StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie BRADÁČ Bedřich 31.12.1908-22.9.1998

Bedřich BRADÁČ
Narození	31.12.1908
Místo narození	Hattorf am Harz (Německo)
Úmrtí	22.9.1998
Místo úmrtí	Liberec
Povolání	27- Hutník nebo metalurg
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136177

BRADÁČ, Bedřich, * 31. 12. 1908 Hattorf am Harz (Německo), † 22. 9. 1998 Liberec, slévárenský technik, metalurg, výzkumný pracovník

Narodil se v české rodině slévače, který se vystěhoval 1901 za prací do Německa. B. se vyučil slévačem u firmy Eisenund Hüttenwerk Pleitzner v Herzbergu a krátce tam pracoval. Pak odešel do Braunschweigu, kde absolvoval večerní školu pro mistry. 1936 nastoupil tamtéž jako vedoucí slévárny litiny u firmy Braunschweiger Maschinenbau-Anstalt, která jej doporučila na večerní univerzitu. 1938 byl vyslán do Řecka, aby tam v městě Volos v nové slévárně zavedl moderní technologie a tavení oceli v konvertorech. 1939 se vrátil do Německa, 1942 se stal vedoucím výroby jedné z největších sléváren ve střední Evropě, v ocelářském koncernu Aktiengesellschaft für Erzbergbau und Eisenhütten, Watensted v Salzgitteru.

Po druhé světové válce (1947) uposlechl výzvy československé vlády a vrátil se i se synem do vlasti. Nastoupil jako vedoucí slévárny do závodu Textilstroj (později Atmos a ČKD) Žandov. Propracoval a zavedl nové technologické metody (chemicky tvrzené formovací směsi, technologie odlévání těžkých litinových odlitků do polotrvalých forem). Zmodernizoval slévárnu temperované litiny, strojní formovnu a jadernu, zavedl odlévání klikových hřídelů aj. Za tyto zásluhy dostal 1952 Řád práce. 1953 nastoupil do slévárny Libereckých automobilových závodů (LIAZ), kde zlepšil organizaci práce a kvalitu výroby. Pak byl povolán jako zástupce hlavního metalurga na ministerstvo těžkého strojírenství, aby uplatnil své znalosti a praktické zkušenosti při rychlém řešení provozních problémů řady sléváren (Královopolská strojírna Brno; Šmeralovy závody Brno – výroba lopat Kaplanových turbin; slovenské Prakovce – zprovoznění konvertorové slévárny oceli a výroba odlitků z manganové oceli). Několik let vedl rovněž technický sbor sléváren oceli. Od 1958 byl hlavním metalurgem Sdružení továren na výrobu obráběcích strojů a nástrojů v Praze. Snažil se zajistit spolehlivá a moderní technologická zařízení, odmítal neověřené stroje a prosazoval stroje ze západních zemí, které měly požadované parametry; toto úsilí přes nesporné pracovní úspěchy vedlo 1962 až k B. obvinění a zatčení. Byl nespravedlivě odsouzen a až do konce 1964 uvězněn. Po propuštění nastoupil do závodu ČKD Slévárny v Praze jako pomocný dělník ve slévárně přesných odlitků. 1967 byl plně rehabilitován a nadále působil v oddělení hlavního metalurga, kde jako technolog řešil náročné problémy, zejména výrobu složitého odlitku základního lokomotivního rámu. Do důchodu odešel 1971. I na odpočinku se však jako konzultant věnoval řešení technologických problémů. Vypomáhal také v hliníkárně Závody SNP v Žiaru nad Hronom při zavádění nových technologií a řešení zmetkovitosti. Do 1988 spolupracoval s Výzkumným ústavem ČKD Praha s Českým vysokým učením technickým v Praze. Účastnil se i činnosti ve Vědecké technické společnosti pro hutnictví a slévárenství, k jejímž zakládajícím členům 1955 patřil. Působil rovněž ve Slévárenské společnosti. Organizoval slévárenské soutěže a věnoval se také práci s mládeží. 1956–61 byl členem redakční rady časopisu Slévárenství. Získal několik uznání a vyznamenání, mj. nejvyšší ocenění Slévárenské společnosti, plaketu prof. F. Píška. Stal se i čestným členem německé slévárenské společnosti.

D: Výroba oceli na odlitky v malých konvertorech, in: Slévárenství, 1955, č. 2, s. 42n. (s K. Večeřou); Stárnutí odlitků vibrací, in: tamtéž, 1957, č. 7, s. 211n.; Bublinatost a bodlinatost ocelových odlitků, in: tamtéž, 1958, č. 4, s. 115n.; Strojní výroba jader ve slévárnách, in: tamtéž, 1955, č. 1, s. 6n.; Mechanizace a automatizace výroby jader, in: tamtéž, 1959, č. 7, s. 253n. (s V. Prachařem); Zvyšování produktivity práce při výrobě jader, in: tamtéž, 1961, č. 10, s. 373n.

L: -vd, Šedesátka B. B., in: Slévárenství, 1968, č. 12, s. 509; -po, 80 let Ing. B. B., in: tamtéž, 1989, č. 5, s. 218n.; S. Holeček, Ing. B. B. oslavil 85 let, in: tamtéž, 1994, č. 1, s. 57; J. Hučka, Ing. B. B. zemřel, in: tamtéž, 1998, č. 11–12, s. 496.

P: R. Bradáč, Životopis Ing. B. B., rukopis 2004.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jan Hučka