Biografický slovník
BRESKA Alfons 13.7.1873-26.9.1946: Porovnání verzí
(BRESKA_Alfons_13.7.1873-26.9.1946) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 13.7.1873 | | datum narození = 13.7.1873 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Kladno |
| datum úmrtí = 26.9.1946 | | datum úmrtí = 26.9.1946 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 63- Spisovatel | | povolání = 63- Spisovatel | ||
64- Překladatel | 64- Překladatel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''BRESKA, Alfons,''' ''* 13. 7. 1873 Kladno, † 26. 9. 1946 Praha, básník, překladatel'' | ||
| + | |||
| + | Syn účetního továrny na dynamit. Ze sexty reálného gymnázia | ||
| + | nastoupil 1889 jako úředník nižší hodnostní třídy | ||
| + | u pražské poštovní služby. Dlouho pracoval na žižkovské | ||
| + | poště, od 1918 na ředitelství pošt v Jindřišské ulici na Novém | ||
| + | Městě pražském, 1920–25 jako pokladník, od 1925 byl | ||
| + | ve výslužbě. 1911 se jeho ženou stala žačka R. Jesenské, dekadentní | ||
| + | básnířka a překladatelka z francouzštiny Beatrice | ||
| + | Dřevikovská (1883–1960), nemanželská dcera učitelky, kterou | ||
| + | 1908 adoptovali manželé Mařákovi. | ||
| + | |||
| + | B. od zlomu 19. a 20. století uveřejňoval básně a překlady | ||
| + | poezie i prózy v ''Moderní revue''. Novoromantismu zůstal | ||
| + | jako jeho důsledný stoupenec věrný i ve změněných meziválečných | ||
| + | podmínkách. Ačkoli byl politicky konzervativní | ||
| + | a netajil se obdivem k aristokracii, stranickou příslušností | ||
| + | se nevázal a svou ženu podporoval v jejím obdivu k expresionistickému | ||
| + | herci a organizovanému komunistovi R. Tumovi. | ||
| + | Osobně blízcí mu byli A. Procházka a J. Karásek ze Lvovic. | ||
| + | Pro B. básně, formálně budující na prostředcích školy | ||
| + | J. Vrchlického, byla příznačná melancholie výrazu, pečlivá | ||
| + | práce s jazykem a monotónní melodika verše i obsahově mytické | ||
| + | a pohádkové motivy. B. dílem jako hledač nepolapitelné | ||
| + | krásy prochází bludný princ, jehož genotyp začíná u německých | ||
| + | konzervativních romantiků a vrcholí ve francouzském | ||
| + | symbolismu a v díle Zeyerově. Těmito vlivy jsou neseny sbírky | ||
| + | ''V zajetí trpaslíků'', ''Zlaté stíny'', ''Rytíř chiméry'' a ''Zrcadlení'', | ||
| + | zatímco veršované drama ''Hlasy v bouři'' stylově napodobovalo | ||
| + | J. Kvapila, orfický román ''Eurydiké'' pak Karáskovy prózy. | ||
| + | Myšlenkově krajně konzervativní byla dvojice legend psaných | ||
| + | blankversem ''Dvojí království'', novoparnasistní básnická | ||
| + | skladba ''Divoká labuť'' a zejména hrdinská poéma ''Napoleon''. | ||
| + | Jazyková preciznost B. se uplatnila v objevných překladech | ||
| + | z němčiny a francouzštiny, ojediněle italštiny, španělštiny | ||
| + | a polštiny (např. H. de Balzac, W. Hauff , M. Dauthendey, | ||
| + | H. von Hoffmannsthal, W. Seidel, E. Keyserling, dále v překladech | ||
| + | dramat C. Gozziho, P. Heyseho aj.). Vrcholem B. | ||
| + | překladatelské činnosti se staly výbor z Novalisovy tvorby | ||
| + | (1934) a antologie německého romantismu ''Modrá květina'' | ||
| + | (1935) a japonských haiku 17.–18. století ''Mléčná dráha'' | ||
| + | (1937). B. byl členem pařížské Balzacovy společnosti, členem | ||
| + | výboru Spolku českých spisovatelů Máj a vedoucím | ||
| + | knihovny Umělecké besedy. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' LČL 1, s. 300n. (kde bibliografie). | ||
| + | |||
| + | '''L:''' A. Dolenský, Kulturní adresář ČSR, 1936, s. 48; J. Vopravil, Slovník pseudonymů | ||
