BROCK Robert 27.5.1905-2.12.1979: Porovnání verzí
(BROCK_Robert_27.5.1905-2.12.1979) |
|||
Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
− | + | '''BROCK, Robert,''' ''* 27. 5. 1905 Rakovník, † 2. 12. 1979 Praha, dirigent, hudební pedagog'' | |
+ | |||
+ | Po studiu na reálce v Rakovníku (do 1923) absolvoval | ||
+ | pražskou konzervatoř v oboru dirigování u Václava Talicha | ||
+ | a Pavla Dědečka (1927). Zapsal se i na pražskou univerzitu, | ||
+ | studium hudební vědy však nedokončil. Působil jako | ||
+ | korepetitor v Městské opeře v Bernu (1928/29), dirigent | ||
+ | Městského divadla v Rostocku (1930) a Městské opery | ||
+ | v Brémách (do 1933). Z rasových důvodů musel opustit Německo | ||
+ | a 1933–35 působil jako dirigent pražského Osvobozeného | ||
+ | divadla. 1936–38 vedl v tehdejším Sovětském svazu | ||
+ | filharmonii v Charkově a rozhlas v Archangelsku. Během | ||
+ | protektorátu byl zbaven možnosti uměleckého uplatnění | ||
+ | a deportován do ghetta Terezín. Po zařazení K. Ančerla | ||
+ | do transportu dirigoval vězeňský orchestr a komponoval | ||
+ | i hudbu ke Karafiátovým ''Broučkům''. Kromě toho nastudoval | ||
+ | symfonie A. Dvořáka, skladby B. Martinů, J. Suka | ||
+ | a J. Offenbacha. Po osvobození se stal dirigentem Zemského | ||
+ | národního divadla v Brně (1945–47), v sezoně 1947/48 byl | ||
+ | šéfem Velké opery 5. května v Praze, 1948–69 pak dirigentem | ||
+ | opery Národního divadla. Od 1948 vyučoval dirigování | ||
+ | na pražské AMU. Jeho prvním zatím zjištěným dirigentským | ||
+ | vystoupením v divadle bylo řízení premiéry hry E. F. Buriana | ||
+ | ''Mistr Ipokras, mastičkář drkolenský'' (Dada, Na Slupi 23. 5. | ||
+ | 1928), předtím dirigoval i ve Švandově divadle. Po návratu | ||
+ | z Německa zůstal B. v okruhu české avantgardy, navázal | ||
+ | kontakt s hudební skupinou Mánesa, jejíž člen Jaroslav Ježek | ||
+ | mu nabídl místo dirigenta v Osvobozeném divadle (počínaje | ||
+ | hrou ''Slaměný klobouk'', 1933); ve spolku Přítomnost 1935 | ||
+ | řídil premiéru Ježkova ''Malého baletu''. Do tehdejšího SSSR | ||
+ | ho přivedla především možnost pracovního uplatnění, která | ||
+ | v Praze chyběla. V terezínském ghettu se účastnil kulturního | ||
+ | dění, na jaře 1945 s Hanušem Theinem sestavil a instrumentoval | ||
+ | směs národních písní ke koncertnímu dětskému provedení | ||
+ | Karafiátových ''Broučků''. Po válce se o brněnský operní | ||
+ | repertoár dělil s Antonínem Balatkou a Bohumilem Liškou. | ||
+ | Jeho první premiérou byla v říjnu 1945 Janáčkova opera ''Její | ||
+ | pastorkyně'', později nastudoval vedle běžného repertoáru též | ||
+ | operu G. B. Pergolesiho ''Služka paní'' a dílo B. Brittena ''Peter'' | ||
+ | ''Grimes''. Po spíše epizodním působení v pražské Velké opeře | ||
+ | 5. května připravil v Národním divadle 25 premiérových | ||
+ | večerů, mezi nimiž byl hojně zastoupen český a slovenský | ||
+ | repertoár (L. Janáček; O. Zich, ''Malířský nápad''; O. Ostrčil, ''Poupě''; R. Karel, ''Tři zlaté vlasy děda Vševěda'', vše 1948/49; | ||
+ | J. Cikker, ''Beg Bajazid'', 1957/58; B. Martinů, ''Veselohra'' | ||
+ | ''na mostě'', 1961/62; I. Krejčí, ''Pozdvižení v Efesu'', 1962/63) | ||
+ | a nová nastudování děl z repertoáru předklasické doby (G. F. | ||
+ | Händel, Ch. W. Gluck). Jeho výkony byly vždy připraveny | ||
+ | odpovědně a s mimořádnou svědomitostí. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' překlady libret do němčiny: K. Sabina, Prodaná nevěsta, hudba B. Smetana | ||
+ | (úprava překladu Friedricha Adlera z 1928), 1953; J. Kvapil, Rusalka, hudba | ||
+ | A. Dvořák, 1960; M. Neklanová, Žvanivý slimejš, hudba Jiří Pauer, 1963. | ||
+ | Gramofonová nahrávka: V + W, Osvobozené divadlo III (reedice nahrávky | ||
+ | písniček Ježkova orchestru z roku 1934, dir. R. B., Supraphon), 1994. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Pazdírek, s. 110; HS 1, s. 135; Postavy brněnského jeviště 1, 1979, | ||
+ | s. 467; V. Holzknecht, Jaroslav Ježek a Osvobozené divadlo, 1957, s. 344; | ||
+ | M. Obst – A. Scherl, K dějinám české divadelní avantgardy, 1962, s. 302; | ||
+ | V. Holzknecht, Hudební skupina Mánesa, 1968, s. 38n., 186, 285; Almanach: | ||
+ | 90 let stálého českého divadla v Brně 1884–1974, 1974, sv. 2, soupis | ||
+ | repertoáru, s. 143n.; L. Vrkočová, Hudba terezínského ghetta, in: Jazzpetit | ||
