Biografický slovník
BRANBERGER Jan 18.11.1877-4.5.1952: Porovnání verzí
(BRANBERGER_Jan_18.11.1877-4.5.1952) |
|||
| (Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Jan BRANBERGER | | jméno = Jan BRANBERGER | ||
| − | | obrázek = | + | | obrázek = Branberger Jan portret.jpg |
| datum narození = 18.11.1877 | | datum narození = 18.11.1877 | ||
| místo narození = Praha | | místo narození = Praha | ||
| datum úmrtí = 4.5.1952 | | datum úmrtí = 4.5.1952 | ||
| − | | místo úmrtí = Mnichovice | + | | místo úmrtí = Mnichovice u Prahy |
| − | | povolání = 78- Hudební interpret | + | | povolání = 78- Hudební interpret<br />80- Mecenáš nebo organizátor hudebního života |
| − | 80- Mecenáš nebo organizátor hudebního života | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 126 |
| + | }} | ||
| + | |||
| + | '''BRANBERGER, Jan,''' ''* 18. 11. 1877 Praha, † 4. 5. 1952 Mnichovice u Prahy, hudební pedagog, publicista, organizátor'' | ||
| + | |||
| + | Jeho otec byl sklenářem. 1897 B. maturoval na gymnáziu | ||
| + | v Praze, 1905 promoval na filozofické fakultě pražské univerzity | ||
| + | (PhDr., disertace ''Hudební estetika filosofa René Descartesa''). | ||
| + | 1900–02 studoval současně hru na varhany na pražské | ||
| + | konzervatoři a 1904–06 vyučoval v hudební škole Adolfa | ||
| + | Mikeše. Po kratším studijním pobytu v Berlíně přednášel | ||
| + | od 1906 dějiny hudby na pražské konzervatoři, do 1918 byl | ||
| + | také jejím tajemníkem. Byl manželem zpěvačky a učitelky | ||
| + | zpěvu Doubravky, roz. Černochové (1885–1945). Po vzniku | ||
| + | republiky organizačně zajišťoval zestátnění pražské konzervatoře | ||
| + | (1919), zřízení konzervatoře v Brně a založení Hudební | ||
| + | akademie v Bratislavě. Pak zůstal ve státní správě jako | ||
| + | tajemník na ministerstvu školství a národní osvěty a 1922 | ||
| + | jako přednosta hudebního oddělení ministerstva. 1924–38 | ||
| + | se vrátil na konzervatoř jako administrativní správce, 1928 | ||
| + | se stal profesorem estetiky na její mistrovské škole. Zastával | ||
| + | veřejné funkce (člen státní zkušební komise pro zkoušky | ||
| + | z hudby a státní komise pro autorské právo, předseda Mozartovy | ||
| + | obce v ČSR) a účastnil se jako oficiální delegát a organizátor | ||
| + | mezinárodních akcí (1920 a 1922 evropské konference | ||
| + | o autorském právu, festivaly české hudby ve Varšavě | ||
| + | 1928 a Bukurešti 1929, návštěva pražské konzervatoře v Rize | ||
| + | a Varšavě 1929, pražské mezinárodní hudební festivaly 1924 | ||
| + | a 1925 ad.). Dostal řadu zahraničních vyznamenání. | ||
| + | |||
| + | Od 1903 dopisoval do českých hudebních časopisů (''Čas'', | ||
| + | ''Český lid'', ''Dalibor'', ''Hudební výchova'', ''Radiojournal'', ''Smetana'', | ||
| + | ''Tempo'', ''Věstník Unie českých hudebníků''). Jeho hudební zájmy | ||
| + | byly široké. Vydal několik hudebnin, upravil hudbu pro čtyři | ||
| + | filmy (''K. H. Mácha'' a ''Filosofská historie'', oba 1937; ''Bílá nemoc'' | ||
| + | a ''Co se šeptá'', režie Hugo Haas, oba 1938) a napsal jednu | ||
| + | z nejpoužívanějších operních příruček ''Svět v opeře''. Zajímal | ||
| + | se o staré nástroje a podílel se na vzniku sdružení Pro arte | ||
| + | antiqua. Studoval sociologické aspekty hudebního života | ||
