Biografický slovník
BRANŽOVSKÝ Josef 21.2.1909-25.11.1992: Porovnání verzí
(BRANŽOVSKÝ_Josef_21.2.1909-25.11.1992) |
|||
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 21.2.1909 | | datum narození = 21.2.1909 | ||
| − | | místo narození = Švábenice | + | | místo narození = Švábenice u Vyškova |
| datum úmrtí = 25.11.1992 | | datum úmrtí = 25.11.1992 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| − | | povolání = 68- Redaktor nebo žurnalista | + | | povolání = 68- Redaktor nebo žurnalista<br />65- Literární historik, kritik nebo teoretik |
| − | 65- Literární historik, kritik nebo teoretik | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 137 |
| + | }} | ||
| − | + | '''BRANŽOVSKÝ, Josef,''' ''* 21. 2. 1909 Švábenice u Vyškova, † 25. 11. 1992 Praha, rozhlasový pracovník, publicista'' | |
| + | |||
| + | Původním povoláním byl učitel a 1928–43 působil na různých | ||
| + | národních a měšťanských školách; v té době spolupracoval | ||
| + | s ostravským rozhlasem na přípravě populárně-naučných | ||
| + | a osvětových programů. Za německé okupace byl (1943–45) | ||
| + | vězněn v koncentračních táborech Osvětim a Buchenwald. | ||
| + | |||
| + | Po osvobození nastoupil v ostravské rozhlasové stanici | ||
| + | (1945–52), kde od 1949 vedl vzdělávací odbor. Do Prahy | ||
| + | přešel 1952 a do 1963 vedl redakci vědy a techniky, součást | ||
| + | Hlavní redakce politického vysílání Československého | ||
| + | rozhlasu. Připravil mj. osm pořadů ze vzdělávacího cyklu | ||
| + | ''Rozhlasová univerzita''. Obdržel řadu cen a vyznamenání | ||
| + | (Za vynikající práci, 1957, Za zásluhy o výstavbu, 1966). Při | ||
| + | zaměstnání vystudoval Filozofickou fakultu UK (1954–60) | ||
| + | a 1962 obhájil kandidátskou práci ''Karel Čapek, světový názor'' | ||
| + | ''a umění'' (tiskem 1963). | ||
| + | |||
| + | Intenzivně se věnoval výchově rozhlasových pracovníků | ||
| + | a 1963–68 působil jako zástupce vedoucího studijního oddělení | ||
| + | Československého rozhlasu. Na počátku normalizace | ||
| + | odešel 1970 do důchodu. | ||
| + | |||
| + | S narůstajícím zájmem se B. věnoval otázkám teorie rozhlasové | ||
| + | práce. Zabýval se působením rozhlasu v oblasti | ||
| + | vzdělávání posluchačů. Vydal sborníky rozhlasových pásem | ||
| + | Františka Gela, Josefa Koláře a Ludvíka Vaculíka. Publikoval | ||
| + | ve sbornících a časopisech ''Rozhlasová práce'', ''Novinářský'' | ||
| + | ''sborník'' a ''Studie a úvahy''. Řada jeho prací vyšla jako studijní | ||
| + | materiály Československého rozhlasu. V jejich rámci vydával | ||
| + | pravidelné přehledy odvysílaných pořadů ''Rozhlasová žeň'' | ||
| + | (1957–68). Mnoho B. literárněvědných, publicistických | ||
| + | a teoretických prací zůstalo nevydáno v pozůstalosti. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Karel Čapek, světový názor a umění, 1963; Renesance rozhlasové publicistiky, | ||
| + | 1964; Vzdělávání dospělých v rozhlase 1968 (spoluautor); České rozhlasové | ||
| + | pásmo 1930–1968, 1970; Česká rozhlasová hra 1930–1968, 1970; | ||
| + | Může vysílání vzdělávat?, 1970; Hledání rozhlasovosti, 1990; Rozhlasové | ||
| + | pásmo I a II, 1990–1992. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 59; R. Běhal, Kdo je kdo v sedmdesátileté | ||
