Verze z 21. 1. 2019, 18:50, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

BREHMS Joan 5.7.1907-10.1.1995

Z Personal
Joan BREHMS
Narození 5.7.1907
Místo narození Libava (nyní Liepāja, Lotyšsko)
Úmrtí 10.1.1995
Místo úmrtí České Budějovice
Povolání

89- Průmyslový výtvarník 81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti

74- Architekt

BREHMS, Joan (vl. jm. Johann Heinrich Oskar Paul), * 5. 7. 1907 Libava (nyní Liepāja, Lotyšsko), † 10. 1. 1995 České Budějovice, scénograf, divadelní architekt

Narodil se v rodině lékaře. Školy navštěvoval v rodišti, od 1917 studoval v Petrohradě. V době Velké říjnové revoluce se vrátil přes Finsko do Libavy. Po maturitě v rodném Lotyšsku odjel studovat do Německa (1925), nejprve dějiny umění do Jeny, pak sochařství na uměleckou akademii v Erfurtu. Byl ovlivněn výmarským, resp. desavským Bauhausem, zejména přednáškami Waltra Gropia. 1927 vytvořil svou první samostatnou výpravu pro premiéru Wedekindova Probuzení jara v Městském divadle v Lübecku. V Berlíně se 1928 poprvé setkal s Maxem Reinhardtem. Téhož roku pobýval v Lotyšsku s vlastní divadelní skupinou. Po kratší studijní cestě v Německu se vrátil zpět do rodné země. Nastoupil jako asistent výtvarníka v Dramatickém divadle v Rize (1929–32). Od podzimu 1932 pracoval ve Vratislavi v divadle Deutsche Bühne, od 1935 jako výtvarník ve Slezském divadle v Brzegu, navštívil Rio de Janeiro, od 1937 byl scénografem v Městském divadle v Brandenburku. 1938 přesídlil zpět do Lotyšska a pracoval v Dramatickém divadle v Rize. 1939–43 působil ve funkci hlavního výtvarníka v Městském divadle v Bydhošti, pak přešel do Gdaňsku. Tam pracoval až do zavření všech divadel 1944. Poté pobýval na jižním Slovensku, dezertoval k Rudé armádě, stal se tlumočníkem a s Rudou armádou se dostal do Českých Budějovic. Už v květnu 1945 se objevil mezi jihočeskými divadelníky, kde setrval až do 1977.

Od 1945/46 byl výtvarníkem Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Jeho první inscenací byla 23. 6. 1945 Gorkého Vassa Železnovová. 1946 byl jmenován šéfem výpravy Jihočeského národního divadla. Od počátku kladl důraz na průzkum možností divadla v plenéru, v přírodním prostředí, a hledal harmonické včleňování novodobých divadelních prezentací do přírodního rámce. K významným B. divadelním výpravám patřilo nastudování Shakespearova Hamleta (1954). Jako divadelní architekt se zabýval především řešením divadelního prostoru. Jeho experimenty zahájily 9. 6. 1958 slavnou éru krumlovského otáčivého hlediště (točny) v přírodě inscenací G. Weisenborna Ztracená tvář aneb Lofter (v režii O. Haase), uskutečněnou v rámci III. Jihočeského divadelního festivalu. 1959 vypracoval tři modifikace řešení divadelního prostoru v Českém Krumlově, kdy pro Beethovenova Fidelia využil i zámecké nádvoří. Krumlovské otáčivé hlediště zdokonaloval i zvětšoval. 1963 bylo již schopno pojmout 620 diváků a mohly být inscenovány unikátní opery i zpěvohry. Od téhož roku se datuje využití Maškarního sálu krumlovského zámku jako scény arénového typu, 1965 aplikoval v podmínkách Rajské zahrady dominikánského kláštera v Českých Budějovicích kruhové divadlo s otáčivým jevištním středem, a to poprvé pro inscenaci Alfieriho hry Filip Španělský. Projekt kyvadlového divadelního zařízení, který B. zajistil světový věhlas, realizoval 1968 pro inscenaci Vrchlického Noci na Karlštejně na nádvoří hradu Karlštejn. B. tehdy experimentoval rovněž s tzv. polydimenzionálem, divadelním zařízením, které by spojovalo všechny známé divadelní formy od osového divadla k divadlu kruhovému, s otáčivým hledištěm i jevištěm v kruhu kolem, vše v rámci jedné inscenace. Tento B. projekt z roku 1969 zůstal jen v návrhové fázi. Jako divadlo s univerzálně otočným jevištěm i hledištěm byl patentován a publikován 1974. Provozní problém vzniklý při rekonstrukci Jihočeského divadla vyřešil B. 1977 zřízením „studiové scény“ ve staré budově. 1984 navrhl novou budovu Jihočeského divadla v Českých Budějovicích v návaznosti na návrhy z let 1955–65. Polydimenzionální mnohostranně funkční divadelní zařízení v uzavřené divadelní budově projektoval 1986. Jako ředitel scény Jihočeského divadla v Českých Budějovicích pracoval pohostinsky i na dalších scénách v Praze, Plzni, Ostravě, Brně, Pardubicích, Mostě, Ústí nad Labem, Karlových Varech, Teplicích, Jihlavě, Kladně, Uherském Hradišti či v Meiningen, Toruni, aj. V devadesátých letech pobýval v Benešově nad Černou. Patřil mezi nejlepší světové scénografy.