| + | a zaměstnanecké problémy uměleckých profesí. Byl vydavatelem | ||
| + | několika hudebních ročenek a redaktorem významných | ||
| + | kolektivních historických prací ''Hudba v Československu'' | ||
| + | (in: ''Československá vlastivěda'', 8. sv., ''Umění'', 1935), ''Dějiny'' | ||
| + | ''světové hudby slovem, obrazem a hudbou'' (1939). Jeho dějiny | ||
| + | pražské konzervatoře, vydané česky a německy (1911), | ||
| + | se staly základním zdrojem informací o tomto ústavu. Věnoval | ||
| + | se zvláště Spolku pro pěstování písně, kde se významně | ||
| + | uplatňovala i jeho manželka. Patřil k nejvlivnějším osobnostem | ||
| + | hudebního života za první republiky, byl znám též jako | ||
| + | odpůrce Janáčkův. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' výběr: O hudbě Židů, 1904; Katechismus všeobecných dějin hudby 1–3, | ||
| + | 1905, 1932; Rytmus a tón, 1900; Česká světská píseň lidová v 16. století, in: | ||
| + | ČL 19, 1910, s. 257; Česká světská píseň lidová v 15. století, in: tamtéž 20, | ||
| + | 1911, s. 18; K dějinám hudby na Slovensku, 1910; Konservatoř hudby v Praze | ||
| + | (Das Konservatorium für Musik in Prag), 1911; Jak naslouchati hudbě, | ||
| + | 1914; Svět v opeře (se Z. Münzerovou), 1. vyd. 1934; Čtvrtstoletí koncertů | ||
| + | Spolku pro pěstování písně (se soupisem programů), 1935; O mechanické | ||
| + | hudbě, 1938; Strom života, 1945 (vzpomínky na zemřelou manželku). | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Počátky moravské lidové opery, in: Národní divadlo 16, 1909, s. 572n.; | ||
| + | OSN 28, s. 130; OSND 1/2, s. 710; ČsB, série 6, 18. 2. 1937; A. Cmíral, | ||
| + | Čtyřicet let práce, in: Hudební věstník 30, 1937, s. 195; Pazdírek, s. 103n.; | ||
| + | M. Mayer, J. B., in: Hudební věstník 31, 1938, s. 15 (s přehledem činnosti); | ||
| + | HS 1, s. 127n. (se soupisem článků v časopisech); Český hraný film 2, | ||
| + | 1930–1945, 1998, passim; Tomeš 1, s. 132. | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/270486 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Jitka Ludvová | ||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:78- Hudební interpret]] | [[Kategorie:78- Hudební interpret]] | ||
[[Kategorie:80- Mecenáš nebo organizátor hudebního života]] | [[Kategorie:80- Mecenáš nebo organizátor hudebního života]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1877]] | [[Kategorie:1877]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1952]] | [[Kategorie:1952]] | ||
[[Kategorie:Mnichovice]] | [[Kategorie:Mnichovice]] | ||
Aktuální verze z 5. 10. 2019, 12:30
| Jan BRANBERGER | |
 | |
| Narození | 18.11.1877 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 4.5.1952 |
| Místo úmrtí | Mnichovice u Prahy |
| Povolání |
78- Hudební interpret 80- Mecenáš nebo organizátor hudebního života |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 126 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42862 |
BRANBERGER, Jan, * 18. 11. 1877 Praha, † 4. 5. 1952 Mnichovice u Prahy, hudební pedagog, publicista, organizátor
