BRABENEC Rudolf 21.1.1908-20.7.1994: Porovnání verzí

Verze z 16. 11. 2016, 16:22

Rudolf BRABENEC
Narození	21.1.1908
Místo narození	Rokycany
Úmrtí	20.7.1994
Místo úmrtí	Úvaly u Prahy
Povolání	27- Hutník nebo metalurg
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=135533

BRABENEC, Rudolf, * 21. 1. 1908 Rokycany, † 20. 7. 1994 Úvaly u Prahy, metalurg, slévárenský technik

Pocházel z rodiny slévače. 1927 absolvoval strojní průmyslovku v Plzni. Do 1932 pracoval v konstrukci slévárenského zařízení, formovacích rámů, kovových modelů a kokilových zařízení v plzeňských Škodových závodech, poté několik let ve slévárně firmy Kozák a Skála v Klabavě u Rokycan. 1936 se vrátil do Škodových závodů jako kontrolor hutní výroby a vedoucí tavírny ve slévárně lehkých kovů. 1937 se stal zástupcem přednosty slévárny elektrooceli. Od února do října 1944 byl s dalšími pracovníky vězněn gestapem. Po válce byl jmenován členem komise pro osidlování pohraničních území na Plzeňsku, pak národním správcem firmy W. Langhammer na výrobu celuloidového zboží ve Skalné u Chebu, později se stal vedoucím této firmy až do její likvidace v červnu 1950. Pak přešel na ředitelství Československých závodů přesného strojírenství v Praze, 1951 na ministerstvo těžkého strojírenství, kde byl 1953 jmenován hlavním metalurgem. V té době potřeboval mohutně se rozvíjející strojírenský průmysl velké množství a vysokou jakost odlitků, to vyžadovalo zvýšení technické úrovně sléváren i výstavbu sléváren nových. Jako poradní orgán byly založeny technické sbory sléváren šedé litiny, temperované litiny, oceli i neželezných kovů, které zprostředkovaly vzájemnou výměnu výrobních poznatků a zkušeností. B. mnoho let jejich činnost významně ovlivňoval jako předseda. Československé slévárenství dosáhlo značného pokroku a uznání v mezinárodním měřítku. 1958 nastoupil B. jako hlavní inženýr do Kovoprojekty Praha, kde se připravoval k výstavbě metalurgického kombinátu v indickém Ráňčí. Prosadil, aby se plzeňské Škodovy závody staly při realizaci projektu dodavatelem výrobního zařízení i školicího personálu. 1959–62 pracoval v Indii na výstavbě kombinátu. Poslední roky před odchodem na odpočinek (1970) působil v kladenských ocelárnách (SONP).

V roce 1953 se zasloužil o založení časopisu Slévárenství, do 1960 byl předsedou redakční rady a publikoval v něm řadu svých studií. Od meziválečných let byl aktivním členem Československého odborného spolku slévárenského. Po jeho násilné likvidaci 1951 se spolu s prof. F. Píškem podílel na založení Vědecké technické společnosti pro hutnictví a slévárenství a 1955–60 působil jako náměstek předsedy jejího ústředního výboru. Na její půdě později vznikla samostatná Slévárenská společnost. Za svou práci získal během života několik vyznamenání a ocenění. Po odchodu na odpočinek se věnoval zvonařství a zpracoval soupis zvonů v Čechách.

D: Příprava výroby ve slévárnách (s V. Kouteckým), 1954; Výrobní postupy odlitků (s kol.), 1956; Formovací rámy (s Š. Prokopem), 1956; Technická kontrola výroby ve slévárnách (s F. Veselým), 1958; Příručka pro slévače (s kol.), 1959; články: České zvonařství, in: Z dějin hutnictví, 1982; Zvonařské hutě v Čechách, in: tamtéž, 1985; Nejstarší zvony v Čechách, in: tamtéž, 1987.

L: J. Hučka, R. B. – zakladatel ministerské metalurgie, in: Škodovák 1998, č. 12–13; týž, R. B. – zakladatel metalurgie na ministerstvu, in: Sborník Muzea Dr. B. Horáka v Rokycanech, 2000, č. 12, s. 13n.

P: p. a. Škoda Plzeň.

Jan Hučka