Biografický slovník
BRODY Andrej 2.7.1895-1945/1946: Porovnání verzí
(BRÓDY_Andrej_2.7.1895-1946) |
|||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| − | | jméno = Andrej | + | | jméno = Andrej BRODY |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 2.7.1895 | | datum narození = 2.7.1895 | ||
| − | | místo narození = Kivjažď ( | + | | místo narození = Kivjažď u Iršavy (nyní Kamjanske, Ukrajina) |
| − | | datum úmrtí = 1946 | + | | datum úmrtí = 1945/1946 |
| − | | místo úmrtí = Užhorod | + | | místo úmrtí = Užhorod (Ukrajina) |
| povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | | povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | ||
61- Pedagog | 61- Pedagog | ||
| Řádka 11: | Řádka 11: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''BRODY, Andrej,''' ''* 2. 7. 1895 Kivjažď u Iršavy (nyní Kamjanske, Ukrajina), † ? 1945 nebo 1946 Užhorod (Ukrajina), rusínský politik, novinář'' | ||
| + | |||
| + | Pocházel z početné rolnické rodiny na Podkarpatské Rusi, | ||
| + | její příjmení původně znělo Brodij. Nesprávně se v literatuře | ||
| + | přepisuje ve zmaďarizovaném tvaru Bródy. Maturoval | ||
| + | na učitelském ústavu v Užhorodě (1914), z materiálních | ||
| + | důvodů nedokončil studium práv na budapešťské univerzitě. | ||
| + | 1917–19 učil ve Veľkém Byčkově na Podkarpatské Rusi. | ||
| + | Za bojů s Maďarskou republikou rad působil v Budapešti | ||
| + | v tisku určeném Rusínům, 1920 zakládal v Mukačevu satirický | ||
| + | týdeník ''Tyukodi Pajtás'', 1922 v Užhorodě deník ''Kárpáti'' | ||
| + | ''Futár'' a 1924–33 byl šéfredaktorem prvních novin v rusínštině | ||
| + | Russkij vistnik. Spoluzakládal nacionálně radikální stranu | ||
| + | Autonomní zemědělský svaz, od 1923 byl jejím tajemníkem, | ||
| + | po smrti předsedy I. Kurtjaka se v lednu 1933 stal jejím | ||
| + | předsedou. 1933–38 působil jako poslanec Národního shromáždění | ||
| + | (náležel k autonomistům). Bojoval za důslednou | ||
| + | autonomii Podkarpatské Rusi, za uznání Rusínů jako samostatného | ||
| + | národa s právem na sebeurčení, za vymezení hranice | ||
| + | mezi Slovenskem a Podkarpatskou Rusí. Bránil tradiční | ||
| + | hodnoty rusínské kultury (jazyk, vycházející ze vzoru spisovné | ||
| + | ruštiny, řecko-katolické vyznání, zájmy rolníků) a sociální | ||
| + | zajištění rusínského venkovského lidu. Odmítal ukrajinizaci, | ||
| + | polonizaci i slovakizaci Rusínů, jejich násilné přizpůsobování | ||
| + | modelu čechoslovakismu a pro nedostatek pochopení | ||
| + | ze strany ČSR hledal možnosti dohody s maďarskou vládou | ||
| + | (za cenu úplné autonomie Podkarpatska zvažoval jeho | ||
| + | znovupřipojení k Maďarsku). 1934 vedl rusínskou delegaci | ||
| + | na kongresu národnostních menšin v Ženevě, kde vystoupil | ||
| + | s kritikou československé národnostní politiky. Při jednání | ||
| + | s premiérem M. Hodžou o částečné autonomii Podkarpatska | ||
| + | 1936 hájil status plné autonomie. V květnu 1938 se účastnil | ||
| + | konference Rusínů v Paříži, po níž nekompromisně požadoval | ||
| + | na vládě autonomii, v červnu sjednotil na tomto základě | ||
| + | všechny politické subjekty Podkarpatské Rusi (Russkij blok) a s nimi 21. 9. 1938 vydal ''Zajavlenije'' jako jejich společné | ||
| + | programové vyhlášení. V situaci po Mnichovu, kdy Slovensko | ||
| + | dosáhlo autonomie, byl premiér J. Syrový nucen udělit | ||
| + | také Podkarpatské Rusi autonomii a B. jmenovat 11. 10. | ||
| + | předsedou autonomní vlády. Na základě zfalšovaných dokumentů | ||
| + | byl však označen za agenta maďarské iredenty, což | ||
| + | byl ústupek slovenským separatistům. 26. 10. byl B. zatčen | ||
| + | a v rychlém tajném procesu odsouzen ke třem rokům žaláře. | ||
| + | Na svobodu byl propuštěn v únoru 1939. Po osamostatnění | ||
| + | Slovenska (14. 9. 1939) odjel do Budapešti, kde zajišťoval | ||
| + | budoucí státoprávní řešení rusínské otázky. Poslancem maďarského | ||
| + | parlamentu byl 1939–44, podílel se na tzv. rusínském | ||
| + | zákonodárství a jako hlavní odpůrce optace Podkarpatské | ||
| + | Rusi Stalinovým SSSR byl sovětskou armádou zatčen | ||
| + | a ve vojenském vězení v Užhorodě popraven. Datum smrti | ||
| + | není přesně známo. Případ B. je v ruské, ukrajinské, české | ||
| + | a slovenské literatuře nesprávně vykládán; nejvěrnější jsou | ||
| + | interpretace rusínské. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' I. F. Jevsejev, Z dějin Zakarpatské Ukrajiny, 1956, passim; SBS 1, s. 326; | ||
| + | Tomeš 1, s. 141; Kolář Elity, s. 27; BLS 1, s. 567n. (kde další literatura); | ||
