Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky BOUŠKA Josef 14.2.1913-12.6.1957

{{Infobox - osoba
| jméno = Josef BOUŠKA
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 14.2.1913
| místo narození = Praha
| datum úmrtí = 12.6.1957
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 5- Paleontolog

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 6, Praha 2007, s. 99-100
}}

'''BOUŠKA, Josef,''' ''* 14. 2. 1913 Praha, † 12. 6. 1957 Praha, paleontolog''

Žil trvale v Praze, kde pracoval v Československém rozhlasu
jako technik. Od mládí měl zájem o zkameněliny, studoval
geologickou literaturu a jako samouk se vypracoval
na významného badatele. Shromáždil velkou sbírku fosilií
ze spodního paleozoika v okolí Prahy, z geologické jednotky
zvané Barrandien. Počátkem 30. let se začal těžit vápenec
v nových lomech v lokalitě Amerika u Mořiny nedaleko
Karlštejna. Byla v nich odkryta bohatá dobře zachovaná
fauna zejména ostnokožců, kterou dosud starší vědci, a to
ani Joachim Barrande, neznali. Na základě nálezů z lomů
Amerika se B. rozhodl zpracovat ostnokožce z dosud opomíjené
skupiny lilijic (Crinoidea, krinoidi). Lilijice byly
přisedlé mořské organismy, žijící ve velkých společenstvech
na útesech; po odumření tvořily mocná vápencová tělesa.
B. uveřejnil osm prací, včetně monografického zpracování
několika čeledí a rodů lilijic z českého siluru a devonu.
Popsal řadu nových rodů a druhů lilijic. 1942 popsal prvý
nález rodu Pycnosaccus v Barrandienu; jako první upozornil
na úzké vztahy mezi krinoidovou faunou siluru Čech, Anglie
a Pobaltí. 1943 ze siluru z lomů Amerika popsal pět nových
druhů rodu Gissocrinus. Spolu s Robertem Růžičkou 1944
uveřejnil přehled fauny z lomů Amerika; určili více než 120
druhů. V monografii o čeledi Crotalocrinitidae 1946 popsal
nový rod ze spodního devonu od Koněprus u Berouna,
který na počest paleontologa Jaroslava Pernera nazval Pernerocrinus.
U této čeledi B. studoval otázky paleoekologie
(vztahu fosilních organismů k prostředí) spodnodevonského
útesu u Koněprus. Vlivem prostředí vysvětloval některé
morfologické znaky těchto krinoidů. 1956 uveřejnil nejrozsáhlejší
práci, monografii o čeledi Pisocrinidae. Vedle systematiky
(druhového zařazení a popisu nálezů) se v ní věnoval
i paleoekologii, stratigrafickému a zeměpisnému rozšíření
popisovaných forem. Monografie byla považována za jednu
z nejlepších českých paleontologických prací té doby. B.
nepublikoval mnoho prací, ty však svou kvalitou a moderní
koncepcí vzbudily ohlas i v zahraničí. Byl ve styku s badateli
v USA, SSSR, Anglii, Švédsku aj., stal se členem zahraničních
vědeckých institucí, mj. Paleontological Research Institution
v Ithace ve státě New York v USA.

'''D:''' Výskyt rodu Pycnosaccus Angelin (Crinoidea) v českém siluru, in: Rozpravy
II. třídy České akademie věd a umění 52, 1942, č. 21; Zkameněliny
z českého siluru z lomů „Amerika“ u Velké Mořiny, in: Věda přírodní 22,
1944, č. 7, s. 189n. (s R. Růžičkou); Holynocrinus, new Crinoid Genus
from the middle Devonian of Bohemia, in: Journal of Paleontology (Tulsa) 22, 1948, č. 4, s. 520n.; Pisocrinidae Angelin českého siluru a devonu, in:
Rozpravy Ústředního ústavu geologického 20, 1956, 140 s.

'''L:''' I. Chlupáč, J. B. †, in: Věstník Ústředního ústavu geologického 32, 1957,
č. 6, s. 441n.; NGS, s. 674.

Pavel Vlašímský 

[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:5- Paleontolog]]
[[Kategorie:1913]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:1957]]
[[Kategorie:Praha]]