Biografický slovník
BRANIŠ Josef 23.3.1853-25.12.1911: Porovnání verzí
(BRANIŠ_Josef_23.3.1853-25.12.1911) |
|||
| (Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Josef BRANIŠ | | jméno = Josef BRANIŠ | ||
| − | | obrázek = | + | | obrázek = Branis Josef portret.jpg |
| datum narození = 23.3.1853 | | datum narození = 23.3.1853 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Brandýs nad Labem |
| datum úmrtí = 25.12.1911 | | datum úmrtí = 25.12.1911 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Kladno |
| − | | povolání = 73- Uměnovědec nebo historik umění | + | | povolání = 73- Uměnovědec nebo historik umění<br />52- Archeolog |
| − | 52- Archeolog | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 136 |
| + | }} | ||
| + | |||
| + | '''BRANIŠ, Josef,''' ''* 23. 3. 1853 Brandýs nad Labem, † 25. 12. 1911 Kladno, historik umění'' | ||
| + | |||
| + | Vystudoval historii na pražské filozofické fakultě a 1876–86 | ||
| + | učil jako suplent na státní střední škole v Kutné Hoře, 1886 | ||
| + | až 1908 jako učitel na české reálce v Českých Budějovicích | ||
| + | a nakonec v Kladně, kde byl 1908–11 ředitelem státní reálky. | ||
| + | Jeho od studentských let trvající vztah k dějinám umění | ||
| + | se v kutnohorském prostředí (ve spolupráci s ředitelem školy | ||
| + | J. Zachem) změnil v trvalý zájem. V Českých Budějovicích | ||
| + | působil pak jako docent tohoto oboru na biskupském teologickém | ||
| + | ústavu (1893–1908) a od 1888 byl konzervátorem | ||
| + | státní památkové péče pro jihočeské okresy, od 1908 pro | ||
| + | okresy Kladno a Rakovník. Podnikal studijní cesty po střední | ||
| + | Evropě a Itálii. | ||
| + | |||
| + | První uměleckohistorickou studii uveřejnil 1880, často přispíval | ||
| + | do odborných i populárních časopisů. Věnoval se především | ||
| + | středověké architektuře (zejména Kutná Hora, Zlatá | ||
| + | Koruna) a uvedl do vědy pojem jihočeská gotika. V souvislosti | ||
| + | s úkoly památkové péče pracoval na soupisech památek | ||
| + | v jihočeských okresech. Zabýval se i archeologickými otázkami, | ||
| + | např. pravěkými a raně středověkými hradišti a jejich | ||
| + | vztahem k vrcholně středověkým hradům nebo počátky slovanského | ||
| + | osídlení jižních Čech. 1910 se stal členem I. třídy | ||
| + | ČAVU a jednatelem její Archeologické komise pro oblast své | ||
| + | působnosti. | ||
| + | |||
| + | B. vyrostl jako samouk-analytik z bohaté praktické znalosti | ||
| + | památek, avšak v regionální izolaci ztrácel schopnost dalšího | ||
| + | vývoje a celkově nepřekonal pozdně obrozenecký přístup | ||
| + | k českému umění. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Chrám sv. Barbory v Hoře Kutné, 1891; Dějiny středověkého umění | ||
| + | v Čechách 1–2, 1892, 1893; Katechismus dějin umění, 1896; Soupis památek | ||
| + | uměleckých a historických v politickém okrese českobudějovickém, | ||
| + | 1900; Svatá Koruna, 1907; Obrazy z dějin jihočeského umění, 1908; Staročeské | ||
| + | hrady, 1909; Osídlení Doudlebska, 1911. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' OSN 4, s. 578; 28, s. 130n.; Z. Wirth, O J. B., in: Časopis Společnosti | ||
| + | přátel starožitností českých 20, 1912, s. 1n. (s bibliografií); K. G. (K. Guth), | ||
| + | in: ČČH 18, 1912, s. 125; F. Benetka, J. B., in: XIII. výroční zpráva c. k. | ||
| + | vyšší reálky na Kladně za školní rok 1911–12, 1912 (s bibliografií); K. B. | ||
| + | Mádl, J. B., in: AČA 23, 1913, s. 123n.; F. Zuman, Konservátor J. B., in: | ||
| + | Naše Polabí 4, 1926–27, s. 35n.; K. Benda, J. B., in: Kapitoly z českého | ||
