Verze z 5. 1. 2019, 16:30, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

BRAHE Tycho 14.12.1546-24.10.1601

Z Personal
Tycho BRAHE
Narození 14.12.1546
Místo narození Knudstrup (Švédsko)
Úmrtí 24.10.1601
Místo úmrtí Praha
Povolání

9- Astronom nebo astrolog

2- Fyzik

BRAHE, Tycho (vl. jm. Tyge), * 14. 12. 1546 Knudstrup (Švédsko), † 24. 10. 1601 Praha, astronom, matematik

Pocházel z kraje Skåne, patřícího až do poloviny 17. století Dánsku. Narodil se v jedné z nejváženějších dánských rodin: otec Otto B. († 1571) byl královským úředníkem a zemřel jako hejtman jednoho z nejvýznamnějších dánských hradů, nyní švédského Helsingborgu; člen druhé (švédské) větve rodu Per Brahe působil v 17. století jako správce Finska a mj. založil univerzitu v Turku (1640), města Lapeenranta a Raahe (Brahe). I matka Beata Bille pocházela z významného rodu. B. byl nejstarším synem z 12 sourozenců; od dětství ho vychovával zejména strýc Jørg, žijící na zámku Tostrup. V mládí se mu dostalo vzdělání v Kodani (tam 21. 8. 1560 pozoroval zatmění Slunce), 1562–65 pak studoval práva na univerzitě v Lipsku, ale bez větších úspěchů. Nějakou dobu setrval doma, ale 1566–71 opět studoval v různých evropských městech: Rostock, Wittenberg, Lauingen v Horní Falci (zde na něj zapůsobil český učenec Cyprián Lvovický ze Lvovic), Basilej, Augsburg aj. Na rostocký pobyt měl na celý život památku v podobě useknuté části nosu – zranění, které mu v souboji 29. 12. 1566 způsobil jeho krajan Manderup Parsbjerg; B. pak nosil jakousi náhražku ze zlata a stříbra.

Po otcově smrti se B. vrátil zpět do Dánska, aby se ujal své části dědictví, navíc mu strýc Sten Bille zařídil chemickou laboratoř a astronomickou observatoř. Záhy se však dostal do rozporů s rodinou: té vadil zejména B. vztah s Kristinou Jørgensdatter, dcerou obyčejného sedláka, kterou si B. zřejmě nikdy nevzal (byť jako manželka vystupovala) a s níž měl osm dětí. V té době se již zcela přiklonil k astronomii: jedním z rozhodujících impulsů bylo pozorování supernovy v Kassiopei 11. 11. 1572, o níž bezpečně zjistil, že jde o novou hvězdu – svá pozorování publikoval ve spisu De nova stella (Kodaň 1573). Ke stejnému závěru došel souběžně i Tadeáš Hájek z Hájku (s ním se B. seznámil 1575 při císařské korunovaci v Řezně) a řada dalších vědců z celé Evropy. Díky svým vědeckým pracím získal B. přízeň dánského krále Frederika II., jenž mu (18. 2. 1576) věnoval apanáž 500 tolarů ročně, ostrov Hven (Ven, nyní náleží Švédsku; 7,6 km2) asi 20 km severně od Kodaně a částku 100 000 tolarů, aby mohl B. zřídit observatoř. Obě tamní budovy – Uraniborg (pojmenovaný podle Uranie, múzy hvězdářů) a Stjerneborg – pak vybavil drahocennými přístroji, mj. obřími sextanty, měl zde k dispozici i knihovnu, mechanickou dílnu, dokonce papírnu a tiskárnu. Popis vybavení známe z jeho spisu Astronomiae instauratae mechanica (Wandsbek 1598).

