StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie BRESKA Alfons 13.7.1873-26.9.1946

Alfons BRESKA
Narození	13.7.1873
Místo narození	Kladno
Úmrtí	26.9.1946
Místo úmrtí	Praha
Povolání	63- Spisovatel 64- Překladatel
Citace	Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 171
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41969

BRESKA, Alfons, * 13. 7. 1873 Kladno, † 26. 9. 1946 Praha, básník, překladatel

Syn účetního továrny na dynamit. Ze sexty reálného gymnázia nastoupil 1889 jako úředník nižší hodnostní třídy u pražské poštovní služby. Dlouho pracoval na žižkovské poště, od 1918 na ředitelství pošt v Jindřišské ulici na Novém Městě pražském, 1920–25 jako pokladník, od 1925 byl ve výslužbě. 1911 se jeho ženou stala žačka R. Jesenské, dekadentní básnířka a překladatelka z francouzštiny Beatrice Dřevikovská (1883–1960), nemanželská dcera učitelky, kterou 1908 adoptovali manželé Mařákovi.

B. od zlomu 19. a 20. století uveřejňoval básně a překlady poezie i prózy v Moderní revue. Novoromantismu zůstal jako jeho důsledný stoupenec věrný i ve změněných meziválečných podmínkách. Ačkoli byl politicky konzervativní a netajil se obdivem k aristokracii, stranickou příslušností se nevázal a svou ženu podporoval v jejím obdivu k expresionistickému herci a organizovanému komunistovi R. Tumovi. Osobně blízcí mu byli A. Procházka a J. Karásek ze Lvovic. Pro B. básně, formálně budující na prostředcích školy J. Vrchlického, byla příznačná melancholie výrazu, pečlivá práce s jazykem a monotónní melodika verše i obsahově mytické a pohádkové motivy. B. dílem jako hledač nepolapitelné krásy prochází bludný princ, jehož genotyp začíná u německých konzervativních romantiků a vrcholí ve francouzském symbolismu a v díle Zeyerově. Těmito vlivy jsou neseny sbírky V zajetí trpaslíků, Zlaté stíny, Rytíř chiméry a Zrcadlení, zatímco veršované drama Hlasy v bouři stylově napodobovalo J. Kvapila, orfický román Eurydiké pak Karáskovy prózy. Myšlenkově krajně konzervativní byla dvojice legend psaných blankversem Dvojí království, novoparnasistní básnická skladba Divoká labuť a zejména hrdinská poéma Napoleon. Jazyková preciznost B. se uplatnila v objevných překladech z němčiny a francouzštiny, ojediněle italštiny, španělštiny a polštiny (např. H. de Balzac, W. Hauff, M. Dauthendey, H. von Hoffmannsthal, W. Seidel, E. Keyserling, dále v překladech dramat C. Gozziho, P. Heyseho aj.). Vrcholem B. překladatelské činnosti se staly výbor z Novalisovy tvorby (1934) a antologie německého romantismu Modrá květina (1935) a japonských haiku 17.–18. století Mléčná dráha (1937). B. byl členem pařížské Balzacovy společnosti, členem výboru Spolku českých spisovatelů Máj a vedoucím knihovny Umělecké besedy.

D: LČL 1, s. 300n. (kde bibliografie).

L: A. Dolenský, Kulturní adresář ČSR, 1936, s. 48; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 428; OSN 1/1, s. 733; KSN 2, s. 102; SČL, s. 57n.; LČL 1, s. 300n.

P: LA PNP, Praha; E. Bílková, A. B., 1998, edice inv. č. 894.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera