BRENÍK Přemysl 23.9.1910-6.3.1988: Porovnání verzí

Aktuální verze z 5. 10. 2019, 19:24

Přemysl BRENÍK
Narození	23.9.1910
Místo narození	Nudvojovice u Turnova
Úmrtí	6.3.1988
Místo úmrtí	Praha
Povolání	28- Strojař nebo elektrotechnik
Citace	Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 169-170
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43639

BRENÍK, Přemysl, * 23. 9. 1910 Nudvojovice u Turnova, † 6. 3. 1988 Praha, strojírenský technik, pedagog

Pocházel z rodiny strojírenského technika. Po maturitě na reálce v Praze začal 1928 studovat strojní inženýrství na ČVUT v Praze, které 1933 ukončil. 1934 nastoupil jako praktikant konstrukce automobilů a leteckých motorů firmy Walter v pražských Jinonicích, již krátce poté však byl přijat jako asistent v Ústavu obráběcích strojů a obrábění na ČVUT Praha, kde pracoval pod vedením prof. O. Grössla. Současně se podílel na zkoušení a posuzování nových prototypů obráběcích strojů Škodových závodů v Plzni. Škodovy závody ho vyslaly 1937 a 1938 do Anglie, Francie, Skotska a Belgie na studium konstrukce a výroby obráběcích strojů u největších světových výrobců. Laboratorní zkoušky obrábění se staly základem B. disertační práce, kterou odevzdal 1939, ale její obhajobu znemožnila okupace a uzavření vysokých škol. V prosinci 1939 B. nastoupil do Škodových závodů v Plzni. Pracoval na výpočtech a projektech obráběcích strojů, poté byl pověřen vybudováním výpočtářské, zkušební, normalizační a patentové skupiny v konstrukci. Spolupracoval na zavedení regulačních komutátorových elektromotorů k plynulému řízení otáček a posuvů. Věnoval se výzkumu kluzných vlastností materiálů pro vodicí plochy obráběcích strojů. 1945 obhájil doktorskou disertační práci Jakost soustruženého povrchu při obrábění ocele rychlořezným nástrojem. 1946 ho v rámci reparací ministerstvo průmyslu jmenovalo vedoucím expertem pro převzetí majetku několika podniků v západním Německu. 1948 byl pověřen vedením vývojových konstrukcí těžkých obráběcích strojů, 1952 získal s kolektivem státní cenu. 1952–53 byl vedoucím technické konstrukce závodu Obráběcí stroje, pak byl povolán na ministerstvo těžkého strojírenství jako hlavní konstruktér. Od 1951 současně přednášel externě na Vysoké škole strojní a elektrotechnické v Plzni (nauka o obrábění a konstrukce obráběcích strojů). V červnu 1955 byl jmenován profesorem pro obor konstrukce obráběcích strojů a od září se stal prorektorem pro vědu a výzkum. 1956–66 zastával funkci rektora. 1956–66 vedl katedru konstrukce strojů, 1966–75 pak katedru výrobních strojů (od 1971 jako katedra teorie a stavby strojů). Byl dlouholetým členem vědecké rady školy a fakulty strojní. 1977 odešel do důchodu, až do 1987 však zůstal profesorem-konzultantem. 1952–56 byl stálým členem technické rady ministerstva těžkého strojírenství, řadu let pracoval v technicko-ekonomické radě Výzkumného ústavu obráběcích strojů a obrábění v Praze. Byl také členem státního výboru pro vysoké školy při ministerstvu školství a kultury, od 1934 Svazu inženýrů a architektů, od 1940 České matice technické. 1956 se stal zakládajícím členem Vědecko-technické společnosti pro strojnictví v plzeňské pobočce, 1957 členem ÚV strojnické společnosti a současně předsedou její odborné skupiny Obráběcí stroje. Získal několik státních vyznamenání.

D: Obráběcí stroje – základy konstrukce a výpočtů, 1970 (s J. Píčem); Technický průvodce – obráběcí stroje, 1978 (s J. Píčem a V. Vackem); Obráběcí stroje – konstrukce a výpočty, 1982 (s J. Píčem a kol.); Materiály používané v novodobé stavbě obráběcích strojů, in: Strojnický obzor 18, 1938, č. 10, s. 207n.; Zařízení pro soustružení rotačních elipsovitých i jiných dutin, in: tamtéž, č. 14, s. 283n.; Výroba tvrdých karbidických nástrojových slitin spékáním, in: tamtéž 19, 1939, č. 2, s. 28; Nástroje k obrábění tvrdých karbidických slitin, in: tamtéž, č. 6, s. 98n.; Lože soustruhů tvrzená plamenem, in: tamtéž 20, 1940, č. 6, s. 96n.; Jakost povrchu ocele soustružené rychlořezným nástrojem, in: tamtéž, č. 22, s. 356n.; Frézovací vyvrtávačky, in: tamtéž 23, 1943, č. 9, s. 145n.; Pohon a řízení moderních obráběcích strojů, in: Práce elektrotechniků, 1941, s. 75n.; Šetření barevnými kovy v konstrukci těžkých obráběcích strojů, in: Strojírenství 2, 1952, č. 5, s. 200n.; Typizace, pokrokový způsob práce ve vývojové konstrukci těžkých obráběcích strojů, in: tamtéž 3, 1953, č. 1, s. 59n.; Výzkum a nové vývojové směry v oboru těžkých obráběcích strojů (s A. Červeným a J. Kallábem), in: Strojnický sborník 2, 1953, s. 147n.

L: Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 101; Smělá cesta vyznamenaných pracovníků Závodů V. I. Lenina, in: Svět v obrazech, 1952, č. 26, s. 4; J. Hučka, Prof. dr. ing. P. B. – významný konstruktér obráběcích strojů a pedagog, in: Škodovák 1998, č. 36, 37, 38; Prof. Ing. Dr. P. B. (1910–1988), in: A. Hyna – T. Jílek – J. Slípka, Osobnosti plzeňského vysokého školství, 2001, s. 25.

P: Podnikový archiv Škoda Plzeň; Archiv Západočeské univerzity Plzeň.

Jan Hučka