Biografický slovník
BOUDNÍK Vladimír 17.3.1924-5.12.1968
| Vladimír BOUDNÍK | |
 | |
| Narození | 17.3.1924 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 5.12.1968 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik 63- Spisovatel |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 6, Praha 2007, s. 96 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42249 |
BOUDNÍK, Vladimír, * 17. 3. 1924 Praha, † 5. 12. 1968 Praha, grafik, malíř
Vyučil se nástrojařem a potom studoval na vyšší průmyslové škole. Od 1943 byl totálně nasazen v Německu na odklízení trosek po bombardování. Válečné zážitky silně ovlivnily B. citový vztah k okolnímu světu, který dále určoval B. další život. 1945–49 studoval na střední grafické škole v Praze, poté pracoval jako propagační grafik a od 1952 jako soustružník v Aero Vysočany (Praha). Na přelomu 40. a 50. let se B. seznámil s malířem M. Medkem, jenž mu zprostředkoval kontakt se surrealismem, s básníkem a filozofem E. Bondym a o něco později se spisovatelem B. Hrabalem. Svoje představy o novém umění B. názorně rozvíjel a propagoval v pražských ulicích při akcích, jimiž společně s přáteli aktivizoval představivost kolemjdoucích. Na oprýskaných zdech si vybíral skvrny a trhliny v omítce, které obrazově interpretoval; zpočátku podle nich na ulici maloval nebo je dotvářel přímo na zdech, později zvolené místo pouze ohraničil zavěšením rámu či pasparty. Velkou inspirací byl pro B. prostor továrny s různými stupni rzí, vápenných čar, skvrn a stínů. Soudil, že obrazotvorností se pracovní prostředí v ocelárnách, na staveništích či v lomech promění v galerii, psychický vztah k odpadu se změní z negativního v pozitivní, umění vědomě prostoupí lidskou činnost a změní ji v dynamickou, stále se umocňující radost. Výtvarné inovace dokázal realizovat díky novým, netradičním technikám, které rozvíjel v početných cyklech. Prvního veřejného uznání se B. dostalo na počátku 60. let, ale ani zájem širší veřejnosti a odborné kritiky nepřekonal hluboký psychický otřes, který pro B. znamenal rozvod 1962. Ani nový sňatek mu nevrátil tvůrčí a osobní jistotu a v noci na 5. 12. 1968 se oběsil ve svém bytě.
D: Manifest explosionalismu 1, 2 (text), 1949; Explosionalismus (cyklus koláží), 1956; Drásané kresby, asambláž, 1957; Derealizace, asambláž, 1960–61; Variace na Rorschachův test, kombinovaná technika, po 1966; Dopisy neznámému, 1968; samostatné výstavy: továrna ČKD, Praha, 1959; Galeria Krzywe kolo, Varšava, 1962; Museum of Modern Art, Miami, 1963; Dům pánů z Kunštátu, Brno, 1967, 1984; Galerie pod radnicí, Ústí nad Orlicí, 1973; GHMP, Praha, 1992; kolektivní výstavy: Konfrontace 1, ateliér J. Valenty, Praha, 1960; Konfrontace 2, ateliér A. Veselého, Praha, 1960; Tschechoslowakische Kunst der Gegenwart, Akademie der Künste, Berlín, 1966; Czech Graphic Art, Expo 67, Montreal, 1967; Czechoslovak Graphics 1960–1970, Museum of Modern Art, Oxford, 1970; Ohniska znovuzrození, GHMP, Praha, 1994; V. B. a přátelé, Okresní vlastivědné muzeum Český Krumlov, 1996; V. B. Mezi avantgardou a undergroundem, Císařská konírna Pražského hradu, Praha, 2004.
L: MČE 1, s. 533; NEČVU 1, s. 82n.; SČSVU 1, s. 202; Tomeš 1, s. 126; Z. Primus (ed.), V. B. Mezi avantgardou a undergroundem (katalog výstavy), 2004.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Tomáš Sekyrka
Vladimír Boudník obtahuje skvrny na zdi
Měsíční krajina, 1960-1962