Jeho otec byl sklenářem. 1897 B. maturoval na gymnáziu v Praze, 1905 promoval na filozofické fakultě pražské univerzity (PhDr., disertace Hudební estetika filosofa René Descartesa). 1900–02 studoval současně hru na varhany na pražské konzervatoři a 1904–06 vyučoval v hudební škole Adolfa Mikeše. Po kratším studijním pobytu v Berlíně přednášel od 1906 dějiny hudby na pražské konzervatoři, do 1918 byl také jejím tajemníkem. Byl manželem zpěvačky a učitelky zpěvu Doubravky, roz. Černochové (1885–1945). Po vzniku republiky organizačně zajišťoval zestátnění pražské konzervatoře (1919), zřízení konzervatoře v Brně a založení Hudební akademie v Bratislavě. Pak zůstal ve státní správě jako tajemník na ministerstvu školství a národní osvěty a 1922 jako přednosta hudebního oddělení ministerstva. 1924–38 se vrátil na konzervatoř jako administrativní správce, 1928 se stal profesorem estetiky na její mistrovské škole. Zastával veřejné funkce (člen státní zkušební komise pro zkoušky z hudby a státní komise pro autorské právo, předseda Mozartovy obce v ČSR) a účastnil se jako oficiální delegát a organizátor mezinárodních akcí (1920 a 1922 evropské konference o autorském právu, festivaly české hudby ve Varšavě 1928 a Bukurešti 1929, návštěva pražské konzervatoře v Rize a Varšavě 1929, pražské mezinárodní hudební festivaly 1924 a 1925 ad.). Dostal řadu zahraničních vyznamenání.
Od 1903 dopisoval do českých hudebních časopisů (Čas, Český lid, Dalibor, Hudební výchova, Radiojournal, Smetana, Tempo, Věstník Unie českých hudebníků). Jeho hudební zájmy byly široké. Vydal několik hudebnin, upravil hudbu pro čtyři filmy (K. H. Mácha a Filosofská historie, oba 1937; Bílá nemoc a Co se šeptá, režie Hugo Haas, oba 1938) a napsal jednu z nejpoužívanějších operních příruček Svět v opeře. Zajímal se o staré nástroje a podílel se na vzniku sdružení Pro arte antiqua. Studoval sociologické aspekty hudebního života a zaměstnanecké problémy uměleckých profesí. Byl vydavatelem několika hudebních ročenek a redaktorem významných kolektivních historických prací Hudba v Československu (in: Československá vlastivěda, 8. sv., Umění, 1935), Dějiny světové hudby slovem, obrazem a hudbou (1939). Jeho dějiny pražské konzervatoře, vydané česky a německy (1911), se staly základním zdrojem informací o tomto ústavu. Věnoval se zvláště Spolku pro pěstování písně, kde se významně uplatňovala i jeho manželka. Patřil k nejvlivnějším osobnostem hudebního života za první republiky, byl znám též jako odpůrce Janáčkův.
D: výběr: O hudbě Židů, 1904; Katechismus všeobecných dějin hudby 1–3, 1905, 1932; Rytmus a tón, 1900; Česká světská píseň lidová v 16. století, in: ČL 19, 1910, s. 257; Česká světská píseň lidová v 15. století, in: tamtéž 20, 1911, s. 18; K dějinám hudby na Slovensku, 1910; Konservatoř hudby v Praze (Das Konservatorium für Musik in Prag), 1911; Jak naslouchati hudbě, 1914; Svět v opeře (se Z. Münzerovou), 1. vyd. 1934; Čtvrtstoletí koncertů Spolku pro pěstování písně (se soupisem programů), 1935; O mechanické hudbě, 1938; Strom života, 1945 (vzpomínky na zemřelou manželku).
L: Počátky moravské lidové opery, in: Národní divadlo 16, 1909, s. 572n.; OSN 28, s. 130; OSND 1/2, s. 710; ČsB, série 6, 18. 2. 1937; A. Cmíral, Čtyřicet let práce, in: Hudební věstník 30, 1937, s. 195; Pazdírek, s. 103n.; M. Mayer, J. B., in: Hudební věstník 31, 1938, s. 15 (s přehledem činnosti); HS 1, s. 127n. (se soupisem článků v časopisech); Český hraný film 2, 1930–1945, 1998, passim; Tomeš 1, s. 132.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Jitka Ludvová