| + | dějepisu umění 1, 1986, s. 208n.; K. Sklenář, Biografický slovník českých, | ||
| + | moravských a slezských archeologů, 2005, s. 88. | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/261 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Karel Sklenář | ||
| + | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:73- Uměnovědec nebo historik umění]] | [[Kategorie:73- Uměnovědec nebo historik umění]] | ||
[[Kategorie:52- Archeolog]] | [[Kategorie:52- Archeolog]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1853]] | [[Kategorie:1853]] | ||
| + | [[Kategorie:Brandýs nad Labem]] | ||
[[Kategorie:1911]] | [[Kategorie:1911]] | ||
| + | [[Kategorie:Kladno]] | ||
Aktuální verze z 5. 10. 2019, 18:42
| Josef BRANIŠ | |
 | |
| Narození | 23.3.1853 |
|---|---|
| Místo narození | Brandýs nad Labem |
| Úmrtí | 25.12.1911 |
| Místo úmrtí | Kladno |
| Povolání |
73- Uměnovědec nebo historik umění 52- Archeolog |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 136 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42838 |
BRANIŠ, Josef, * 23. 3. 1853 Brandýs nad Labem, † 25. 12. 1911 Kladno, historik umění
Vystudoval historii na pražské filozofické fakultě a 1876–86 učil jako suplent na státní střední škole v Kutné Hoře, 1886 až 1908 jako učitel na české reálce v Českých Budějovicích a nakonec v Kladně, kde byl 1908–11 ředitelem státní reálky. Jeho od studentských let trvající vztah k dějinám umění se v kutnohorském prostředí (ve spolupráci s ředitelem školy J. Zachem) změnil v trvalý zájem. V Českých Budějovicích působil pak jako docent tohoto oboru na biskupském teologickém ústavu (1893–1908) a od 1888 byl konzervátorem státní památkové péče pro jihočeské okresy, od 1908 pro okresy Kladno a Rakovník. Podnikal studijní cesty po střední Evropě a Itálii.
První uměleckohistorickou studii uveřejnil 1880, často přispíval do odborných i populárních časopisů. Věnoval se především středověké architektuře (zejména Kutná Hora, Zlatá Koruna) a uvedl do vědy pojem jihočeská gotika. V souvislosti s úkoly památkové péče pracoval na soupisech památek v jihočeských okresech. Zabýval se i archeologickými otázkami, např. pravěkými a raně středověkými hradišti a jejich vztahem k vrcholně středověkým hradům nebo počátky slovanského osídlení jižních Čech. 1910 se stal členem I. třídy ČAVU a jednatelem její Archeologické komise pro oblast své působnosti.
B. vyrostl jako samouk-analytik z bohaté praktické znalosti památek, avšak v regionální izolaci ztrácel schopnost dalšího vývoje a celkově nepřekonal pozdně obrozenecký přístup k českému umění.
D: Chrám sv. Barbory v Hoře Kutné, 1891; Dějiny středověkého umění v Čechách 1–2, 1892, 1893; Katechismus dějin umění, 1896; Soupis památek uměleckých a historických v politickém okrese českobudějovickém, 1900; Svatá Koruna, 1907; Obrazy z dějin jihočeského umění, 1908; Staročeské hrady, 1909; Osídlení Doudlebska, 1911.
L: OSN 4, s. 578; 28, s. 130n.; Z. Wirth, O J. B., in: Časopis Společnosti přátel starožitností českých 20, 1912, s. 1n. (s bibliografií); K. G. (K. Guth), in: ČČH 18, 1912, s. 125; F. Benetka, J. B., in: XIII. výroční zpráva c. k. vyšší reálky na Kladně za školní rok 1911–12, 1912 (s bibliografií); K. B. Mádl, J. B., in: AČA 23, 1913, s. 123n.; F. Zuman, Konservátor J. B., in: Naše Polabí 4, 1926–27, s. 35n.; K. Benda, J. B., in: Kapitoly z českého dějepisu umění 1, 1986, s. 208n.; K. Sklenář, Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů, 2005, s. 88.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Karel Sklenář
