BRASS rodina v textilním průmyslu: Porovnání verzí

Aktuální verze z 9. 1. 2024, 08:12

BRASS rodina v textilním průmyslu
Narození	26.3.1819
Místo narození	Rheydt (Německo)
Úmrtí	11.7.1897
Místo úmrtí	Zábřeh
Povolání	33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu
Citace	Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 138-139
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42848

BRASS, rodina podnikatelů v textilním průmyslu

Nejstarší zmiňovaný představitel Wilhelm Engelbert B. (* 26. 3. 1819 Rheydt / Německo, † 11. 7. 1897 Zábřeh) pocházel z rodiny barvíře a u otce se tomuto řemeslu také vyučil. Pak navštěvoval pokračovací školy v Německu a 1849 založil s bratrem obchod s textilem v Langenbielau v Pruském Slezsku (dnes Bieława v Polsku). Společný obchod neprosperoval a B. přesídlil do moravského Uničova, kde zřídil barvírnu textilu. Město postrádalo železniční spojení a B. dal podnik 1856 přenést do Zábřehu, kde se stal společníkem majitele barvírny Julia Lensena a podílníkem firmy K. k. privilegierte Rothfärberei. Po smrti společníka 1870 získal jeho podíl ve firmě a 1872 založil další barvírnu v Dolním Údolí poblíž Varnsdorfu, 1876 přádelnu bavlny v Zábřehu a 1879 barvírnu v Częstochowé v dnešním Polsku. 1883 a 1889 rozšířil podnik o přádelny bavlny v Zábřehu. 1878 byla firma přejmenována na Wilhelm Brass und Söhne. Od 1886 B. provozoval řepný cukrovar v Mohelnici. Před první světovou válkou firma zaměstnávala na jeden a půl tisíce zaměstnanců, vyvážela bavlněné zboží nejen do celé habsburské monarchie, ale mj. i do Ameriky, Indie a do Egypta. Kromě podnikání B. působil od 1864 v obecní radě města Zábřehu a 1874–91 vykonával úřad starosty. Za zásluhy o obec obdržel 1885 čestné občanství. Od 1878 byl též členem OŽK v Olomouci.

První ze synů – Otto B. st. (* 22. 12. 1845 Rheydt / Německo, † 8. 3. 1909 Brno) – se 1876 stal provozním ředitelem firmy Wilhelm Brass und Söhne v Zábřehu. Dále se v Brně podílel na založení Deutsche Volksbank a předsedal její správní radě. V Zábřehu 1887 založil německý spořitelní a záloženský spolek. Od 1883 byl společníkem zábřežské slévárny a strojírny E. Lederer a spol. a od 1894 Schmeisserovy přádelny ve Vitošově u Šumperku spolu s mladšími bratry Gustavem a Hermannem. Jako předseda brněnské místní skupiny Bund der Deutschen Nordmährens a člen německé národní rady pro Moravu se aktivně podílel na německém nacionálním hnutí na Moravě.

Jeho mladší bratr Gustav B. st. (* 25. 3. 1851 Štíty u Šumperka, † 14. 7. 1922 Dolní Grund [nyní Dolní Podluží] u Varnsdorfu) působil 1872–1909 jako ředitel pobočného závodu firmy Wilhelm Brass und Söhne v Dolním Grundu. 1909 vybudoval vlastní textilní závod na stejném místě. Od 1894 byl spolu s bratry Ottou a Hermannem společníkem Schmeisserovy přádelny ve Vitošově u Šumperku.

