Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky BREISKY Arthur Vincenc Josef 14.5.1885-10.7.1910

{{Infobox - osoba
| jméno = Arthur Vincenc Josef BREISKY
| obrázek = Breisky Arthur portret.jpg
| datum narození = 14.5.1885
| místo narození = Roudnice nad Labem
| datum úmrtí = 10.7.1910
| místo úmrtí = New York (USA)
| povolání = 63- Spisovatel<br />64- Překladatel

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 163-164
}}

'''BREISKY, Arthur Vincenc Josef,''' ''* 14. 5. 1885 Roudnice nad Labem, † 10. 7. 1910 New York (USA), prozaik, překladatel''

Jméno je nesprávně zčešťováno jako Artur Breiský. Jeho otec
byl spřízněný s gynekologem Augustem Breiským (1832 až
1889). B. studoval na reálce v Lounech, kde byl jeho třídním
profesorem Jindřich Vodák, ale v septimě byl nucen
za projevy vzpoury proti autoritě ze školy odejít. Pokoušel
se ve Slaném živit jako spisovatel z povolání. Tehdy navázal
autorskou spolupráci s dekadentní ''Moderní bibliotékou''
K. H. Hilara a Jarmila Krecara. Z finančních důvodů
se 1904 stal koncipistou celního úřadu v Teplicích, později
v Děčíně. Toto sociální postavení mu nevyhovovalo, čelil mu
mystifikací a artificielním životním programem. Zajížděl
do Prahy a Drážďan, v bohémských kruzích vystupoval jako
aristokrat zabývající se uměním. Byl vzácným typem českého
dandyho. Před dluhy a osobními problémy utekl na jaře
1910 do USA, kde zůstal bez prostředků. Zahynul jako zřízenec
výtahu v nemocnici pro německé emigranty, rozdrcen
ve výtahové šachtě. Časopis ''Kulturní tvorba'' uveřejnil 1964
polemiku mezi I. Růžičkou a P. H. Tomanem, zda lze B. ztotožnit
s německým spisovatelem píšícím pod pseudonymem
Bruno Traven, která vedla mj. i k potvrzení správnosti zpochybňovaných
údajů o jeho tragické smrti.

V nerozsáhlém B. díle vrcholí jedna z tendencí české dekadence
a individuální revolty vůči stávajícím poměrům:
tendence po překonání českého provincialismu integrální
kreativní činností, jež z roviny umění přesahuje do soukromého
života svého nositele. Inspiroval ho W. Pater, J. Barbey
d’Aurevilly, E. A. Poe a F. Nietzsche, psal esejistické prózy
jako imaginární psychologické portréty sobě blízkých historických
postav. Kniha ''Triumf zla'', publikovaná krátce před
odjezdem do USA, podává portréty císařů Tiberia a Nerona,
malíře A. Watteaua, lorda G. G. Byrona, Ch. Baudelaira a O. Wilda. B. v ní odvážně rehabilitoval homoerotismus
jako rovnoprávnou cestu k tvůrčímu výkonu a naplnění
životního smyslu. Toto dílo předznamenalo prózy M. Martena.
B. soustavně publikoval v ''Moderní revue'', z jeho pozůstalosti
vyšel soubor studií ''Střepy zrcadel'' (1928). Překládal
francouzské (A. Samain) a anglosaské (J. G. Huneker)
dekadenty, nejvýznamnější je překlad Stevensonova ''Klubu''
''sebevrahů'' (1909) se dvěma podvrženými vlastními povídkami
(samostatně ''Dvě novely'', 1927). Užíval rovněž pseudonym
Artur Pražský.

'''L:''' J. Karásek ze Lvovic, Tvůrcové a epigoni, 1927, s. 134n.; E. z Lešehradu,
Studie a vzpomínky, 1935, s. 81n.; P. Toman ml., A. B., in: Bibliofil 14,
1937, s. 141n.; K. Scheinpflug, Český Oskar Wilde, in: Nedělní České slovo
5. 1. 1941; J. Podroužek, Fragment zastřeného osudu, 1945, passim; V. Jirát,
Duch a tvar, 1967, s. 213n.; O. Bartoš, Lounsko v díle Karla Konráda a Konstantina
Biebla, 1960, s. 19; D. Holub, Doslov, in: A. B., Triumf zla, 1970;
J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 427;
LČL 1, s. 298 (kde bibliografie); MČE 1, s. 561; OSND 1/1, s. 731; Tomeš
1, s. 137; H. Bednaříková, Česká dekadence, 2000, s. 74n., 106n.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/34843 Bibliografie dějin Českých zemí]

Martin Kučera
      
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
[[Kategorie:64- Překladatel]]
[[Kategorie:1885]]
[[Kategorie:Roudnice nad Labem]]
[[Kategorie:1910]]
[[Kategorie:New York]]