Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky BRÜLL Ignaz 7.11.1846-17.9.1907

{{Infobox - osoba
| jméno = Ignaz BRÜLL
| obrázek = Brull Ignaz portret.jpg
| datum narození = 7.11.1846
| místo narození = Prostějov
| datum úmrtí = 17.9.1907
| místo úmrtí = Vídeň (Rakousko)
| povolání = 78- Hudební interpret
61- Pedagog

| jiná jména = 
}}

'''BRÜLL, Ignaz,''' ''* 7. 11. 1846 Prostějov, † 17. 9. 1907 Vídeň (Rakousko), skladatel, klavírista''

Pocházel z rodiny židovského velkoobchodníka, v níž se aktivně
pěstovala hudba. 1850 rodina přesídlila do Vídně, kde
byl B. 1856–62 vzděláván prominentním klavírním pedagogem
Juliem Epsteinem, od 1857 pak byl jeho učitelem
skladby Johann Rufinatscha, později ho na konzervatoři
Společnosti přátel hudby (Gesellschaft der Musikfreunde)
učil kompozici Otto von Dessoff. Již během studií (do 1863)
B. s úspěchem koncertně vystupoval, od 1867 absoloval koncertní
turné v Německu (Stuttgart, Lipsko, Berlín, pruský
Královec), v Anglii (Londýn, Liverpool). Další koncertní
cesty 1878 a 1881 upevnily jeho věhlas. Byl uznáván mj.
také Antonem Rubinsteinem, Franzem Lisztem a Clarou
Schumannovou. Za směrodatnou byla považována především
jeho interpretace děl klasicismu (Beethoven) a skladatelů
romantismu (Robert Schumann, Johannes Brahms). B.
patřil k nejužšímu kruhu přátel Brahmse, jenž si jej cenil jako
interpreta svých děl i jako klavírního partnera. 1872–1907
vyučoval B. na Horákově konzervatoři ve Vídni, 1882 se stal
jejím spoluředitelem a uměleckým vedoucím. Téhož roku
se oženil s dcerou vídeňského bankéře Marií Schosbergovou
a své koncertní cesty výrazně omezil.

Jako skladatel byl Dessoffem vychován ve smyslu konzervativní
klasické lipské školy, jíž se cítil být po celý život zavázán.
Z jeho děl (108 opusů všech druhů s výjimkou církevní
hudby) byly ceněny především klavírní a komorní skladby,
oba klavírní koncerty a ''Serenáda op. 29''. V B. tvorbě nápadně
dominují písně s klavírním doprovodem (28 sbírek s celkem
108 písněmi), v nichž především uplatnil svou bohatou
melodickou inspiraci. Je autorem 11 oper, z nichž 10 bylo
uvedeno mezi roky 1865 a 1898. Výrazný úspěch 1875 premiérované
a až do 30. let 20. století často uváděné opery
''Zlatý kříž'' (Das goldene Kreuz) se mu však již nepodařilo
zopakovat. Tato opera znamenala nástup tzv. rakouské lidové
opery, na niž navázali mj. Wilhelm Kienzl, Julius Bittner
a Max von Oberleitner.

B. skladby vycházely vstříc receptivním schopnostem vídeňského
měšťanského publika druhé poloviny 19. století, toužícího
po družnosti a zábavě, odpovídaly však také skladatelově
osobní dispozici. Ve vídeňském hudebním a společenském
životě měl po dlouhou dobu reprezentativní postavení, nedokázal
však vyvinout osobitý kompoziční styl (což kritizoval
i jeho přítel Brahms) a ke konci života se stáhl do ústraní.

'''D:''' (celkem 108 opusů): sbory; 28 sbírek s celkem 108 písněmi; 11 oper, mj.
Zlatý kříž (Das goldene Kreuz, libreto S. H. J. Mosenthal), premiéra 1875
Berlín, 1876 německé zemské (Stavovské) divadlo v Praze; Kamenné srdce
(Das steinerne Herz, libreto J. V. Widmann), premiéra 19. 12. 1888 Nové
německé divadlo v Praze; Gringoire (text V. Léon), premiéra 1892 Mnichov
a Nové německé divadlo Praha; Gloria (text G. Menasci), premiéra 1896
Hamburk; orchestrální skladby, mj. 3 serenády op. 29, 36 a 67; 2 klavírní
koncerty op. 10 a 24; Houslový koncert op. 41; cyklické klavírní skladby
ap; H. Wecker, Der Epigone. I. B. Ein jüdischer Komponist im Wiener
Brahms-Kreis, 1994.

'''L:''' Czeike 1, s. 497; LDM 1, s. 216n.; NDB 2, s. 664; MGG 3, 2000,
s. 1114n.; Neue Freie Presse 17., 18. a 20. 9. 1907; R. Specht, I. B., in: Biographisches
Jahrbuch und deutscher Nekrolog 12, 1909, s. 221n.; M. Chop,
Führer durch die Opernmusik, 1918, s. 40n.; H. Schwarz, I. B. und sein
Freundeskreis, 1922; H. Wecker, Der liebenswürdige Komponist des „Goldenen
Kreuzes“. Eine kritische Würdigung I. B.’S, in: Brahms-Kongreß
Wien 1983. Kongreßbericht, 1988, s. 471n.; Th. Schipperges, Serenaden
zwischen Beethoven und Reger, 1989, s. 311n.; Pipers Enzyklopädie des Musiktheaters
1, 1989, s. 459n.; H. Renner, Die Nachlässe in den Bibliotheken
und Museen der Republik Österreich…, 1993; H. Wecker, c. d.

'''P:''' Österreichische Nationalbibliothek; Archiv der Gesellschaft der Musikfreunde;
Archiv des Verlags Bote & Bock; Wien Staatsbibliothek zu Berlin;
Bayerische Staatsbibliothek, München.

Hubert Reitterer
       
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:78- Hudební interpret]]
[[Kategorie:61- Pedagog]]
[[Kategorie:1846]]
[[Kategorie:Prostějov]]
[[Kategorie:1907]]
[[Kategorie:Vídeň]]


<gallery>
Brull Ignaz hrob.jpg|Hrob Ignaze Brülla na Vídeňském centrálním hřbitově
</gallery>