Své teoretické úvahy o scénografii publikoval v řadě domácích i zahraničních časopisů jako Acta scaenographica, Bühnentechnische Rundschau, Darstellung + Technik, Theatre Design and Technology, Zápisník Jihočeského divadla, Czechoslovak Life, Baumeister, Im Herzen Europas aj.

Od 1949 byl nositelem řady vyznamenání a cen, mimo jiné 1959 Rudého praporu Jihočeského divadla, 1969 státního vyznamenání Za vynikající práci, 1985 medaile II. stupně ONV Český Krumlov za budování okresu Český Krumlov a dalších.

D: souborné výstavy: 1955 České Budějovice; 1959 Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou; 1965 Dvacet let architektury a výtvarného umění v jižních Čechách, tamtéž; 1966 Scénografie tvůrčí skupiny Brno 65, zámek Český Krumlov; 1967 totéž, Gottwaldov a Praha; 1969 Krajské vlastivědné muzeum, České Budějovice; 1971, 1975 a 1979 Pražské quadriennale jevištního výtvarnictví a divadelní architektury; 1977 Dům umění, Opava; 1978 Jihočeské muzeum, České Budějovice; 1980 Dům umění města Brna a Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou; 1981 Dům umění, Opava; 1982 Scénografie Jihočeského divadla, klášter Zlatá Koruna; 1986 České Budějovice. Samostatné výstavy: 1966 Český Krumlov; 1970 Tábor; 1975 Český Krumlov; 1978 České Budějovice; 1987 Český Krumlov.

L: V. Jindra, Současná scénografie, 1982; J. Dvořák, J. B., 1987 (kde i soupis jevištního díla J. B.); Pražské quadriennale jevištního výtvarnictví a divadla, katalog Pražského quadriennale, 1975 (kde heslo J. B.); V. Ptáčková, Česká scénografie XX. století, 1982 (kde heslo J. B.); E. Kacetlová, Otevřený prostor studiové scény Jihočeského divadla, in: České divadlo 8, 1983, s. 159n.; V. Tašlová, Jevištní a kostýmní výtvarníci českých divadel, 1983, passim; L. Lajcha, Priestorové opusy J. B., in: Slovenské divadlo, 1986, č. 1, s. 17n.; Katalog k výstavě Český Krumlov 1987; ČBS, s. 66; SČSVU 1, s. 212; J. Hilmera, Česká divadelní architektura, 1999, passim; J. Šesták, Divadlo v přírodním prostoru, in: Disk, 2006 (heslo J. B.); Tomeš 1, s. 137.

Marcella Husová