BRÁDKA Adolf 16.9.1822-28.8.1898: Porovnání verzí
m (Holoubková přesunul stránku BRÁDKA Adolf 16.9.1821-28.8.1898 na BRÁDKA Adolf 16.9.1822-28.8.1898 bez založení přesměrování) |
|||
Řádka 6: | Řádka 6: | ||
| datum úmrtí = 28.8.1898 | | datum úmrtí = 28.8.1898 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
− | | povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | + | | povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848<br />45- Voják nebo partyzán |
− | 45- Voják nebo partyzán | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
+ | | citace = Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 119-120 | ||
}} | }} | ||
Aktuální verze z 5. 10. 2019, 12:17
Adolf BRÁDKA | |
Narození | 16.9.1822 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 28.8.1898 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 45- Voják nebo partyzán |
Citace | Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 119-120 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42346 |
BRÁDKA, Adolf (též BRADKA), * 16. 9. 1822 Praha, † 28. 8. 1898 Praha, studentský předák, důstojník, mecenáš
Už před březnem 1848 usiloval o liberalizaci režimu. Patřil proto k představitelům radikálního politického spolku Repeal. Po vypuknutí revoluce 1848–49 se aktivně účastnil debat při sestavování petice pražských studentů a jako zástupce posluchačů techniky byl členem jejich deputace do Vídně. B. se stal centurionem technické kohorty a členem výboru českého studentstva. Po vypuknutí červnového povstání v Praze B. bojoval proti vojsku a prokázal vojenské nadání. Poté odjel do Vídně jako člen deputace, která si stěžovala na krveprolití v pražských ulicích. Tím se vyhnul zatčení. Ve Vídni začal, podle svědectví J. V. Friče, postupně měnit své vyhraněné revoluční názory. Po porážce revoluce jeho názorový obrat pokračoval, což se projevilo i tím, že vstoupil do rakouské armády a stal se císařským důstojníkem. Do odchodu do penze 1884 se postupně vypracoval až k hodnosti podplukovníka. Vojenská kariéra mu nezabránila v podpoře českých národních snah. Zanechal po sobě úctyhodné jmění ve výši 50 000 zlatých, které odkázal českým spolkům Minerva, Svatobor a Ústřední Matici školské.
L: J. V. Frič, Paměti 1, 1957, 2, 1960, rejstřík; ČVUT 1/1, rejstřík; ISN 3, s. 95; KSN 2, s. 70; OSN 28, s. 127.
Roman Vondra