| + | I. Pop, Dějiny Podkarpatské Rusi v datech, 2005, passim; M. Kučera, Portrét | ||
| + | právníka a kriminalisty XX. století Jána Pješčaka, 2007, s. 25n. | ||
| + | |||
| + | Martin Kučera | ||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]] | [[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]] | ||
[[Kategorie:61- Pedagog]] | [[Kategorie:61- Pedagog]] | ||
| − | [[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista] | + | [[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista] |
| − | + | ||
[[Kategorie:1895]] | [[Kategorie:1895]] | ||
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Kamjanske]] |
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:1945]] |
[[Kategorie:Užhorod]] | [[Kategorie:Užhorod]] | ||
Verze z 23. 12. 2016, 19:09
| Andrej BRODY | |
 | |
| Narození | 2.7.1895 |
|---|---|
| Místo narození | Kivjažď u Iršavy (nyní Kamjanske, Ukrajina) |
| Úmrtí | 1945/1946 |
| Místo úmrtí | Užhorod (Ukrajina) |
| Povolání |
47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 61- Pedagog 68- Redaktor nebo žurnalista |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=134672 |
BRODY, Andrej, * 2. 7. 1895 Kivjažď u Iršavy (nyní Kamjanske, Ukrajina), † ? 1945 nebo 1946 Užhorod (Ukrajina), rusínský politik, novinář
Pocházel z početné rolnické rodiny na Podkarpatské Rusi, její příjmení původně znělo Brodij. Nesprávně se v literatuře přepisuje ve zmaďarizovaném tvaru Bródy. Maturoval na učitelském ústavu v Užhorodě (1914), z materiálních důvodů nedokončil studium práv na budapešťské univerzitě. 1917–19 učil ve Veľkém Byčkově na Podkarpatské Rusi. Za bojů s Maďarskou republikou rad působil v Budapešti v tisku určeném Rusínům, 1920 zakládal v Mukačevu satirický týdeník Tyukodi Pajtás, 1922 v Užhorodě deník Kárpáti Futár a 1924–33 byl šéfredaktorem prvních novin v rusínštině Russkij vistnik. Spoluzakládal nacionálně radikální stranu Autonomní zemědělský svaz, od 1923 byl jejím tajemníkem, po smrti předsedy I. Kurtjaka se v lednu 1933 stal jejím předsedou. 1933–38 působil jako poslanec Národního shromáždění (náležel k autonomistům). Bojoval za důslednou autonomii Podkarpatské Rusi, za uznání Rusínů jako samostatného národa s právem na sebeurčení, za vymezení hranice mezi Slovenskem a Podkarpatskou Rusí. Bránil tradiční hodnoty rusínské kultury (jazyk, vycházející ze vzoru spisovné ruštiny, řecko-katolické vyznání, zájmy rolníků) a sociální zajištění rusínského venkovského lidu. Odmítal ukrajinizaci, polonizaci i slovakizaci Rusínů, jejich násilné přizpůsobování modelu čechoslovakismu a pro nedostatek pochopení ze strany ČSR hledal možnosti dohody s maďarskou vládou (za cenu úplné autonomie Podkarpatska zvažoval jeho znovupřipojení k Maďarsku). 1934 vedl rusínskou delegaci na kongresu národnostních menšin v Ženevě, kde vystoupil s kritikou československé národnostní politiky. Při jednání s premiérem M. Hodžou o částečné autonomii Podkarpatska 1936 hájil status plné autonomie. V květnu 1938 se účastnil konference Rusínů v Paříži, po níž nekompromisně požadoval na vládě autonomii, v červnu sjednotil na tomto základě všechny politické subjekty Podkarpatské Rusi (Russkij blok) a s nimi 21. 9. 1938 vydal Zajavlenije jako jejich společné programové vyhlášení. V situaci po Mnichovu, kdy Slovensko dosáhlo autonomie, byl premiér J. Syrový nucen udělit také Podkarpatské Rusi autonomii a B. jmenovat 11. 10. předsedou autonomní vlády. Na základě zfalšovaných dokumentů byl však označen za agenta maďarské iredenty, což byl ústupek slovenským separatistům. 26. 10. byl B. zatčen a v rychlém tajném procesu odsouzen ke třem rokům žaláře. Na svobodu byl propuštěn v únoru 1939. Po osamostatnění Slovenska (14. 9. 1939) odjel do Budapešti, kde zajišťoval budoucí státoprávní řešení rusínské otázky. Poslancem maďarského parlamentu byl 1939–44, podílel se na tzv. rusínském zákonodárství a jako hlavní odpůrce optace Podkarpatské Rusi Stalinovým SSSR byl sovětskou armádou zatčen a ve vojenském vězení v Užhorodě popraven. Datum smrti není přesně známo. Případ B. je v ruské, ukrajinské, české a slovenské literatuře nesprávně vykládán; nejvěrnější jsou interpretace rusínské.
L: I. F. Jevsejev, Z dějin Zakarpatské Ukrajiny, 1956, passim; SBS 1, s. 326; Tomeš 1, s. 141; Kolář Elity, s. 27; BLS 1, s. 567n. (kde další literatura); I. Pop, Dějiny Podkarpatské Rusi v datech, 2005, passim; M. Kučera, Portrét právníka a kriminalisty XX. století Jána Pješčaka, 2007, s. 25n.
Martin Kučera[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]