Po 1588, kdy král zemřel, se B. postupně dostával do nemilosti, ale stále vědecky působil; již počátkem 90. let uvažoval o odchodu z Dánska (císařský rada Jakub Kurz ze Senftenavy, zvaný Curtius, se jej snažil získat pro rudolfínskou Prahu), ale teprve 1597 se B. rozhodl k odchodu z rodné země. Vedla k tomu mj. obvinění z neplnění povinností (jak světských, mj. péče o maják, tak náboženských), spory s řadou osob z okolí nového panovníka a jeho regentů – při B. prudké povaze nevyhnutelné –, ale zejména zastavení královské penze na jaře 1597. Nejprve pobýval (1598) u přítele Joachima Rentzowa na zámku Wandsbek u Hamburku, pak v první polovině 1599 u lékaře Jana Jessenia ve Wittenbergu, až se v polovině téhož roku přestěhoval – zřejmě na popud Tadeáše Hájka z Hájku – do Prahy. Stal se dvorním astronomem císaře Rudolfa II. s ročním platem 3 000 zlatých (v té době nevídaná suma). K pozorování mu byl vyhrazen zámek v Benátkách nad Jizerou, kam se na podzim 1599 přesunul a s pomocí přístrojů, postupně dovážených z Dánska, vybudoval jednu z předních evropských observatoří té doby. 1600 pak na císařovo přání přesídlil do Prahy, kde mu byl uvolněn jednak Královský letohrádek (Belveder), jednak od počátku 1601 také tzv. Kurzův dům, odkoupený od vdovy po zemřelém (1594) Jakubu Kurzovi ze Senftenavy. Stejně jako na Hvenu i v Praze měl k dispozici celou řadu pomocníků: patřil k nim Christian Sørensen Longberg, zvaný Longomontanus, dále Franz Gansneb Tengnagel z Kampu (ten byl dokonce manželem B. dcery Alžběty), v Benátkách nad Jizerou se účastnil pozorování i pražský židovský učenec David Gans a od 1600 také vynikající teoretik Jan Kepler. Ke svým spolupracovníkům měl ovšem B. poměrně přezíravý vztah; než si zejména s Keplerem stačil vytvořit jakýsi modus vivendi, v říjnu 1601 B. zemřel, pravděpodobně na uremii; přetrvávající legenda, že zemřel na prasknutí močového měchýře při hostině, je zřejmě smyšlenkou, byť se jeho zdravotní obtíže opravdu objevily po hostině, kterou uspořádal v dnešním Schwarzenberském paláci 13. 10. 1601 Petr Vok z Rožmberka. S velkou slávou byl 25. 10. 1601 pohřben pod honosný náhrobek ze sliveneckého mramoru v Týnském chrámu (jako protestant nemohl být pohřben na Hradčanech, kde žil); ostatky byly ověřeny při otevření hrobu 1901 J. Matiegkou.

Vědecký odkaz B. převzal vesměs Kepler, byť část pozorování a vybavení získal Tengnagel z Kampu (později jeden z organizátorů vpádu Pasovských do Čech 1611). Vyplacení peněz, které měla B. rodina slíbeny od císaře, se protahovalo; teprve 1603 si mohla vdova Kristina od Lobkoviců zakoupit vesničku Lindau (Lipětín u Mostu, 1959 zaniklý kvůli těžbě uhlí), ale již následujícího roku (před 8. 9. 1604) zemřela. Děti a dokonce B. vnuci pak vymáhali dlužné peníze až do poloviny 17. století – syn Georg B. (také dobrý pozorovatel a otcův pomocník) byl při jedné z cest do Čech 1640 zabit lapkou poblíž Křivoklátu. Největší část dědictví pak byla darována B. dcerou Žofií (1578–1655) – přesto, že dosud nebyly peníze císařskou komorou vyplaceny – františkánskému klášteru v Kadani.

V astronomii B. vynikl zejména jako pozorovatel, jeho letitá přesná měření poloh nebeských těles, zejména Marsu, posloužila Keplerovi při formulaci trojice zákonů o pohybu planet. B. dokázal měřit s přesností na 1 obloukovou minutu! Sám se rozhodoval mezi překonaným Ptolemaiovým a revolučním (a pro B. ne zcela přijatelným) systémem Koperníkovým, publikovaným krátce před B. narozením, roku 1543. Na základě svých měření pak B. zformuloval nový, vlastně kompromisní systém, v němž mají planety obíhat kolem Slunce, ale to se otáčí kolem Země. Vedle toho se B. zabýval i studiem komet (jednu z nich 1577 sám objevil) a meteorů, podílel se na zpracování katalogu stálic i na vytvoření tabulek pro výpočet poloh nebeských těles (ty pak pod názvem Rudolfínské tabulky zpřesnil, dokončil a redakčně upravil Kepler, který je rovněž 1627 v Ulmu vydal tiskem). B. zasáhl také do matematiky (planimetrie, sférická trigonometrie), geodézie i dalších oborů. Na rozdíl od jiných odborníků té doby se pouze minimálně zabýval astrologií, která sloužila jeho kolegům (včetně Keplera) jako zdroj obživy; B. ovšem byl tak úspěšný, že se k této činnosti nemusel uchylovat. Byl rovněž vynikajícím konstruktérem astronomických přístrojů.