+ | 8, 1981, s. 30; M. Kuna, Hudba na hranici života, 1990, s. 226, 241; http:// | ||
+ | archiv.narodni-divadlo.cz/ (soupis premiér v ND). | ||
+ | |||
+ | Jitka Ludvová | ||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:78- Hudební interpret]] | [[Kategorie:78- Hudební interpret]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1905]] | [[Kategorie:1905]] | ||
[[Kategorie:Rakovník]] | [[Kategorie:Rakovník]] | ||
[[Kategorie:1979]] | [[Kategorie:1979]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 23. 12. 2016, 17:56
Robert BROCK | |
Narození | 27.5.1905 |
---|---|
Místo narození | Rakovník |
Úmrtí | 2.12.1979 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 78- Hudební interpret |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42030 |
BROCK, Robert, * 27. 5. 1905 Rakovník, † 2. 12. 1979 Praha, dirigent, hudební pedagog
Po studiu na reálce v Rakovníku (do 1923) absolvoval pražskou konzervatoř v oboru dirigování u Václava Talicha a Pavla Dědečka (1927). Zapsal se i na pražskou univerzitu, studium hudební vědy však nedokončil. Působil jako korepetitor v Městské opeře v Bernu (1928/29), dirigent Městského divadla v Rostocku (1930) a Městské opery v Brémách (do 1933). Z rasových důvodů musel opustit Německo a 1933–35 působil jako dirigent pražského Osvobozeného divadla. 1936–38 vedl v tehdejším Sovětském svazu filharmonii v Charkově a rozhlas v Archangelsku. Během protektorátu byl zbaven možnosti uměleckého uplatnění a deportován do ghetta Terezín. Po zařazení K. Ančerla do transportu dirigoval vězeňský orchestr a komponoval i hudbu ke Karafiátovým Broučkům. Kromě toho nastudoval symfonie A. Dvořáka, skladby B. Martinů, J. Suka a J. Offenbacha. Po osvobození se stal dirigentem Zemského národního divadla v Brně (1945–47), v sezoně 1947/48 byl šéfem Velké opery 5. května v Praze, 1948–69 pak dirigentem opery Národního divadla. Od 1948 vyučoval dirigování na pražské AMU. Jeho prvním zatím zjištěným dirigentským vystoupením v divadle bylo řízení premiéry hry E. F. Buriana Mistr Ipokras, mastičkář drkolenský (Dada, Na Slupi 23. 5. 1928), předtím dirigoval i ve Švandově divadle. Po návratu z Německa zůstal B. v okruhu české avantgardy, navázal kontakt s hudební skupinou Mánesa, jejíž člen Jaroslav Ježek mu nabídl místo dirigenta v Osvobozeném divadle (počínaje hrou Slaměný klobouk, 1933); ve spolku Přítomnost 1935 řídil premiéru Ježkova Malého baletu. Do tehdejšího SSSR ho přivedla především možnost pracovního uplatnění, která v Praze chyběla. V terezínském ghettu se účastnil kulturního dění, na jaře 1945 s Hanušem Theinem sestavil a instrumentoval směs národních písní ke koncertnímu dětskému provedení Karafiátových Broučků. Po válce se o brněnský operní repertoár dělil s Antonínem Balatkou a Bohumilem Liškou. Jeho první premiérou byla v říjnu 1945 Janáčkova opera Její pastorkyně, později nastudoval vedle běžného repertoáru též operu G. B. Pergolesiho Služka paní a dílo B. Brittena Peter Grimes. Po spíše epizodním působení v pražské Velké opeře 5. května připravil v Národním divadle 25 premiérových večerů, mezi nimiž byl hojně zastoupen český a slovenský repertoár (L. Janáček; O. Zich, Malířský nápad; O. Ostrčil, Poupě; R. Karel, Tři zlaté vlasy děda Vševěda, vše 1948/49; J. Cikker, Beg Bajazid, 1957/58; B. Martinů, Veselohra na mostě, 1961/62; I. Krejčí, Pozdvižení v Efesu, 1962/63) a nová nastudování děl z repertoáru předklasické doby (G. F. Händel, Ch. W. Gluck). Jeho výkony byly vždy připraveny odpovědně a s mimořádnou svědomitostí.
D: překlady libret do němčiny: K. Sabina, Prodaná nevěsta, hudba B. Smetana (úprava překladu Friedricha Adlera z 1928), 1953; J. Kvapil, Rusalka, hudba A. Dvořák, 1960; M. Neklanová, Žvanivý slimejš, hudba Jiří Pauer, 1963. Gramofonová nahrávka: V + W, Osvobozené divadlo III (reedice nahrávky písniček Ježkova orchestru z roku 1934, dir. R. B., Supraphon), 1994.
L: Pazdírek, s. 110; HS 1, s. 135; Postavy brněnského jeviště 1, 1979, s. 467; V. Holzknecht, Jaroslav Ježek a Osvobozené divadlo, 1957, s. 344; M. Obst – A. Scherl, K dějinám české divadelní avantgardy, 1962, s. 302; V. Holzknecht, Hudební skupina Mánesa, 1968, s. 38n., 186, 285; Almanach: 90 let stálého českého divadla v Brně 1884–1974, 1974, sv. 2, soupis repertoáru, s. 143n.; L. Vrkočová, Hudba terezínského ghetta, in: Jazzpetit 8, 1981, s. 30; M. Kuna, Hudba na hranici života, 1990, s. 226, 241; http:// archiv.narodni-divadlo.cz/ (soupis premiér v ND).
Jitka Ludvová