Nejmladší z bratrů Hermann B. (* 5. 1. 1855 Březná u Šumperka, † 17. 10. 1938 Zábřeh) absolvoval německé gymnázium v Moravské Třebové a ve studiích pokračoval na švýcarských technikách ve Winterthuru a v Curychu. 1875 nastoupil do rodinné firmy v Zábřehu, od 1878 byl společníkem a po otcově smrti jejím šéfem. Spolu s bratry Ottou a Gustavem se stal 1894 společníkem Schmeisserovy přádelny ve Vitošově u Šumperku a 1888 továrny na kovové zboží L. Jánský v Zábřehu. 1904 založil spolu s L. Doczekalem elektrotechnickou továrnu v Mohelnici. K tomu se aktivně angažoval v německém nacionálním politickém hnutí a v komunální politice. 1880 spoluzaložil Deutscher Schulverein k podpoře německých menšinových škol na severní Moravě. 1886 zřídil Bund der Deutschen Nordmährens a do 1935 mu předsedal. Pracoval také ve spolku Deutscher Kulturverband. Zasloužil se o sjednocení regionálních svazů Němců v celostátní organizaci Bund der Deutschen a 1935–36 přijal funkci zástupce vedoucího. Dále byl připomínán jako komunální politik v Zábřehu: od osmdesátých let byl členem obecního výboru, 1900–18 členem obecní rady a do třicátých let členem městského zastupitelstva. Zasloužil se o postavení německého evangelického kostela, o založení německé průmyslové a dívčí školy a vystupoval proti postátnění českého gymnázia v Zábřehu. 1890 spoluzaložil německou nacionální stranu na Moravě. Za ni 1910–18 zasedal jako poslanec moravského zemského sněmu v Brně. 1902 byl zvolen do OŽK v Olomouci a 1905 se podílel i na tzv. moravském vyrovnání. 1907–18 byl členem panské sněmovny říšské rady ve Vídni, kde se zasloužil hlavně o vznik německé nacionální ústředny, jež měla určovat společnou politiku německých nacionálních stran v Předlitavsku. 1919 vybudoval obdobnou instituci v Praze. V meziválečném období přijal členství v Deutsche Nationalpartei a po 1933 v Sudetendeutsche Heimatsfront. Ke třetí generaci rodinného podnikání patřil syn Otty B. st., Richard B. (* 8. 9. 1877 Zábřeh, † 3. 10. 1966 Oldenburg / Německo). 1909 se stal společníkem firmy Wilhelm Brass und Söhne a zábřežskou továrnu cílevědomě spravoval. Byl členem OŽK v Opavě a do 1918 i Rakouské průmyslové a obchodní banky. 1902 spoluzaložil zábřežské noviny Deutsche Wacht. Byl rovněž kurátorem německé evangelické církve v Zábřehu a v rámci nekatolických církevních struktur zaujímal vysoké funkce i v rámci celých Sudet. 1938–45 byl starostou Zábřehu. Po 1945 byl odsunut do Německa, kde pracoval v sudetoněmeckém krajanském hnutí. Napsal vzpomínkovou knihu Familie Brass in Hohenstadt (Oldenburg, 1951).

Jeho mladší bratr Kurt B. (* 4. 10. 1880 Zábřeh, † 14. 4. 1964 Lindau / Německo) se po studiích věnoval vědecko-výzkumné práci v oboru chemie. Nejprve působil jako docent a pak profesor na technikách a na univerzitách v Mnichově, Stuttgartu a v Praze. Politicky se angažoval v Sudetendeutsche Partei, za kterou zasedal 1936–38 v senátu Republiky československé. Po druhé světové válce se stal profesorem chemické technologie na technické univerzitě v Lindau.

V rodinném podnikání se prosadili i synové Hermanna B. – Otto a Gustav. Otto B. ml. (* 31. 12. 1878 Zábřeh, † 16. 8. 1928 Mnichov / Německo) byl od mládí společníkem firmy Wilhelm Brass und Söhne. Angažoval se však i v německých obranných spolcích. Od 1904 byl předsedou Bund der Deutschen Nordmährens v Zábřehu a od 1908 náčelníkem Turnvereinu. 1919 spoluzaložil ústředí Deutscher Turnverein v Ústí nad Labem. Prosadil se i jako komunální politik: 1920–28 úřadoval jako náměstek starosty Zábřehu a předseda německého záloženského a spořitelního spolku. Kromě toho předsedal místní organizaci Deutsche Nationalpartei a působil v říšském vedení této strany. Jeho bratr Gustav B. ml. (* 9. 10. 1887 Zábřeh, † 12. 3. 1959 Mnichov / Německo) vystudoval techniku v německém Darmstadtu, kde získal titul ing. Stal se generálním zástupcem strojíren v Brně a angažoval se při zřizování nových strojírenských podniků v Rumunsku. 1935 přešel do Zábřehu, aby se podílel na vedení rodinných závodů. 1945 byl odsunut. Pak působil v krajanském sdružení Sudetendeutsche Landsmannschaft v Bavorsku.

L: Heller 4, s. 16; 1, 2. rozšíř. vyd. 1912, s. 29 a 118; BL 1, s. 135n.; MSA 39, 1975, s. 61n.; 88, 1987, s. 21; Kolář Elity, s. 25; Slezsko 11, s. 18n. (kde další literatura); Myška, s. 57n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Aleš Zářický