Biografický slovník
BROŽÍK Karel 4.11.1881-20.6.1942: Porovnání verzí
(BROŽÍK_Karel_4.11.1881-30.11.1942) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 4.11.1881 | | datum narození = 4.11.1881 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Příkosice u Rokycan |
| − | | datum úmrtí = | + | | datum úmrtí = 20.6.1942 |
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Osvětim (Polsko) |
| povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | | povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''BROŽÍK, Karel,''' ''* 4. 11. 1881 Příkosice u Rokycan, † 20. 6. 1942 Osvětim (Polsko), odborový předák, novinář, politik'' | ||
| + | |||
| + | Původním povoláním horník; 1895–1900 pracoval na dole | ||
| + | Jan v Libušíně u Kladna. Od 1897 působil v hornických | ||
| + | odborech a v české sociálně demokratické straně, nejprve | ||
| + | na Kladensku, kde se v lednu 1900 podílel na organizaci | ||
| + | tříměsíční hornické stávky, později v severních Čechách | ||
| + | v Podkrušnohoří. 1900–02 byl administrátorem sociálně | ||
| + | demokratického listu ''Svoboda'' a 1902–04 úředníkem okresní | ||
| + | nemocenské pokladny v Kladně, 1904–06 redaktorem | ||
| + | hornického časopisu ''Na zdar'' v Trnovanech u Teplic, 1906 | ||
| + | až 1908 kladenské ''Svobody'' a 1908–16, resp. 1918–22 sociálně | ||
| + | demokratického politického týdeníku ''Severočeský dělník'' | ||
| + | v Teplicích. 1910 založil v Duchcově český (odborový) Svaz | ||
| + | horníků; s B. byl spjat rozvoj hornické odborové organizace | ||
| + | v Čechách. Ve své agitační a žurnalistické činnosti se angažoval | ||
| + | za zkrácení pracovní doby horníků a zlepšení hornického | ||
| + | pojištění v bratrských pokladnách, za samostatnost českých | ||
| + | odborů a práva českých menšin v poněmčeném pohraničí; | ||
| + | sváděl politické boje s německými sociálními demokraty | ||
| + | i s českými anarchokomunisty. Za první světové války | ||
| + | sloužil 1916–18 v rakousko-uherské armádě; na jaře 1918 | ||
| + | byl pro nemoc propuštěn do civilu. Po vzniku samostatného | ||
| + | Československa se počátkem listopadu 1918 stal spolu | ||
| + | s J. Asterem vedoucím představitelem Ústředního národního | ||
| + | výboru menšinového pro severní Čechy. 1922 přesídlil | ||
| + | z Teplic do Prahy. 1919–39 předsedal Svazu horníků (a koalovaných | ||
| + | svazů hornických) v ČSR a Ústředí hornických revírních | ||
| + | rad, byl členem exekutivy Mezinárodní unie horníků | ||
| + | v Londýně, 1927–39 místopředsedou Odborového sdružení | ||
| + | československého. 1918−20 členem Revolučního národního | ||
| + | shromáždění, 1920–39 poslancem Národního shromáždění; | ||
| + | 1921–27 předsedou sociálně politického výboru poslanecké | ||
| + | sněmovny. Významně se podílel na přípravě a prosazení | ||
| + | zákona o závodních a revírních radách v hornictví (25. 2. | ||
| + | 1920), zákona o bratrských pokladnách (1922) i dalších | ||
| + | sociálních zákonů z počátečního období ČSR; náležel k zastáncům | ||
| + | zestátnění uhelných a rudných dolů. 6. 5. 1941 byl | ||
| + | spolu s mnoha dalšími vůdci československé sociální demokracie | ||
| + | zatčen gestapem, vězněn na Pankráci a v terezínské | ||
| + | Malé pevnosti, poté transportován do koncentračního tábora | ||
| + | v Osvětimi, kde zahynul. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' OSND 1/2, s. 763n.; J. Dundr – J. Filipínský (ed.), Padlým hrdinům. | ||
