Verze z 7. 10. 2019, 17:43, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

BRŮHA Antonín 25.10.1871-17.4.1914

Z Personal
Antonín BRŮHA
Narození 25.10.1871
Místo narození Praha
Úmrtí 17.4.1914
Místo úmrtí Praha
Povolání 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
Citace Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 219
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136795

BRŮHA, Antonín (pův jm. Kolář), * 25. 10. 1871 Praha, † 17. 4. 1914 Praha, politik

Nemanželský syn zemědělské dělnice; původním jménem Antonín Kolář, později přijal příjmení svého nevlastního otce. V důsledku těžké choroby matky prožil dětství jako „pastorek pražského nalezince“ v Bulánce u Kouřimi. Vyučil se zlatníkem a stal se úředníkem okresní nemocenské pojišťovny v Praze. V 90. letech zahájil politickou činnost v Českoslovanské sociálně demokratické straně dělnické, kde uplatnil své mimořádné organizační schopnosti. Od listopadu 1904 až do konce života vykonával funkci ústředního (generálního) tajemníka strany, v níž vypracoval a prosadil nový organizační řád, zavedl řádný katastr stranických organizací a vydal příručku Organisátor čili co má každý soudruh věděti. Snůška důležitých usnesení strany sociálně demokratické (1909). Vzdor špatnému a stále se zhoršujícímu zdravotnímu stavu proslul svou pracovní aktivitou a výkonností i řečnickým uměním a agitačními schopnostmi. Byl hlavním organizátorem sociálnědemokratických volebních kampaní 1907 a 1911, poslaneckou kandidaturu však odmítal. Jako zásadní stoupenec osamostatnění české sociální demokracie se významně exponoval v dobových politických bojích mezi autonomisty a centralisty. V necelých 43 letech podlehl tuberkulóze, s níž několik let zápasil. 19. 4. byl za masové účasti straníků i širší pražské veřejnosti pohřben na Vinohradském hřbitově.

L: F. Soukup, Revoluce práce, 1938, s. 802n.; J. Tomeš, Průkopníci a pokračovatelé. Osobnosti v dějinách české sociální demokracie 1878–2005, 2005, s. 39.

Josef Tomeš