| + | historii Českého rozhlasu, 1993, s. 45n.; Tomeš 1, s. 133. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' Ústřední archiv Českého rozhlasu. | ||
| + | |||
| + | Miloslav Martínek | ||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]] | [[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]] | ||
[[Kategorie:65- Literární historik, kritik nebo teoretik]] | [[Kategorie:65- Literární historik, kritik nebo teoretik]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1909]] | [[Kategorie:1909]] | ||
[[Kategorie:Švábenice]] | [[Kategorie:Švábenice]] | ||
[[Kategorie:1992]] | [[Kategorie:1992]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
Aktuální verze z 5. 10. 2019, 18:46
| Josef BRANŽOVSKÝ | |
 | |
| Narození | 21.2.1909 |
|---|---|
| Místo narození | Švábenice u Vyškova |
| Úmrtí | 25.11.1992 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
68- Redaktor nebo žurnalista 65- Literární historik, kritik nebo teoretik |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 137 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=134577 |
BRANŽOVSKÝ, Josef, * 21. 2. 1909 Švábenice u Vyškova, † 25. 11. 1992 Praha, rozhlasový pracovník, publicista
Původním povoláním byl učitel a 1928–43 působil na různých národních a měšťanských školách; v té době spolupracoval s ostravským rozhlasem na přípravě populárně-naučných a osvětových programů. Za německé okupace byl (1943–45) vězněn v koncentračních táborech Osvětim a Buchenwald.
Po osvobození nastoupil v ostravské rozhlasové stanici (1945–52), kde od 1949 vedl vzdělávací odbor. Do Prahy přešel 1952 a do 1963 vedl redakci vědy a techniky, součást Hlavní redakce politického vysílání Československého rozhlasu. Připravil mj. osm pořadů ze vzdělávacího cyklu Rozhlasová univerzita. Obdržel řadu cen a vyznamenání (Za vynikající práci, 1957, Za zásluhy o výstavbu, 1966). Při zaměstnání vystudoval Filozofickou fakultu UK (1954–60) a 1962 obhájil kandidátskou práci Karel Čapek, světový názor a umění (tiskem 1963).
Intenzivně se věnoval výchově rozhlasových pracovníků a 1963–68 působil jako zástupce vedoucího studijního oddělení Československého rozhlasu. Na počátku normalizace odešel 1970 do důchodu.
S narůstajícím zájmem se B. věnoval otázkám teorie rozhlasové práce. Zabýval se působením rozhlasu v oblasti vzdělávání posluchačů. Vydal sborníky rozhlasových pásem Františka Gela, Josefa Koláře a Ludvíka Vaculíka. Publikoval ve sbornících a časopisech Rozhlasová práce, Novinářský sborník a Studie a úvahy. Řada jeho prací vyšla jako studijní materiály Československého rozhlasu. V jejich rámci vydával pravidelné přehledy odvysílaných pořadů Rozhlasová žeň (1957–68). Mnoho B. literárněvědných, publicistických a teoretických prací zůstalo nevydáno v pozůstalosti.
D: Karel Čapek, světový názor a umění, 1963; Renesance rozhlasové publicistiky, 1964; Vzdělávání dospělých v rozhlase 1968 (spoluautor); České rozhlasové pásmo 1930–1968, 1970; Česká rozhlasová hra 1930–1968, 1970; Může vysílání vzdělávat?, 1970; Hledání rozhlasovosti, 1990; Rozhlasové pásmo I a II, 1990–1992.
L: Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 59; R. Běhal, Kdo je kdo v sedmdesátileté historii Českého rozhlasu, 1993, s. 45n.; Tomeš 1, s. 133.
P: Ústřední archiv Českého rozhlasu.
Miloslav Martínek
