BRAUN Josef 11.7.1864-28.8.1891: Porovnání verzí

Z Personal
m (Holoubková přesunul stránku BRAUN Josef 11.7.1864-1891 na BRAUN Josef 11.7.1864-28.8.1891 bez založení přesměrování)
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Josef BRAUN
 
| jméno = Josef BRAUN
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Braun Josef portret.PNG
 
| datum narození = 11.7.1864
 
| datum narození = 11.7.1864
 
| místo narození = Kutná Hora
 
| místo narození = Kutná Hora
 
| datum úmrtí = 28.8.1891
 
| datum úmrtí = 28.8.1891
 
| místo úmrtí = Kutná Hora
 
| místo úmrtí = Kutná Hora
| povolání = 61- Pedagog
+
| povolání = 61- Pedagog<br />63- Spisovatel
63- Spisovatel
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 143-144
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 5. 10. 2019, 17:53

Josef BRAUN
Narození 11.7.1864
Místo narození Kutná Hora
Úmrtí 28.8.1891
Místo úmrtí Kutná Hora
Povolání 61- Pedagog
63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 143-144
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42171

BRAUN, Josef, * 11. 7. 1864 Kutná Hora, † 28. 8. 1891 Kutná Hora, učitel, spisovatel

Otec byl pekařem. B. se vzdělával v rodišti, navštěvoval reálku a učitelský ústav, kde 1883 maturoval. Učitelskou dráhu zahájil v české škole spolku Komenský ve Vídni (1883–86), potom učil v obecní škole v Buštěhradě (1886–87) a od 1888 na Smíchově (Praha). Předepsané zkoušky k získání místa definitivního učitele složil 1890. V té době však už onemocněl tuberkulózou. 1890–91 se pokoušel léčit nejprve v Rožnově pod Radhoštěm, později v Gorici a v pruských lázních Görbersdorf (nyní Sokołowsko u Wałbrzychu, Polsko). Ozdravné pobyty mu však nepomohly. Vrátil se do rodiště, kde krátce poté zemřel.

B. se od svého vídeňského pobytu věnoval vedle učitelského povolání také žurnalistické a literární činnosti. Přispíval do Kutnohorských listů, Národních listů, Květů, Světozoru, Zlaté Prahy, Ruchu, do Pečírkova kalendáře, Nového kalendáře učitelského a do dalších periodik. Literárně se profiloval zejména jako prozaik. Napsal a publikoval sice i příležitostné verše (Proslov na oslavu otevření Národního divadla v Praze), byl však především autorem historických mravoučných povídek z doby husitské a pobělohorské. Při literárním zpracování tématu se snažil využívat archivní prameny. Vzorem mu byl Václav Beneš Třebízský. B. připravil (1884–89) k vydání jeho sebrané spisy a napsal jeho obsáhlý životopis (1889). B. věrnost dílu tohoto mistra hodnotili někteří literární historici jako epigonství (A. Novák). Část B. rukopisů vyšla až posmrtně (např. Boha i vlast, 1894; Dvě historické povídky, 1894; Vítův robenec, 1894). Některá díla podepisoval jako B.-Kutnohorský.

D: soupis in: LČL 1, s. 297.

L: OSN 4, s. 597, 28, s. 131; SDLČ, s. 397; LČL 1, s. 296n.; J. Šimek, K životopisu J. B., in: Časopis pro moderní filologii, 1918; F. V. Suk, Čtyřicáté výročí J. B., in: Naše kniha 12, 1931, s. 336n.; J. Drmolová, Cesty J. B. k tvorbě pro mládež, in: Jazyk a literatura, 1965.

P: pamětní deska na rodném domě (Komenského nám. čp. 72).

Pavla Vošahlíková