Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky BRODY Andrej 2.7.1895-1945/1946

{{Infobox - osoba
| jméno = Andrej BRODY
| obrázek = Brody Andrej portret.jpg
| datum narození = 2.7.1895
| místo narození = Kivjažď u Iršavy (nyní Kamjanske, Ukrajina)
| datum úmrtí = 1945/1946
| místo úmrtí = Užhorod (Ukrajina)
| povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
61- Pedagog
68- Redaktor nebo žurnalista

| jiná jména = 
}}

'''BRODY, Andrej,''' ''* 2. 7. 1895 Kivjažď u Iršavy (nyní Kamjanske, Ukrajina), † ? 1945 nebo 1946 Užhorod (Ukrajina), rusínský politik, novinář''

Pocházel z početné rolnické rodiny na Podkarpatské Rusi,
její příjmení původně znělo Brodij. Nesprávně se v literatuře
přepisuje ve zmaďarizovaném tvaru Bródy. Maturoval
na učitelském ústavu v Užhorodě (1914), z materiálních
důvodů nedokončil studium práv na budapešťské univerzitě.
1917–19 učil ve Veľkém Byčkově na Podkarpatské Rusi.
Za bojů s Maďarskou republikou rad působil v Budapešti
v tisku určeném Rusínům, 1920 zakládal v Mukačevu satirický
týdeník ''Tyukodi Pajtás'', 1922 v Užhorodě deník ''Kárpáti''
''Futár'' a 1924–33 byl šéfredaktorem prvních novin v rusínštině
Russkij vistnik. Spoluzakládal nacionálně radikální stranu
Autonomní zemědělský svaz, od 1923 byl jejím tajemníkem,
po smrti předsedy I. Kurtjaka se v lednu 1933 stal jejím
předsedou. 1933–38 působil jako poslanec Národního shromáždění
(náležel k autonomistům). Bojoval za důslednou
autonomii Podkarpatské Rusi, za uznání Rusínů jako samostatného
národa s právem na sebeurčení, za vymezení hranice
mezi Slovenskem a Podkarpatskou Rusí. Bránil tradiční
hodnoty rusínské kultury (jazyk, vycházející ze vzoru spisovné
ruštiny, řecko-katolické vyznání, zájmy rolníků) a sociální
zajištění rusínského venkovského lidu. Odmítal ukrajinizaci,
polonizaci i slovakizaci Rusínů, jejich násilné přizpůsobování
modelu čechoslovakismu a pro nedostatek pochopení
ze strany ČSR hledal možnosti dohody s maďarskou vládou
(za cenu úplné autonomie Podkarpatska zvažoval jeho
znovupřipojení k Maďarsku). 1934 vedl rusínskou delegaci
na kongresu národnostních menšin v Ženevě, kde vystoupil
s kritikou československé národnostní politiky. Při jednání
s premiérem M. Hodžou o částečné autonomii Podkarpatska
1936 hájil status plné autonomie. V květnu 1938 se účastnil
konference Rusínů v Paříži, po níž nekompromisně požadoval
na vládě autonomii, v červnu sjednotil na tomto základě
všechny politické subjekty Podkarpatské Rusi (Russkij blok) a s nimi 21. 9. 1938 vydal ''Zajavlenije'' jako jejich společné
programové vyhlášení. V situaci po Mnichovu, kdy Slovensko
dosáhlo autonomie, byl premiér J. Syrový nucen udělit
také Podkarpatské Rusi autonomii a B. jmenovat 11. 10.
předsedou autonomní vlády. Na základě zfalšovaných dokumentů
byl však označen za agenta maďarské iredenty, což
byl ústupek slovenským separatistům. 26. 10. byl B. zatčen
a v rychlém tajném procesu odsouzen ke třem rokům žaláře.
Na svobodu byl propuštěn v únoru 1939. Po osamostatnění
Slovenska (14. 9. 1939) odjel do Budapešti, kde zajišťoval
budoucí státoprávní řešení rusínské otázky. Poslancem maďarského
parlamentu byl 1939–44, podílel se na tzv. rusínském
zákonodárství a jako hlavní odpůrce optace Podkarpatské
Rusi Stalinovým SSSR byl sovětskou armádou zatčen
a ve vojenském vězení v Užhorodě popraven. Datum smrti
není přesně známo. Případ B. je v ruské, ukrajinské, české
a slovenské literatuře nesprávně vykládán; nejvěrnější jsou
interpretace rusínské.

'''L:''' I. F. Jevsejev, Z dějin Zakarpatské Ukrajiny, 1956, passim; SBS 1, s. 326;
Tomeš 1, s. 141; Kolář Elity, s. 27; BLS 1, s. 567n. (kde další literatura);
I. Pop, Dějiny Podkarpatské Rusi v datech, 2005, passim; M. Kučera, Portrét
právníka a kriminalisty XX. století Jána Pješčaka, 2007, s. 25n.

Martin Kučera

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]]
[[Kategorie:61- Pedagog]]
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]]
[[Kategorie:1895]]
[[Kategorie:Kamjanske]]
[[Kategorie:1945]]
[[Kategorie:Užhorod]]