Památku B. připomínají – kromě náhrobku v Týnském chrámu – také pamětní desky v Praze (Nový Svět 1 a v Parléřově ulici 2 – tam na místě někdejšího Kurzova domu stojí budova gymnázia), dvojpomník B. a Keplera v Praze na Pohořelci (Josef Vajce, 1983), zmíněn je v expozici Národního technického muzea v Praze i na zámku v Benátkách nad Jizerou. V Praze 6 je rovněž Tychonova ulice. V zahraničí je připomínán zejména na ostrově Ven, kde byly archeologicky (1988–92) odkryty základy obou hvězdáren, pomník (astronom symbolicky hledí do nebes) a v odsvěceném kostele je expozice, věnovaná B. Další jeho pomník je v nedalekém Helsingborgu. Po dánském astronomovi je rovněž pojmenován měsíční kráter a jedna z planetek (č. 1677 Tycho Brahe, objevil Y. Väisälä v Turku 1940) v pásu mezi Marsem a Jupiterem. Kromě řady vědeckých zpracování se dočkal i literární podoby v díle Maxe Broda Tychona Brahe cesta k Bohu (Tycho Brahes Weg zu Gott, 1916, česky 1917 v překladu A. Weniga). A konečně si B. „zahrál“ i ve filmu – v Císařově pekaři a pekařově císaři (1951) jej ztvárnil Bohuš Hradil.

Větší část B. knihovny (včetně některých děl s autorovými poznámkami) je uložena v pražské Národní knihovně, další knihy jsou ve Vídni, Kodani i jinde. Z B. přístrojů se nedochoval žádný; NTM ale vlastní dva sextanty, jeden od E. Habermela, druhý od J. Bürgiho, na jejichž konstrukci se B. zřejmě podílel nebo o nich musel vědět.

D: Opera omnia, 15 sv., København, 1913–29 (ed. I. L. E. Dreyer).

L: výběr: RSN 1, s. 852n.; I. L. E. Dreyer, T. B. Ein Bild des wissenschaftlichen Lebens und Arbeiten im 16. Jahrhundert. Autorisierte deutsche Übersetzung von M. Bruhns, Karlsruhe 1894; OSN 4, s. 538n.; 28, s. 129; J. Herain – J. Matiegka, T. B., in: Časopis společnosti přátel starožitností českých 7, 1901, s. 105n.; G. Gruss, K třístaleté památce úmrtí T. B., 1901; MSN 1, s. 604; BL 1, s. 131; ISN 3, s. 97; H. Mortensen, T. B. minder i Prag, Lund, 1941; J. A. Gade, The Life and Times of T. B., New York, 1947; Dějiny exaktních věd v českých zemích, 1961, passim (zejm. s. 37n.); MČE 1, s. 542; Z. Horský, Kepler v Praze, 1980, passim; J. Chalupský, Na co zemřel T. B., in: Vesmír 75, 1996, s. 88n.; SČF, s. 50n.; A. Hadravová – P. Hadrava, T. B., in: Sborník k IX. semináři o filozofických otázkách matematiky a fyziky, 1999, s. 1n.; F. Jáchim, T. B., 2000 (s nepřesnostmi – srov. recenze J. Langer in: Vesmír 79, 2000, s. 471); P. Hánek, Dánská trigonometrická síť T. B., in: Z dějin geodézie a kartografie 12, Rozpravy Národního technického muzea v Praze 186, 2004, s. 55n.; A. Šolcová, From T. B. to incorrect Tycho de Brahe…, in: AUC – Mathematica et Physica 46, Supplementum, 2005, s. 29n.; I. Janovský, Byl T. B. otráven?, in: Vesmír 85, 2006, č. 1, s. 54n.; Z. Horský, Bürgiho sextant ve sbírkách NTM, in: Sborník NTM 5, 1968, s. 208n.).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jiří Martínek