| + | v české a slovenské literatuře, 1973, s. 428; OSN 1/1, s. 733; KSN | ||
| + | 2, s. 102; SČL, s. 57n.; LČL 1, s. 300n. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' LA PNP, Praha; E. Bílková, A. B., 1998, edice inv. č. 894. | ||
| + | |||
| + | Martin Kučera | ||
| + | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
[[Kategorie:64- Překladatel]] | [[Kategorie:64- Překladatel]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1873]] | [[Kategorie:1873]] | ||
| + | [[Kategorie:Kladno]] | ||
[[Kategorie:1946]] | [[Kategorie:1946]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 18. 12. 2016, 17:24
| Alfons BRESKA | |
 | |
| Narození | 13.7.1873 |
|---|---|
| Místo narození | Kladno |
| Úmrtí | 26.9.1946 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
63- Spisovatel 64- Překladatel |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41969 |
BRESKA, Alfons, * 13. 7. 1873 Kladno, † 26. 9. 1946 Praha, básník, překladatel
Syn účetního továrny na dynamit. Ze sexty reálného gymnázia nastoupil 1889 jako úředník nižší hodnostní třídy u pražské poštovní služby. Dlouho pracoval na žižkovské poště, od 1918 na ředitelství pošt v Jindřišské ulici na Novém Městě pražském, 1920–25 jako pokladník, od 1925 byl ve výslužbě. 1911 se jeho ženou stala žačka R. Jesenské, dekadentní básnířka a překladatelka z francouzštiny Beatrice Dřevikovská (1883–1960), nemanželská dcera učitelky, kterou 1908 adoptovali manželé Mařákovi.
B. od zlomu 19. a 20. století uveřejňoval básně a překlady poezie i prózy v Moderní revue. Novoromantismu zůstal jako jeho důsledný stoupenec věrný i ve změněných meziválečných podmínkách. Ačkoli byl politicky konzervativní a netajil se obdivem k aristokracii, stranickou příslušností se nevázal a svou ženu podporoval v jejím obdivu k expresionistickému herci a organizovanému komunistovi R. Tumovi. Osobně blízcí mu byli A. Procházka a J. Karásek ze Lvovic. Pro B. básně, formálně budující na prostředcích školy J. Vrchlického, byla příznačná melancholie výrazu, pečlivá práce s jazykem a monotónní melodika verše i obsahově mytické a pohádkové motivy. B. dílem jako hledač nepolapitelné krásy prochází bludný princ, jehož genotyp začíná u německých konzervativních romantiků a vrcholí ve francouzském symbolismu a v díle Zeyerově. Těmito vlivy jsou neseny sbírky V zajetí trpaslíků, Zlaté stíny, Rytíř chiméry a Zrcadlení, zatímco veršované drama Hlasy v bouři stylově napodobovalo J. Kvapila, orfický román Eurydiké pak Karáskovy prózy. Myšlenkově krajně konzervativní byla dvojice legend psaných blankversem Dvojí království, novoparnasistní básnická skladba Divoká labuť a zejména hrdinská poéma Napoleon. Jazyková preciznost B. se uplatnila v objevných překladech z němčiny a francouzštiny, ojediněle italštiny, španělštiny a polštiny (např. H. de Balzac, W. Hauff , M. Dauthendey, H. von Hoffmannsthal, W. Seidel, E. Keyserling, dále v překladech dramat C. Gozziho, P. Heyseho aj.). Vrcholem B. překladatelské činnosti se staly výbor z Novalisovy tvorby (1934) a antologie německého romantismu Modrá květina (1935) a japonských haiku 17.–18. století Mléčná dráha (1937). B. byl členem pařížské Balzacovy společnosti, členem výboru Spolku českých spisovatelů Máj a vedoucím knihovny Umělecké besedy.
D: LČL 1, s. 300n. (kde bibliografie).
L: A. Dolenský, Kulturní adresář ČSR, 1936, s. 48; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 428; OSN 1/1, s. 733; KSN 2, s. 102; SČL, s. 57n.; LČL 1, s. 300n.
P: LA PNP, Praha; E. Bílková, A. B., 1998, edice inv. č. 894.
Martin Kučera
