Biografický slovník
BRANBERGEROVÁ Doubravka 10.2.1885-2.2.1945: Porovnání verzí
(BRANBERGEROVÁ_Doubravka_10.2.1885-2.2.1945) |
|||
| (Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Doubravka BRANBERGEROVÁ | | jméno = Doubravka BRANBERGEROVÁ | ||
| − | | obrázek = | + | | obrázek = Branbergerova Doubravka portret.jpg |
| datum narození = 10.2.1885 | | datum narození = 10.2.1885 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Praha |
| datum úmrtí = 2.2.1945 | | datum úmrtí = 2.2.1945 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 78- Hudební interpret | | povolání = 78- Hudební interpret | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 126-127 |
| + | }} | ||
| + | |||
| + | '''BRANBERGEROVÁ, Doubravka''' ''(roz. Černochová), * 10. 2. 1885 Praha, † 2. 2. 1945 Praha, zpěvačka, učitelka zpěvu'' | ||
| + | |||
| + | Od 1899 začala studovat zpěv v Praze u Františka Pivody | ||
| + | a pokračovala u jeho žačky Maruše Langové, která ji 1903 | ||
| + | připravila ke státní zkoušce. Doškolovala se v Berlíně, Mnichově, | ||
| + | ve Florencii (u Vittorie Baldessari) a v Paříži (u Marie | ||
| + | de l’Isle). Pedagogickou praxi získávala od 1904 v pěvecké škole spolku Lukes, pracovala i s dětmi – kladla na dětské | ||
| + | vzdělání velkou váhu. 1906–09 byla (jako Černochová) členkou | ||
| + | opery Národního divadla, které z vlastního rozhodnutí | ||
| + | opustila a věnovala se pedagogické dráze. Do sňatku 1912 | ||
| + | s Janem Branbergrem (1877–1952) vedla pěveckou školu | ||
| + | Hudební Budeč. 1912–20 řídila vlastní ústav, pak nastoupila | ||
| + | jako učitelka na pražskou konzervatoř a vyučovala do 1939. | ||
| + | Během druhé světové války žila a pracovala v Potštejně. | ||
| + | |||
| + | B. byla především výtečnou koncertní pěvkyní. Před svatbou | ||
| + | vystupovala zvláště ve Spolku pro pěstování písně, kde | ||
| + | pomohla vytvořit renomované centrum moderního komorního | ||
| + | zpěvu. V Národním divadle nastudovala celkem 21 | ||
| + | sopránových rolí, ale neměla jevištní ctižádost a neprosadila | ||
| + | se. Debutovala jako Jitka (B. Smetana: ''Dalibor'') a Lidunka | ||
| + | (V. Blodek: ''V studni''). K jejím větším postavám patřila Hančí | ||
| + | (K. Kovařovic: ''Psohlavci''), Micaela (G. Bizet: ''Carmen''), | ||
| + | Aninka (C. M. Weber: ''Čarostřelec''), Katuška (B. Smetana: | ||
| + | ''Čertova stěna'') a Maruša v premiéře opery J. Nešvery ''Radhošť'' | ||
| + | (1906), ostatní úlohy byly epizodní. Na pěveckém oddělení | ||
| + | pražské konzervatoře získala značný vliv a podle neoficiálního | ||
| + | mínění zabránila tamnímu učitelskému uplatnění Emy | ||
| + | Destinnové. Vychovala řadu vynikajících zpěvaček, které | ||
| + | se věnovaly především koncertnímu zpěvu. Napsala několik | ||
| + | textů z oboru pěvecké pedagogiky a nově vydala příručku | ||
| + | Rudolfa Danneberga ''Katechismus umění pěveckého'' v překladu | ||
| + | A. Piskáčka (1932). | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Repetitorium dějin hudby, část 3, Pedagogický přehled literatury zpěvu, | ||
| + | 1916; Dějiny pěveckého umění na konservatoři, in: Sborník na paměť 125 | ||
| + | let Konservatoře hudby v Praze 1936; edice not: B. Smetana, Zpěvy z oper, | ||
| + | sv. 1: Pro ženské hlasy, sv. 2: Pro mužské hlasy, 1924. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' ČsB, série 15, 8. 3. 1938; J. Branberger, Strom života, 1945 (vzpomínky | ||