| + | Památník obětí československé sociální demokracie v osvobozeneckém boji | ||
| + | 1939–1945, 1947, s. 43; J. Tomeš, Průkopníci a pokračovatelé. Osobnosti | ||
| + | v dějinách české sociální demokracie 1878–2005, 2005, s. 38. | ||
| + | |||
| + | Josef Tomeš | ||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]] | [[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1881]] | [[Kategorie:1881]] | ||
| + | [[Kategorie:Příkosice]] | ||
[[Kategorie:1942]] | [[Kategorie:1942]] | ||
| + | [[Kategorie:Osvětim]] | ||
Verze z 29. 12. 2016, 19:48
| Karel BROŽÍK | |
 | |
| Narození | 4.11.1881 |
|---|---|
| Místo narození | Příkosice u Rokycan |
| Úmrtí | 20.6.1942 |
| Místo úmrtí | Osvětim (Polsko) |
| Povolání | 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42118 |
BROŽÍK, Karel, * 4. 11. 1881 Příkosice u Rokycan, † 20. 6. 1942 Osvětim (Polsko), odborový předák, novinář, politik
Původním povoláním horník; 1895–1900 pracoval na dole Jan v Libušíně u Kladna. Od 1897 působil v hornických odborech a v české sociálně demokratické straně, nejprve na Kladensku, kde se v lednu 1900 podílel na organizaci tříměsíční hornické stávky, později v severních Čechách v Podkrušnohoří. 1900–02 byl administrátorem sociálně demokratického listu Svoboda a 1902–04 úředníkem okresní nemocenské pokladny v Kladně, 1904–06 redaktorem hornického časopisu Na zdar v Trnovanech u Teplic, 1906 až 1908 kladenské Svobody a 1908–16, resp. 1918–22 sociálně demokratického politického týdeníku Severočeský dělník v Teplicích. 1910 založil v Duchcově český (odborový) Svaz horníků; s B. byl spjat rozvoj hornické odborové organizace v Čechách. Ve své agitační a žurnalistické činnosti se angažoval za zkrácení pracovní doby horníků a zlepšení hornického pojištění v bratrských pokladnách, za samostatnost českých odborů a práva českých menšin v poněmčeném pohraničí; sváděl politické boje s německými sociálními demokraty i s českými anarchokomunisty. Za první světové války sloužil 1916–18 v rakousko-uherské armádě; na jaře 1918 byl pro nemoc propuštěn do civilu. Po vzniku samostatného Československa se počátkem listopadu 1918 stal spolu s J. Asterem vedoucím představitelem Ústředního národního výboru menšinového pro severní Čechy. 1922 přesídlil z Teplic do Prahy. 1919–39 předsedal Svazu horníků (a koalovaných svazů hornických) v ČSR a Ústředí hornických revírních rad, byl členem exekutivy Mezinárodní unie horníků v Londýně, 1927–39 místopředsedou Odborového sdružení československého. 1918−20 členem Revolučního národního shromáždění, 1920–39 poslancem Národního shromáždění; 1921–27 předsedou sociálně politického výboru poslanecké sněmovny. Významně se podílel na přípravě a prosazení zákona o závodních a revírních radách v hornictví (25. 2. 1920), zákona o bratrských pokladnách (1922) i dalších sociálních zákonů z počátečního období ČSR; náležel k zastáncům zestátnění uhelných a rudných dolů. 6. 5. 1941 byl spolu s mnoha dalšími vůdci československé sociální demokracie zatčen gestapem, vězněn na Pankráci a v terezínské Malé pevnosti, poté transportován do koncentračního tábora v Osvětimi, kde zahynul.
L: OSND 1/2, s. 763n.; J. Dundr – J. Filipínský (ed.), Padlým hrdinům. Památník obětí československé sociální demokracie v osvobozeneckém boji 1939–1945, 1947, s. 43; J. Tomeš, Průkopníci a pokračovatelé. Osobnosti v dějinách české sociální demokracie 1878–2005, 2005, s. 38.
Josef Tomeš
