BRABENEC Rudolf 21.1.1908-20.7.1994: Porovnání verzí
(BRABENEC_Rudolf_21.1.1908-20.7.1994) |
|||
Řádka 5: | Řádka 5: | ||
| místo narození = Rokycany | | místo narození = Rokycany | ||
| datum úmrtí = 20.7.1994 | | datum úmrtí = 20.7.1994 | ||
− | | místo úmrtí = Úvaly | + | | místo úmrtí = Úvaly u Prahy |
| povolání = 27- Hutník nebo metalurg | | povolání = 27- Hutník nebo metalurg | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | |||
+ | '''BRABENEC, Rudolf,''' ''* 21. 1. 1908 Rokycany, † 20. 7. 1994 Úvaly u Prahy, metalurg, slévárenský technik'' | ||
+ | |||
+ | Pocházel z rodiny slévače. 1927 absolvoval strojní průmyslovku | ||
+ | v Plzni. Do 1932 pracoval v konstrukci slévárenského | ||
+ | zařízení, formovacích rámů, kovových modelů a kokilových | ||
+ | zařízení v plzeňských Škodových závodech, poté několik let | ||
+ | ve slévárně firmy Kozák a Skála v Klabavě u Rokycan. 1936 | ||
+ | se vrátil do Škodových závodů jako kontrolor hutní výroby | ||
+ | a vedoucí tavírny ve slévárně lehkých kovů. 1937 se stal zástupcem | ||
+ | přednosty slévárny elektrooceli. Od února do října | ||
+ | 1944 byl s dalšími pracovníky vězněn gestapem. Po válce | ||
+ | byl jmenován členem komise pro osidlování pohraničních | ||
+ | území na Plzeňsku, pak národním správcem firmy W. Langhammer | ||
+ | na výrobu celuloidového zboží ve Skalné u Chebu, | ||
+ | později se stal vedoucím této firmy až do její likvidace v červnu | ||
+ | 1950. Pak přešel na ředitelství Československých závodů | ||
+ | přesného strojírenství v Praze, 1951 na ministerstvo těžkého | ||
+ | strojírenství, kde byl 1953 jmenován hlavním metalurgem. | ||
+ | V té době potřeboval mohutně se rozvíjející strojírenský | ||
+ | průmysl velké množství a vysokou jakost odlitků, to vyžadovalo | ||
+ | zvýšení technické úrovně sléváren i výstavbu sléváren | ||
+ | nových. Jako poradní orgán byly založeny technické sbory | ||
+ | sléváren šedé litiny, temperované litiny, oceli i neželezných | ||
+ | kovů, které zprostředkovaly vzájemnou výměnu výrobních | ||
+ | poznatků a zkušeností. B. mnoho let jejich činnost významně | ||
+ | ovlivňoval jako předseda. Československé slévárenství dosáhlo | ||
+ | značného pokroku a uznání v mezinárodním měřítku. | ||
+ | 1958 nastoupil B. jako hlavní inženýr do Kovoprojekty Praha, | ||
+ | kde se připravoval k výstavbě metalurgického kombinátu | ||
+ | v indickém Ráňčí. Prosadil, aby se plzeňské Škodovy závody | ||
+ | staly při realizaci projektu dodavatelem výrobního zařízení | ||
+ | i školicího personálu. 1959–62 pracoval v Indii na výstavbě | ||
+ | kombinátu. Poslední roky před odchodem na odpočinek | ||
+ | (1970) působil v kladenských ocelárnách (SONP). | ||
+ | |||
+ | V roce 1953 se zasloužil o založení časopisu ''Slévárenství'', | ||
+ | do 1960 byl předsedou redakční rady a publikoval v něm | ||
+ | řadu svých studií. Od meziválečných let byl aktivním členem | ||
+ | Československého odborného spolku slévárenského. Po jeho | ||
+ | násilné likvidaci 1951 se spolu s prof. F. Píškem podílel | ||
+ | na založení Vědecké technické společnosti pro hutnictví a slévárenství | ||
+ | a 1955–60 působil jako náměstek předsedy jejího | ||
+ | ústředního výboru. Na její půdě později vznikla samostatná | ||
+ | Slévárenská společnost. Za svou práci získal během života | ||
+ | několik vyznamenání a ocenění. Po odchodu na odpočinek | ||
+ | se věnoval zvonařství a zpracoval soupis zvonů v Čechách. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' Příprava výroby ve slévárnách (s V. Kouteckým), 1954; Výrobní postupy | ||
+ | odlitků (s kol.), 1956; Formovací rámy (s Š. Prokopem), 1956; Technická | ||
+ | kontrola výroby ve slévárnách (s F. Veselým), 1958; Příručka pro slévače | ||
+ | (s kol.), 1959; články: České zvonařství, in: Z dějin hutnictví, 1982; Zvonařské | ||
+ | hutě v Čechách, in: tamtéž, 1985; Nejstarší zvony v Čechách, in: | ||
+ | tamtéž, 1987. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' J. Hučka, R. B. – zakladatel ministerské metalurgie, in: Škodovák 1998, | ||
