Biografický slovník
BREŠKO-BREŠKOVSKÁ Jekatěrina Konstantinovna 3.2.1844-12.9.1934: Porovnání verzí
(BRĚŠKO-BRĚŠKOVSKAJA_Jekatěrina_Konstantinovna_3.2.1844-12.9.1934) |
|||
| (Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| − | | jméno = Jekatěrina Konstantinovna | + | | jméno = Jekatěrina Konstantinovna BREŠKO-BREŠKOVSKÁ |
| − | | obrázek = | + | | obrázek = Bresko-Breskovska Jekaterina Konstantinovna portret.jpg |
| datum narození = 3.2.1844 | | datum narození = 3.2.1844 | ||
| − | | místo narození = Vitebsk | + | | místo narození = Vitebsk (Bělorusko) |
| datum úmrtí = 12.9.1934 | | datum úmrtí = 12.9.1934 | ||
| − | | místo úmrtí = Chvaly | + | | místo úmrtí = Chvaly (Praha) |
| povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | | povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 171 |
| + | }} | ||
| − | + | '''BREŠKO-BREŠKOVSKÁ, Jekatěrina Konstantinovna,''' ''* 3. 2. 1844 Vitebsk (Bělorusko), † 12. 9. 1934 Chvaly (Praha), politička'' | |
| + | |||
| + | Pocházela z bohaté šlechtické rodiny Verigových. V 60. letech | ||
| + | 19. století se nadchla pro myšlenku sociální, politické | ||
| + | a kulturní emancipace ruského rolnictva a na otcově panství | ||
| + | zřídila školu, v níž sama učila, a úvěrní spořitelní spolek, jeden | ||
| + | z prvních v Rusku. Počátkem 70. let se v Kyjevě stala | ||
| + | členkou revolučního narodnického kroužku a 1874 se účastnila | ||
| + | „pouti mezi lid“. Za proticarskou agitaci byla zatčena, | ||
| + | uvězněna v Petropavlovské pevnosti v Petrohradě a 1878 | ||
| + | vypovězena do Barguzinu u Bajkalského jezera, kde pak žila | ||
| + | 18 let ve vyhnanství. 1896 se vrátila do evropského Ruska, | ||
| + | znovu se zapojila do politického života, rozvinula agitační | ||
| + | a organizační činnost na ruském venkově a mezi mladou | ||
| + | generací ruské inteligence a 1902 se podílela na založení | ||
| + | strany socialistů – revolucionářů (eserů). 1903–04 podnikla | ||
| + | cesty do Rumunska, Rakouska-Uherska, Švýcarska a USA, | ||
| + | kde vzbudila ohlas přednáškami o situaci v Rusku. 1905–06 | ||
| + | se aktivně účastnila první ruské revoluce; 1907 byla zatčena | ||
| + | a odsouzena k doživotnímu vyhnanství na Sibiři. Po únorové | ||
| + | revoluci 1917 se vrátila do Petrohradu jako legendární „bábuška | ||
| + | ruské revoluce“. Podpořila Prozatímní vládu, zejména | ||
| + | A. F. Kerenského, jehož pokládala za svého žáka, a byla | ||
| + | zvolena poslankyní Ústavodárného národního shromáždění. | ||
| + | V listopadu 1917 se postavila proti bolševické revoluci, 1918 | ||
| + | se uchýlila do Povolží pod ochranu československých legií | ||
| + | a 1919 odjela do USA, odtud do Paříže a do Prahy; její zamýšlený | ||
| + | návrat do Ruska znemožnilo konečné vítězství bolševické | ||
| + | moci. 1924 se definitivně usadila v Československu, | ||
| + | kde s americkou pomocí zřídila dva internáty pro ruskou | ||
| + | mládež a ruskou tiskárnu na Podkarpatské Rusi. Soustředila | ||
| + | kolem sebe ruský eserský exil a navázala spolupráci s představiteli | ||
| + | československých sociálních demokratů a národních | ||
| + | socialistů. Poslední léta života prožila ve Chvalech u Prahy | ||
| + | (nyní Praha 20-Horní Počernice), kde byla také pochována. | ||
