Verze z 2. 1. 2017, 16:16, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky) (Holoubková přesunul stránku BRANŽOVSKÝ Jiří 11.7.1898 na BRANŽOVSKÝ Jiří 11.7.1898-17.2.1955 bez založení přesměrování)

BRANŽOVSKÝ Jiří 11.7.1898-17.2.1955

Z Personal
Jiří BRANŽOVSKÝ
Narození 11.7.1898
Místo narození Houšťka (Stará Boleslav)
Úmrtí 17.2.1955
Povolání

42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ

44- Právník
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=81543

BRANŽOVSKÝ, Jiří, * 11. 7. 1898 Houšťka (Stará Boleslav), † 17. 2. 1955 ?, politik

Vystudoval právnickou fakultu a získal doktorát (JUDr.). Pracoval jako advokát. 1922 patřil k zakladatelům jedné z prvních fašistických organizací na našem území – Klubu červenobílých. 1926 se prostřednictvím prof. Zdeňka Zástěry seznámil s Radolou Gajdou. Ve 2. polovině 20. let se stal čelným funkcionářem Národní obce fašistické (NOF), členem strany 1927–37 a Gajdovým blízkým spolupracovníkem. Jeho advokátská praxe dosti vynášela, patřil k předním donátorům tohoto politického uskupení. Poskytoval právní pomoc chudým členům strany a těm z nich, kteří se zadlužili, dokonce vypomáhal finančně. Byl zetěm ministerského rady dr. Bozděcha († 1936). Sepsal publikaci Stavovská demokracie národního státu, která byla sice 1933 uveřejněna pod Gajdovým jménem, ale B. autorství se nepodařilo utajit. Vzory hledal především v Mussoliniho Itálii. Na jaře 1935 byl zvolen poslancem za NOF. Zastupoval volební obvod X (Jihlava), mandát získal až ve 2. skrutiniu. Zastával funkci jednatele poslaneckého klubu NOF. Stal se náhradníkem inkompatibilního výboru a členem výborů sociálně politického a ústavně právního. Působil též jako publicista. Věnoval se ústavnímu právu a ekonomii, byl rovněž činný jako hudební a divadelní kritik. Již před válkou se zasazoval o navázání kontaktů s krajně pravicově orientovanými Němci v Československu. V prosinci 1936 byl vyloučen z místního sdružení NOF v Praze 2, po roztržce s Gajdou vystoupil 1937 z poslaneckého klubu této strany. V lednu 1938 došlo k formálnímu ukončení jeho členství v NOF. Poslancem zůstal až do konce činnosti Národního shromáždění (od prosince 1938 se již nescházelo v důsledku zmocňovacího zákona, 21. 3. 1939 oficiálně rozpuštěno).

L: Poslanecká sněmovna ve IV. volebním období, 1935, s. 73, 93; T. Pasák, Český fašismus (1922–1939) a česká kolaborace (1939–1945), 2000, passim; M. Churaň a kol., Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století 1, 1998, s. 170.

Josef Tomeš, Roman Vondra