BRANBERGEROVÁ Doubravka 10.2.1885-2.2.1945: Porovnání verzí
(BRANBERGEROVÁ_Doubravka_10.2.1885-2.2.1945) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 10.2.1885 | | datum narození = 10.2.1885 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Praha |
| datum úmrtí = 2.2.1945 | | datum úmrtí = 2.2.1945 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 78- Hudební interpret | | povolání = 78- Hudební interpret | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | |||
+ | '''BRANBERGEROVÁ, Doubravka''' ''(roz. Černochová), * 10. 2. 1885 Praha, † 2. 2. 1945 Praha, zpěvačka, učitelka zpěvu'' | ||
+ | |||
+ | Od 1899 začala studovat zpěv v Praze u Františka Pivody | ||
+ | a pokračovala u jeho žačky Maruše Langové, která ji 1903 | ||
+ | připravila ke státní zkoušce. Doškolovala se v Berlíně, Mnichově, | ||
+ | ve Florencii (u Vittorie Baldessari) a v Paříži (u Marie | ||
+ | de l’Isle). Pedagogickou praxi získávala od 1904 v pěvecké škole spolku Lukes, pracovala i s dětmi – kladla na dětské | ||
+ | vzdělání velkou váhu. 1906–09 byla (jako Černochová) členkou | ||
+ | opery Národního divadla, které z vlastního rozhodnutí | ||
+ | opustila a věnovala se pedagogické dráze. Do sňatku 1912 | ||
+ | s Janem Branbergrem (1877–1952) vedla pěveckou školu | ||
+ | Hudební Budeč. 1912–20 řídila vlastní ústav, pak nastoupila | ||
+ | jako učitelka na pražskou konzervatoř a vyučovala do 1939. | ||
+ | Během druhé světové války žila a pracovala v Potštejně. | ||
+ | |||
+ | B. byla především výtečnou koncertní pěvkyní. Před svatbou | ||
+ | vystupovala zvláště ve Spolku pro pěstování písně, kde | ||
+ | pomohla vytvořit renomované centrum moderního komorního | ||
+ | zpěvu. V Národním divadle nastudovala celkem 21 | ||
+ | sopránových rolí, ale neměla jevištní ctižádost a neprosadila | ||
+ | se. Debutovala jako Jitka (B. Smetana: ''Dalibor'') a Lidunka | ||
+ | (V. Blodek: ''V studni''). K jejím větším postavám patřila Hančí | ||
+ | (K. Kovařovic: ''Psohlavci''), Micaela (G. Bizet: ''Carmen''), | ||
+ | Aninka (C. M. Weber: ''Čarostřelec''), Katuška (B. Smetana: | ||
+ | ''Čertova stěna'') a Maruša v premiéře opery J. Nešvery ''Radhošť'' | ||
+ | (1906), ostatní úlohy byly epizodní. Na pěveckém oddělení | ||
+ | pražské konzervatoře získala značný vliv a podle neoficiálního | ||
+ | mínění zabránila tamnímu učitelskému uplatnění Emy | ||
+ | Destinnové. Vychovala řadu vynikajících zpěvaček, které | ||
+ | se věnovaly především koncertnímu zpěvu. Napsala několik | ||
+ | textů z oboru pěvecké pedagogiky a nově vydala příručku | ||
+ | Rudolfa Danneberga ''Katechismus umění pěveckého'' v překladu | ||
+ | A. Piskáčka (1932). | ||
+ | |||
+ | '''D:''' Repetitorium dějin hudby, část 3, Pedagogický přehled literatury zpěvu, | ||
+ | 1916; Dějiny pěveckého umění na konservatoři, in: Sborník na paměť 125 | ||
+ | let Konservatoře hudby v Praze 1936; edice not: B. Smetana, Zpěvy z oper, | ||
+ | sv. 1: Pro ženské hlasy, sv. 2: Pro mužské hlasy, 1924. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' ČsB, série 15, 8. 3. 1938; J. Branberger, Strom života, 1945 (vzpomínky | ||
+ | manžela), passim; J. Němeček, Opera Národního divadla v období Karla | ||
+ | Kovařovice 1, 1968, passim; Pazdírek, s. 104; HS 1, s. 128n. | ||
+ | |||
+ | Jitka Ludvová | ||
+ | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:78- Hudební interpret]] | [[Kategorie:78- Hudební interpret]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1885]] | [[Kategorie:1885]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1945]] | [[Kategorie:1945]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 24. 11. 2016, 17:14
Doubravka BRANBERGEROVÁ | |
Narození | 10.2.1885 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 2.2.1945 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 78- Hudební interpret |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42379 |
BRANBERGEROVÁ, Doubravka (roz. Černochová), * 10. 2. 1885 Praha, † 2. 2. 1945 Praha, zpěvačka, učitelka zpěvu
Od 1899 začala studovat zpěv v Praze u Františka Pivody a pokračovala u jeho žačky Maruše Langové, která ji 1903 připravila ke státní zkoušce. Doškolovala se v Berlíně, Mnichově, ve Florencii (u Vittorie Baldessari) a v Paříži (u Marie de l’Isle). Pedagogickou praxi získávala od 1904 v pěvecké škole spolku Lukes, pracovala i s dětmi – kladla na dětské vzdělání velkou váhu. 1906–09 byla (jako Černochová) členkou opery Národního divadla, které z vlastního rozhodnutí opustila a věnovala se pedagogické dráze. Do sňatku 1912 s Janem Branbergrem (1877–1952) vedla pěveckou školu Hudební Budeč. 1912–20 řídila vlastní ústav, pak nastoupila jako učitelka na pražskou konzervatoř a vyučovala do 1939. Během druhé světové války žila a pracovala v Potštejně.
B. byla především výtečnou koncertní pěvkyní. Před svatbou vystupovala zvláště ve Spolku pro pěstování písně, kde pomohla vytvořit renomované centrum moderního komorního zpěvu. V Národním divadle nastudovala celkem 21 sopránových rolí, ale neměla jevištní ctižádost a neprosadila se. Debutovala jako Jitka (B. Smetana: Dalibor) a Lidunka (V. Blodek: V studni). K jejím větším postavám patřila Hančí (K. Kovařovic: Psohlavci), Micaela (G. Bizet: Carmen), Aninka (C. M. Weber: Čarostřelec), Katuška (B. Smetana: Čertova stěna) a Maruša v premiéře opery J. Nešvery Radhošť (1906), ostatní úlohy byly epizodní. Na pěveckém oddělení pražské konzervatoře získala značný vliv a podle neoficiálního mínění zabránila tamnímu učitelskému uplatnění Emy Destinnové. Vychovala řadu vynikajících zpěvaček, které se věnovaly především koncertnímu zpěvu. Napsala několik textů z oboru pěvecké pedagogiky a nově vydala příručku Rudolfa Danneberga Katechismus umění pěveckého v překladu A. Piskáčka (1932).
D: Repetitorium dějin hudby, část 3, Pedagogický přehled literatury zpěvu, 1916; Dějiny pěveckého umění na konservatoři, in: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze 1936; edice not: B. Smetana, Zpěvy z oper, sv. 1: Pro ženské hlasy, sv. 2: Pro mužské hlasy, 1924.
L: ČsB, série 15, 8. 3. 1938; J. Branberger, Strom života, 1945 (vzpomínky manžela), passim; J. Němeček, Opera Národního divadla v období Karla Kovařovice 1, 1968, passim; Pazdírek, s. 104; HS 1, s. 128n.
Jitka Ludvová