BROŽEK Artur 30.3.1882-8.11.1934: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 8.11.1934
 
| datum úmrtí = 8.11.1934
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 6- Botanik
+
| povolání = 6- Botanik<br />61- Pedagog
61- Pedagog
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 210
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 7. 10. 2019, 16:31

Artur BROŽEK
Narození 30.3.1882
Místo narození Třeboň
Úmrtí 8.11.1934
Místo úmrtí Praha
Povolání 6- Botanik
61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 210
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42112

BROŽEK, Artur, * 30. 3. 1882 Třeboň, † 8. 11. 1934 Praha, biolog, genetik, pedagog

Narodil se jako jediný syn v rodině třeboňského berního adjunkta Hypolita B. Po smrti otce ho nejprve vychovávala matka, později dědeček, učitel Kašpar Loula, který v něm vzbudil zájem o hudbu a o přírodu, zejména o rostliny. Gymnázium začal navštěvovat v Třeboni, ale po roce se spolu s dědečkem přestěhoval k matce do Prahy a 1900 tam maturoval na gymnáziu v Žitné ulici. Již jako student se zajímal o mineralogii, zoologii a botaniku. Na pražské univerzitě vystudoval přírodní vědy, matematiku a fyziku, 1907 dosáhl hodnosti PhDr. Stal se středoškolským profesorem v Praze, poté v Roudnici a Čáslavi. Do Prahy se vrátil 1911 a začal se intenzivněji věnovat vědecké práci. Jako biolog a matematik se od 1904 zabýval variační statistikou, výsledky publikoval ve Věstníku KČSN. Záhy se stal průkopníkem užití matematiky v biologii. Už v době čáslavského pobytu dospěl k přesvědčení, že otázky variability nemůže řešit pouze sama biometrika, ale že musí být zkoumány spolu s dědičností současně také na rostlinných kulturách. Po poradě s prof. B. Němcem se rozhodl experimentovat na rostlinném materiálu, a to na rostlině z čeledi krtičníkovitých – kejklířce (Mimulus L.). Pokusy prováděl třiadvacet let na rozsáhlé kultuře kejklířky v zahradě Ústavu pro fysiologii rostlin. Zjištěné údaje pečlivě protokoloval a výsledky publikoval doma i v cizině. 1920 se B. v Němcově Ústavu pro anatomii a fyziologii rostlin na univerzitě habilitoval pro obor genetiky, 1927 se stal mimořádným a 1934 řádným profesorem. 1924–25 byl na studijním pobytu v USA u známého genetika Th. H. Morgana a navázal úzkou spolupráci s řadou amerických biologů. Jako pokračovatel J. G. Mendela se B. věnoval genetice a vyzdvihoval její ušlechtilé cíle. Teoreticky zkoumal biologický pojem plemene. K nauce o zlepšování dědičného základu a vývoje (eugenice) se přihlásil v knize Zušlechtění lidstva (1922). Jednoznačně však odmítl rasistické teorie hlásané německými nacistickými kruhy. Začal se též zabývat cytologií ve vztahu k dědičnosti u rostlin, živočichů i u člověka. 1930 vyšla v nakladatelství Aventinum jeho významná učebnice Nauka o dědičnosti. Začátkem roku 1934 získal pokusný pozemek na Malé Straně při Lobkovické zahradě, jehož uspořádání věnoval až do konce života mnoho úsilí.

B. se angažoval také v řadě odborných institucí. 1900 vstoupil do Klubu přírodovědeckého v Praze, na období 1914–17 byl zvolen jeho starostou a 1915 jmenován jeho čestným členem. Od 1905 působil v České společnosti entomologické, na jejíchž schůzích 1905–19 přednášel, např. 1917 měl významnou přednášku o dědičnosti a variabilitě u hmyzu. 1934 se stal mimořádným členem České akademie věd a umění, členem Masarykovy akademie práce a Československé společnosti eugenické. V zahraničí přijal členství v American Genetic Association ve Washingtonu. Zanechal 78 odborných a populárních pojednání, z nichž nejvýznamnější popisovaly pokusy s kejklířkami; dosažené výsledky dosud neztratily důležitost pro vývoj genetiky i praktické pěstitelství.

D: soupis in: B. Němec, A. B., 1935, s. 32n.

L: B. Němec, c. d., passim; nekrolog in: Věda přírodní 15, 1934, s. 313n.; Vesmír 13, 1934/35, s. 111; A. B., in: tamtéž 55, 1976, s. 122; Živa 27, 1979, s. 140n.; ČBS, s. 69; Koleška 1, s. 17; Tomeš 1, s. 144.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Zdeněk Koleška