| + | Jejího pohřbu se zúčastnili vedoucí čeští socialističtí politici | ||
| + | a řada osobností ruského exilu v čele s A. F. Kerenským. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' OSND 1/2, s. 734n.; Tomeš 1, s. 138; Kdo byl kdo. Proslulí návštěvníci, | ||
| + | 2001, s. 93. | ||
| + | |||
| + | Josef Tomeš | ||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]] | [[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1844]] | [[Kategorie:1844]] | ||
[[Kategorie:Vitebsk]] | [[Kategorie:Vitebsk]] | ||
[[Kategorie:1934]] | [[Kategorie:1934]] | ||
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Praha]] |
Aktuální verze z 5. 10. 2019, 19:27
| Jekatěrina Konstantinovna BREŠKO-BREŠKOVSKÁ | |
 | |
| Narození | 3.2.1844 |
|---|---|
| Místo narození | Vitebsk (Bělorusko) |
| Úmrtí | 12.9.1934 |
| Místo úmrtí | Chvaly (Praha) |
| Povolání | 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 171 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41972 |
BREŠKO-BREŠKOVSKÁ, Jekatěrina Konstantinovna, * 3. 2. 1844 Vitebsk (Bělorusko), † 12. 9. 1934 Chvaly (Praha), politička
Pocházela z bohaté šlechtické rodiny Verigových. V 60. letech 19. století se nadchla pro myšlenku sociální, politické a kulturní emancipace ruského rolnictva a na otcově panství zřídila školu, v níž sama učila, a úvěrní spořitelní spolek, jeden z prvních v Rusku. Počátkem 70. let se v Kyjevě stala členkou revolučního narodnického kroužku a 1874 se účastnila „pouti mezi lid“. Za proticarskou agitaci byla zatčena, uvězněna v Petropavlovské pevnosti v Petrohradě a 1878 vypovězena do Barguzinu u Bajkalského jezera, kde pak žila 18 let ve vyhnanství. 1896 se vrátila do evropského Ruska, znovu se zapojila do politického života, rozvinula agitační a organizační činnost na ruském venkově a mezi mladou generací ruské inteligence a 1902 se podílela na založení strany socialistů – revolucionářů (eserů). 1903–04 podnikla cesty do Rumunska, Rakouska-Uherska, Švýcarska a USA, kde vzbudila ohlas přednáškami o situaci v Rusku. 1905–06 se aktivně účastnila první ruské revoluce; 1907 byla zatčena a odsouzena k doživotnímu vyhnanství na Sibiři. Po únorové revoluci 1917 se vrátila do Petrohradu jako legendární „bábuška ruské revoluce“. Podpořila Prozatímní vládu, zejména A. F. Kerenského, jehož pokládala za svého žáka, a byla zvolena poslankyní Ústavodárného národního shromáždění. V listopadu 1917 se postavila proti bolševické revoluci, 1918 se uchýlila do Povolží pod ochranu československých legií a 1919 odjela do USA, odtud do Paříže a do Prahy; její zamýšlený návrat do Ruska znemožnilo konečné vítězství bolševické moci. 1924 se definitivně usadila v Československu, kde s americkou pomocí zřídila dva internáty pro ruskou mládež a ruskou tiskárnu na Podkarpatské Rusi. Soustředila kolem sebe ruský eserský exil a navázala spolupráci s představiteli československých sociálních demokratů a národních socialistů. Poslední léta života prožila ve Chvalech u Prahy (nyní Praha 20-Horní Počernice), kde byla také pochována. Jejího pohřbu se zúčastnili vedoucí čeští socialističtí politici a řada osobností ruského exilu v čele s A. F. Kerenským.
L: OSND 1/2, s. 734n.; Tomeš 1, s. 138; Kdo byl kdo. Proslulí návštěvníci, 2001, s. 93.
Josef Tomeš