+ | č. 12–13; týž, R. B. – zakladatel metalurgie na ministerstvu, in: Sborník | ||
+ | Muzea Dr. B. Horáka v Rokycanech, 2000, č. 12, s. 13n. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' p. a. Škoda Plzeň. | ||
+ | |||
+ | Jan Hučka | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:27- Hutník nebo metalurg]] | [[Kategorie:27- Hutník nebo metalurg]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1908]] | [[Kategorie:1908]] | ||
[[Kategorie:Rokycany]] | [[Kategorie:Rokycany]] | ||
[[Kategorie:1994]] | [[Kategorie:1994]] | ||
[[Kategorie:Úvaly]] | [[Kategorie:Úvaly]] |
Verze z 16. 11. 2016, 16:22
Rudolf BRABENEC | |
Narození | 21.1.1908 |
---|---|
Místo narození | Rokycany |
Úmrtí | 20.7.1994 |
Místo úmrtí | Úvaly u Prahy |
Povolání | 27- Hutník nebo metalurg |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=135533 |
BRABENEC, Rudolf, * 21. 1. 1908 Rokycany, † 20. 7. 1994 Úvaly u Prahy, metalurg, slévárenský technik
Pocházel z rodiny slévače. 1927 absolvoval strojní průmyslovku v Plzni. Do 1932 pracoval v konstrukci slévárenského zařízení, formovacích rámů, kovových modelů a kokilových zařízení v plzeňských Škodových závodech, poté několik let ve slévárně firmy Kozák a Skála v Klabavě u Rokycan. 1936 se vrátil do Škodových závodů jako kontrolor hutní výroby a vedoucí tavírny ve slévárně lehkých kovů. 1937 se stal zástupcem přednosty slévárny elektrooceli. Od února do října 1944 byl s dalšími pracovníky vězněn gestapem. Po válce byl jmenován členem komise pro osidlování pohraničních území na Plzeňsku, pak národním správcem firmy W. Langhammer na výrobu celuloidového zboží ve Skalné u Chebu, později se stal vedoucím této firmy až do její likvidace v červnu 1950. Pak přešel na ředitelství Československých závodů přesného strojírenství v Praze, 1951 na ministerstvo těžkého strojírenství, kde byl 1953 jmenován hlavním metalurgem. V té době potřeboval mohutně se rozvíjející strojírenský průmysl velké množství a vysokou jakost odlitků, to vyžadovalo zvýšení technické úrovně sléváren i výstavbu sléváren nových. Jako poradní orgán byly založeny technické sbory sléváren šedé litiny, temperované litiny, oceli i neželezných kovů, které zprostředkovaly vzájemnou výměnu výrobních poznatků a zkušeností. B. mnoho let jejich činnost významně ovlivňoval jako předseda. Československé slévárenství dosáhlo značného pokroku a uznání v mezinárodním měřítku. 1958 nastoupil B. jako hlavní inženýr do Kovoprojekty Praha, kde se připravoval k výstavbě metalurgického kombinátu v indickém Ráňčí. Prosadil, aby se plzeňské Škodovy závody staly při realizaci projektu dodavatelem výrobního zařízení i školicího personálu. 1959–62 pracoval v Indii na výstavbě kombinátu. Poslední roky před odchodem na odpočinek (1970) působil v kladenských ocelárnách (SONP).
V roce 1953 se zasloužil o založení časopisu Slévárenství, do 1960 byl předsedou redakční rady a publikoval v něm řadu svých studií. Od meziválečných let byl aktivním členem Československého odborného spolku slévárenského. Po jeho násilné likvidaci 1951 se spolu s prof. F. Píškem podílel na založení Vědecké technické společnosti pro hutnictví a slévárenství a 1955–60 působil jako náměstek předsedy jejího ústředního výboru. Na její půdě později vznikla samostatná Slévárenská společnost. Za svou práci získal během života několik vyznamenání a ocenění. Po odchodu na odpočinek se věnoval zvonařství a zpracoval soupis zvonů v Čechách.
D: Příprava výroby ve slévárnách (s V. Kouteckým), 1954; Výrobní postupy odlitků (s kol.), 1956; Formovací rámy (s Š. Prokopem), 1956; Technická kontrola výroby ve slévárnách (s F. Veselým), 1958; Příručka pro slévače (s kol.), 1959; články: České zvonařství, in: Z dějin hutnictví, 1982; Zvonařské hutě v Čechách, in: tamtéž, 1985; Nejstarší zvony v Čechách, in: tamtéž, 1987.
L: J. Hučka, R. B. – zakladatel ministerské metalurgie, in: Škodovák 1998, č. 12–13; týž, R. B. – zakladatel metalurgie na ministerstvu, in: Sborník Muzea Dr. B. Horáka v Rokycanech, 2000, č. 12, s. 13n.
P: p. a. Škoda Plzeň.
Jan Hučka