| + | manžela), passim; J. Němeček, Opera Národního divadla v období Karla | ||
| + | Kovařovice 1, 1968, passim; Pazdírek, s. 104; HS 1, s. 128n. | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/274733 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Jitka Ludvová | ||
| + | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:78- Hudební interpret]] | [[Kategorie:78- Hudební interpret]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1885]] | [[Kategorie:1885]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1945]] | [[Kategorie:1945]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
Aktuální verze z 5. 10. 2019, 12:31
| Doubravka BRANBERGEROVÁ | |
 | |
| Narození | 10.2.1885 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 2.2.1945 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 78- Hudební interpret |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 126-127 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42379 |
BRANBERGEROVÁ, Doubravka (roz. Černochová), * 10. 2. 1885 Praha, † 2. 2. 1945 Praha, zpěvačka, učitelka zpěvu
Od 1899 začala studovat zpěv v Praze u Františka Pivody a pokračovala u jeho žačky Maruše Langové, která ji 1903 připravila ke státní zkoušce. Doškolovala se v Berlíně, Mnichově, ve Florencii (u Vittorie Baldessari) a v Paříži (u Marie de l’Isle). Pedagogickou praxi získávala od 1904 v pěvecké škole spolku Lukes, pracovala i s dětmi – kladla na dětské vzdělání velkou váhu. 1906–09 byla (jako Černochová) členkou opery Národního divadla, které z vlastního rozhodnutí opustila a věnovala se pedagogické dráze. Do sňatku 1912 s Janem Branbergrem (1877–1952) vedla pěveckou školu Hudební Budeč. 1912–20 řídila vlastní ústav, pak nastoupila jako učitelka na pražskou konzervatoř a vyučovala do 1939. Během druhé světové války žila a pracovala v Potštejně.
B. byla především výtečnou koncertní pěvkyní. Před svatbou vystupovala zvláště ve Spolku pro pěstování písně, kde pomohla vytvořit renomované centrum moderního komorního zpěvu. V Národním divadle nastudovala celkem 21 sopránových rolí, ale neměla jevištní ctižádost a neprosadila se. Debutovala jako Jitka (B. Smetana: Dalibor) a Lidunka (V. Blodek: V studni). K jejím větším postavám patřila Hančí (K. Kovařovic: Psohlavci), Micaela (G. Bizet: Carmen), Aninka (C. M. Weber: Čarostřelec), Katuška (B. Smetana: Čertova stěna) a Maruša v premiéře opery J. Nešvery Radhošť (1906), ostatní úlohy byly epizodní. Na pěveckém oddělení pražské konzervatoře získala značný vliv a podle neoficiálního mínění zabránila tamnímu učitelskému uplatnění Emy Destinnové. Vychovala řadu vynikajících zpěvaček, které se věnovaly především koncertnímu zpěvu. Napsala několik textů z oboru pěvecké pedagogiky a nově vydala příručku Rudolfa Danneberga Katechismus umění pěveckého v překladu A. Piskáčka (1932).
D: Repetitorium dějin hudby, část 3, Pedagogický přehled literatury zpěvu, 1916; Dějiny pěveckého umění na konservatoři, in: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze 1936; edice not: B. Smetana, Zpěvy z oper, sv. 1: Pro ženské hlasy, sv. 2: Pro mužské hlasy, 1924.
L: ČsB, série 15, 8. 3. 1938; J. Branberger, Strom života, 1945 (vzpomínky manžela), passim; J. Němeček, Opera Národního divadla v období Karla Kovařovice 1, 1968, passim; Pazdírek, s. 104; HS 1, s. 128n.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Jitka Ludvová
