BOUČEK Bohuslav 2.4.1886-22.11.1953

Z Personal
Bohuslav BOUČEK
Narození 2.4.1886
Místo narození Poděbrady
Úmrtí 22.11.1953
Místo úmrtí Praha
Povolání 15- Lékaři
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42777

BOUČEK, Bohuslav, * 2. 4. 1886 Poděbrady, † 22. 11. 1953 Praha, lékař-farmakolog, pedagog

Již B. předci z otcovy strany se tradičně věnovali lékařství. Jeho dědeček František B. byl lékař, otec Bohumil B. (1850 až 1926) byl prvním lázeňským lékařem v Poděbradech. Po matce byl B. spřízněn s rodinami Schnirchů a Birnbaumů. Maturoval 1905 na gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou, doktorem medicíny byl promován 30. 3. 1911 na lékařské fakultě české univerzity v Praze. 1912 se oženil se sestřenicí Ludmilou Schnirchovou, z manželství se narodily čtyři děti. 1913 se zúčastnil české lékařské výpravy vedené R. Jedličkou na bojiště balkánské války; za první světové války působil jako vojenský lékař v rakouské armádě, v ruském zajetí, v srbské armádě a v československých legiích v Rusku (do 1920). Akademickou dráhu zahájil po návratu z Ruska v červnu 1920 jako asistent farmakologicko-farmakognostického ústavu Lékařské fakulty (LF) UK v Praze, aby vzápětí (1921) přešel na Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně jako asistent farmakologického ústavu. Habilitoval se 28. 7. 1922 z farmakologie na LF UK v Praze, venia legendi mu byla přenesena na LF MU 5. 12. 1922. Již 1. 7. 1923 byl jmenován mimořádným profesorem a přednostou farmakologického ústavu LF MU v Brně, 30. 7. 1928 se stal řádným profesorem tamtéž. 1931–32 vedl rovněž radiologickou stanici LF MU. 1933/34 a 1934/35 byl děkanem brněnské lékařské fakulty. Od 18. 6. 1936 vedl ústav experimentální patologie LF MU. 1939–41 strávil jako účastník protinacistického odboje ve vězení (Dachau, Buchenwald, Brno). Po válce se vrátil na LF UK, kde byl 21. 7. 1945 jmenován řádným profesorem. V září až prosinci 1945 se stal zastupujícím děkanem pobočky Lékařské fakulty UK v Hradci Králové. 23. 5. 1946 mu byla venia legendi rozšířena o lékařskou deontologii; 1946–52 stál v čele deontologického oddělení při Ústavu dějin lékařství LF UK, které založil. 1948–52 byl zastupujícím přednostou Ústavu dějin lékařství LF UK. Na odpočinek odešel k 1. 4. 1952.

Jako farmakolog zkoumal především účinky digitalis na srdce při současném onemocnění ledvin. Zabýval se též výzkumem střevní flóry a jejími účinky na antiseptika a projímadla a léčivými účinky poděbradských minerálních vod. Zmodernizoval učebnici Farmakologie K. J. Lhotáka (1930). Po 1945 se věnoval převážně lékařské etice, dějinám lékařství (založil Komisi pro studium života a díla J. E. Purkyně a časopis Věda a život) a lékařské osvětě. V Brně a později v Hradci Králové se podílel na organizaci nově založených lékařských fakult. Byl autorem pozoruhodných, posmrtně vydaných deníků z let první světové války.

L: BSPLF 1, s. 158n.; Tomeš 1, s. 124; F. Jordán (ed.), Dějiny univerzity v Brně, 1969, s. 168, 353n., 371; B. B., in: ČLČ 125, 1986, s. 281n.; B. B., in: Vnitřní lékařství 1, 1955, s. 66n.; P. Payne (ed.), B. B., Prosím, aby zápisník byl odevzdán mé ženě jako pozůstalost, 1998.

P: K. Englová, Dům na předměstí (rodinné paměti). Archiv Národního technického muzea Praha. Sbírka rukopisů, č. 826, passim.

Petr Svobodný