Biografický slovník
BRŮŽA Vladimír 21.8.1899-10.6.1975: Porovnání verzí
(BRŮŽA_Vladimír_21.8.1899-10.6.1975) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 21.8.1899 | | datum narození = 21.8.1899 | ||
| − | | místo narození = Mohelno | + | | místo narození = Mohelno u Třebíče |
| datum úmrtí = 10.6.1975 | | datum úmrtí = 10.6.1975 | ||
| − | | místo úmrtí = Utrecht | + | | místo úmrtí = Utrecht (Nizozemsko) |
| povolání = 28- Strojař nebo elektrotechnik | | povolání = 28- Strojař nebo elektrotechnik | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| − | + | '''BRŮŽA, Vladimír,''' ''* 21. 8. 1899 Mohelno u Třebíče, † 10. 6. 1975 Utrecht (Nizozemsko), elektrotechnik, národohospodář'' | |
| + | |||
| + | Pocházel z učitelské rodiny. 1910–19 absolvoval třebíčské | ||
| + | klasické gymnázium; 1917 musel narukovat do rakousko- | ||
| + | -uherské armády a posléze byl poslán na italskou frontu, maturitu | ||
| + | proto složil až po skončení války. 1920–25 vystudoval | ||
| + | elektroinženýrství na české technice v Brně (žák profesorů | ||
| + | Vladimíra Lista a Josefa Sumce). 1925–28 pracoval jako | ||
| + | konstruktér u firem Křižík a Siemens v Praze, 1928–39 byl | ||
| + | technickým ředitelem továrny Magneton v Kroměříži, vyrábějící | ||
| + | elektrické vybavení pro automobily. Postupně získal | ||
| + | řadu patentů v oboru automobilové a letecké elektrotechniky. | ||
| + | 1939 založil spolu s pplk. Ludvíkem Svobodou vojenskou | ||
| + | odbojovou organizaci Obrana národa na Kroměřížsku; | ||
| + | 1939–43 byl vězněn v nacistických žalářích. 1945–48 působil | ||
| + | ve funkci přednosty odboru pro zbrojní a kovodělný průmysl | ||
| + | na ministerstvu průmyslu, kde čelil snahám o podřízení | ||
| + | československého hospodářství sovětskému diktátu a usiloval | ||
| + | o navázání technické spolupráce s USA; zároveň byl politicky | ||
| + | činný v Československé sociální demokracii. V říjnu 1948 | ||
| + | odešel se svou manželkou a synem do exilu a po kratším pobytu | ||
| + | v Rakousku a Belgii se na jaře 1950 usadil v nizozemském | ||
| + | Utrechtu, kde 1951–55 řídil výrobu vysokonapěťových | ||
| + | aparátů. 1955 se osamostatnil jako poradní inženýr pro organizaci | ||
| + | a racionalizaci podniků se sídlem v Maarssenu u Utrechtu. | ||
| + | Na přelomu 50. a 60. let přednášel elektrotechniku | ||
| + | na utrechtské námořní akademii. Aktivně spolupracoval s nizozemskou | ||
| + | (sociálně demokratickou) Stranou práce a jejím | ||
| + | studijním ústavem. Napsal řadu technických, národohospodářských | ||
| + | i politologických studií, jež z větší části publikoval | ||
| + | v českých, rakouských, nizozemských, anglických a exilových | ||
| + | československých časopisech nebo je dal k dispozici vědeckým | ||
| + | institucím. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Pejskar 1, s. 295n.; Tomeš 1, s. 147. | ||
| + | |||
| + | Josef Tomeš | ||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]] | [[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1899]] | [[Kategorie:1899]] | ||
[[Kategorie:Mohelno]] | [[Kategorie:Mohelno]] | ||
[[Kategorie:1975]] | [[Kategorie:1975]] | ||
[[Kategorie:Utrecht]] | [[Kategorie:Utrecht]] | ||
Verze z 8. 1. 2017, 16:16
| Vladimír BRŮŽA | |
 | |
| Narození | 21.8.1899 |
|---|---|
| Místo narození | Mohelno u Třebíče |
| Úmrtí | 10.6.1975 |
| Místo úmrtí | Utrecht (Nizozemsko) |
| Povolání | 28- Strojař nebo elektrotechnik |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42975 |
BRŮŽA, Vladimír, * 21. 8. 1899 Mohelno u Třebíče, † 10. 6. 1975 Utrecht (Nizozemsko), elektrotechnik, národohospodář
Pocházel z učitelské rodiny. 1910–19 absolvoval třebíčské klasické gymnázium; 1917 musel narukovat do rakousko- -uherské armády a posléze byl poslán na italskou frontu, maturitu proto složil až po skončení války. 1920–25 vystudoval elektroinženýrství na české technice v Brně (žák profesorů Vladimíra Lista a Josefa Sumce). 1925–28 pracoval jako konstruktér u firem Křižík a Siemens v Praze, 1928–39 byl technickým ředitelem továrny Magneton v Kroměříži, vyrábějící elektrické vybavení pro automobily. Postupně získal řadu patentů v oboru automobilové a letecké elektrotechniky. 1939 založil spolu s pplk. Ludvíkem Svobodou vojenskou odbojovou organizaci Obrana národa na Kroměřížsku; 1939–43 byl vězněn v nacistických žalářích. 1945–48 působil ve funkci přednosty odboru pro zbrojní a kovodělný průmysl na ministerstvu průmyslu, kde čelil snahám o podřízení československého hospodářství sovětskému diktátu a usiloval o navázání technické spolupráce s USA; zároveň byl politicky činný v Československé sociální demokracii. V říjnu 1948 odešel se svou manželkou a synem do exilu a po kratším pobytu v Rakousku a Belgii se na jaře 1950 usadil v nizozemském Utrechtu, kde 1951–55 řídil výrobu vysokonapěťových aparátů. 1955 se osamostatnil jako poradní inženýr pro organizaci a racionalizaci podniků se sídlem v Maarssenu u Utrechtu. Na přelomu 50. a 60. let přednášel elektrotechniku na utrechtské námořní akademii. Aktivně spolupracoval s nizozemskou (sociálně demokratickou) Stranou práce a jejím studijním ústavem. Napsal řadu technických, národohospodářských i politologických studií, jež z větší části publikoval v českých, rakouských, nizozemských, anglických a exilových československých časopisech nebo je dal k dispozici vědeckým institucím.
L: Pejskar 1, s. 295n.; Tomeš 1, s. 147.
Josef Tomeš
