Biografický slovník
BRAUN Antonín 5.8.1709-11.2.1742: Porovnání verzí
(BRAUN_Antonín_5.8.1709-1742) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 5.8.1709 | | datum narození = 5.8.1709 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Mühlau bei Oetz (Rakousko) |
| − | | datum úmrtí = 1742 | + | | datum úmrtí = 11.2.1742 (datum pohřbu) |
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 75- Sochař nebo medailér | | povolání = 75- Sochař nebo medailér | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''BRAUN, Antonín,''' ''* 5. 8. 1709 Mühlau bei Oetz (Rakousko), † 11. 2. 1742 (datum pohřbu) Praha, sochař'' | ||
| + | |||
| + | Byl synovcem sochaře M. B. Brauna (1684–1738), u něhož | ||
| + | žil od 1718. Na konci dvacátých let, kdy strýc byl již vážně | ||
| + | nemocen, se B. stal pravděpodobně vedoucím dílny. 31. 3. | ||
| + | 1736 mu ji s polovinou bosovaných i voskovaných modelů | ||
| + | a rytin, uměleckých předmětů a grafických sborníků odkázal. | ||
| + | Podíl B. práce v dílně ve dvacátých letech není možné | ||
| + | s jistotou určit. Bezpečně jeho jsou jen dvě díla – rozsáhlá | ||
| + | výzdoba kostela sv. Mikuláše na Starém Městě pražském | ||
| + | (do 1735) a ''Kalvárie'' ve Sloupu u České Lípy (1740). Při práci | ||
| + | na těchto kostelních sochách vycházel B. ještě ze starých | ||
| + | dílenských schémat, ale zřejmě ztratily expresi. Velké sochy | ||
| + | ''sv. Vojtěcha'' a ''Prokopa'' při portálu jsou vlastně jen vysokými | ||
| + | reliéfy, výjimečně užil B. téměř žánrový motiv (mladík rozhazující | ||
| + | peníze a proti němu žebrák), zemští patroni na fasádě | ||
| + | v tradičním pojetí reprezentují „české nebe“, mdle působí | ||
| + | benediktinští světci v kupoli chrámu. Motiv alegorie ctností | ||
| + | použil B. do 1739 ještě třikrát, a to na průčelí hřbitovního | ||
| + | kostela ve Sloupu, na průčelích pražských kostelů sv. Jana Nepomuckého | ||
| + | na Skalce a sv. Karla Boromejského na Zderaze. | ||
| + | Výraznější melodičnost ukázal B. v řezbách oltáře ve Velké | ||
| + | Černoci (byl tam přenesen z pražského chrámu sv. Mikuláše) | ||
| + | a řezbě sv. Prokopa (dnes v Národní galerii v Praze). S největší | ||
| + | pravděpodobností lze B. připsat zásadní podíl na zakázkách | ||
| + | dílny pro výzdobu zámeckých parků z třicátých let | ||
| + | v Duchcově, Valči ad. Šlo však jen o napodobování módní | ||
| + | dekorativní plastiky francouzských zahrad, s níž se mohl B. | ||
| + | seznámit jen zprostředkovaně z rytin. Na Kalvárii ve Sloupu | ||
| + | je patrná slohová proměna opouštějící stará pohybová schémata, | ||
| + | která zdaleka ještě nedosáhla klasicistního klidu. Zdá | ||
| + | se, že B. se ocitl na rozhraní slohových epoch, ale překročit | ||
| + | mu je nedovolila předčasná smrt. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' E. Poche, Matyáš Bernard Braun, 1986, passim; Kilián Ignác Dientzenhofer | ||
| + | a umělci jeho okruhu. Katalog výstavy NG, 1989, s. 101n.; I. Kořán, | ||
| + | Braunové, 1999, s. 126n.; MČE 1, s. 554; Toman 1, s. 91. | ||
| + | |||
| + | Ivo Kořán | ||
| + | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]] | [[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1709]] | [[Kategorie:1709]] | ||
| + | [[Kategorie:Mühlau bei Oetz]] | ||
[[Kategorie:1742]] | [[Kategorie:1742]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 10. 12. 2016, 13:01
| Antonín BRAUN | |
 | |
| Narození | 5.8.1709 |
|---|---|
| Místo narození | Mühlau bei Oetz (Rakousko) |
| Úmrtí | 11.2.1742 (datum pohřbu) |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 75- Sochař nebo medailér |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42869 |
BRAUN, Antonín, * 5. 8. 1709 Mühlau bei Oetz (Rakousko), † 11. 2. 1742 (datum pohřbu) Praha, sochař
Byl synovcem sochaře M. B. Brauna (1684–1738), u něhož žil od 1718. Na konci dvacátých let, kdy strýc byl již vážně nemocen, se B. stal pravděpodobně vedoucím dílny. 31. 3. 1736 mu ji s polovinou bosovaných i voskovaných modelů a rytin, uměleckých předmětů a grafických sborníků odkázal. Podíl B. práce v dílně ve dvacátých letech není možné s jistotou určit. Bezpečně jeho jsou jen dvě díla – rozsáhlá výzdoba kostela sv. Mikuláše na Starém Městě pražském (do 1735) a Kalvárie ve Sloupu u České Lípy (1740). Při práci na těchto kostelních sochách vycházel B. ještě ze starých dílenských schémat, ale zřejmě ztratily expresi. Velké sochy sv. Vojtěcha a Prokopa při portálu jsou vlastně jen vysokými reliéfy, výjimečně užil B. téměř žánrový motiv (mladík rozhazující peníze a proti němu žebrák), zemští patroni na fasádě v tradičním pojetí reprezentují „české nebe“, mdle působí benediktinští světci v kupoli chrámu. Motiv alegorie ctností použil B. do 1739 ještě třikrát, a to na průčelí hřbitovního kostela ve Sloupu, na průčelích pražských kostelů sv. Jana Nepomuckého na Skalce a sv. Karla Boromejského na Zderaze. Výraznější melodičnost ukázal B. v řezbách oltáře ve Velké Černoci (byl tam přenesen z pražského chrámu sv. Mikuláše) a řezbě sv. Prokopa (dnes v Národní galerii v Praze). S největší pravděpodobností lze B. připsat zásadní podíl na zakázkách dílny pro výzdobu zámeckých parků z třicátých let v Duchcově, Valči ad. Šlo však jen o napodobování módní dekorativní plastiky francouzských zahrad, s níž se mohl B. seznámit jen zprostředkovaně z rytin. Na Kalvárii ve Sloupu je patrná slohová proměna opouštějící stará pohybová schémata, která zdaleka ještě nedosáhla klasicistního klidu. Zdá se, že B. se ocitl na rozhraní slohových epoch, ale překročit mu je nedovolila předčasná smrt.
L: E. Poche, Matyáš Bernard Braun, 1986, passim; Kilián Ignác Dientzenhofer a umělci jeho okruhu. Katalog výstavy NG, 1989, s. 101n.; I. Kořán, Braunové, 1999, s. 126n.; MČE 1, s. 554; Toman 1, s. 91.
Ivo Kořán
