 10. 1932 Praha, † 14. 8. 1995 Praha, filmový a televizní dramaturg a scenárista, dramatik a spisovatel próz pro mládež

Vystudoval obchodní akademii v Praze, kde maturoval 1951. Pak krátce pracoval jako dílenský plánovač v ČKD. Po skončení prezenční vojenské služby 1953–58 vystudoval dramaturgii na FAMU v Praze. 1958–72 pracoval jako dramaturg v Československé televizi a 1972–90 jako dramaturg a scenárista ve Filmovém studiu Barrandov. 1990–95 působil samostatně ve svobodném povolání.

B. byl autorem námětů a spoluautorem scénářů k filmům Černá sobota (1960, režie M. Hubáček), Mlčení mužů (1969, režie J. Pinkava) a Popel (1969, režie V. Krška). Dále napsal několik původních televizních her, mj. Smuteční hudba za padlé hrdiny (1970), Mozartovské miniatury (1976) a Sobota odpoledne, konec léta (1980). Kromě toho zdramatizoval prozaické předlohy domácích i zahraničních autorů, např. První láska (1969, režie V. Jordánová, podle A. S. Turgeněva), Potok (1972, režie A. Procházková, podle K. Paustovského), Jana Eyrová (1973, režie V. Jordánová, podle Ch. Brontëové), Kolečkáři (1974, režie J. Novotný, podle E. Hončíka), Petřička (1977, režie V. Jordánová, podle H. de Balzaca), Štvanci (1980, režie V. Jordánová, podle A. Jiráska) a Nebožtík si nepřál květiny (1986, režie P. Brabec, podle G. Nyquistové). Jako dramaturg se podílel na vzniku několika televizních i celovečerních filmů pro děti a mládež (Záhada hlavolamu, 1969; Pinocchiova dobrodružství II, 1970; Jakou barvu má láska, 1973 aj.) i pro dospělé (Radúz a Mahulena, 1970; Stíny horkého léta, 1977; Jak rodí chlap, 1979; Co je vám, doktore?, 1984; Já nejsem já, 1985 ad.). Napsal též dvě knihy próz pro mládež.

Za těžiště B. literárního díla jsou považovány divadelní hry, jichž napsal na dvě desítky. Vznikaly od poloviny sedmdesátých let, zpočátku na základě spolupráce se Zdeňkem Hedbávným, Miloslavem Klímou a s Janem Grossmanem, dramaturgy ze Západočeského divadla v Chebu. B. dramatickou tvorbu lze rozdělit do dvou paralelních linií. První tvoří komorně laděné psychologické hry ze současnosti, mj. Sonáta padajícího listí, Město, ve kterém prší a Svlékání kůže. V nich autor tematizuje uplývání života a nenaplněnost životních tužeb. Hry se vyznačují šrámkovsko-hrubínovskou lyrickou atmosférou a smyslem pro věrohodné zachycení soudobého lidského typu: člověka citově vyprahlého, nezakotveného a vyvráceného ze své identity. Do této linie náleží i monodramata (V šatně, Pachatel známý), do nichž uložil společensko-kritické motivy. Druhou linii naplňují historická dramata charakteristická ostře vyhraněným etickým konfliktem, jímž autor historické téma posunuje do obecnější a aktuální roviny, kterou bylo možno chápat jako historickou paralelu k některým společensko-politickým projevům tzv. normalizace (Popel a hvězdy, Setníkův štít). Tyto hry fabulačně vycházejí z reálných historických událostí a osudů postav. Např. v historické fresce z třicetileté války Popel a hvězdy se B. zaměřil na osobnost vévody Albrechta z Valdštejna a v jeho příběhu tematizoval konflikt silného jedince s konformní společností. V tragédii Noc pastýřů (první verze s titulem Vstaň, Mistře!) vytěžil obdobný dramatický konflikt z životního příběhu hudebního skladatele Jakuba Jana Ryby; v dramatu Spor o dědictví občana J. J. aneb Smrt v zahradě Girardinů (hráno s titulem Smrt v zahradě Girardinů) vyšel z historických faktů Velké francouzské revoluce a zpětného vyšetřování záhadné smrti filozofa Jeana-Jacquesa Rousseaua a zaměřil se hlavně na rozpor mezi hlásanými revolučními ideály a skutečností. Pohled na historickou postavu očima současníka se ve své dramatické tvorbě pokoušel B. uplatňovat i po 1989 (Anežka česká).

D: prózy pro mládež: Stane se této noci (1959); Mlčení mužů (1967); dramata: Vstaň, Mistře! (rozmnoženo 1976, premiéra 1981); Toulavý kůň (rozmnoženo i premiéra 1978); Popel a hvězdy (totéž); Setníkův štít (premiéra 1979, rozmnoženo 1980); Sonáta padajícího listí (rozmnoženo i premiéra 1981); Komedianti (rozmnoženo i premiéra 1982); Noc pastýřů (rozmnoženo i premiéra 1983); V šatně (premiéra 1983, rozmnoženo 1984); Uražení a ponížení (podle F. M. Dostojevského, premiéra 1984, rozmnoženo 1985); Bolestný třpyt slávy (premiéra 1984, rozmnoženo 1985); Pachatel známý (premiéra 1985, rozmnoženo 1986); Město, ve kterém prší (premiéra 1986, rozmnoženo 1987); Spor o dědictví občana J. J. aneb Smrt v zahradě Girardinů (totéž); Svlékání kůže (totéž); Metoděj a havrani (rozmnoženo 1988); Nemusí být čtyři, abych odešla navždy (rozmnoženo 1993); Pyšná princezna (podle B. Němcové, rozmnoženo 1994); Anežka česká (premiéra 1993, rozmnoženo 1995); Tvář ve stínu (premiéra 1995), Smrt v císařském domě (totéž).

L: SČL, s. 37; SČS 1, s. 62n.; M. Procházková, J. B. (Portréty Dilia), 1990; B. Dokoupil, Dvojí pojetí Valdštejnovy postavy v naší současné dramatice, in: České drama v epoše socialismu (1945–1981), 1981, s. 84n.; M. Krobot (=M. Klíma), Původní novinky na oblastním jevišti (Grossmanovy režie B. her v Chebu), in: České divadlo 8, 1983, s. 30n.

Libor Vodička